Velký evropský filmový měsíčník
časopis CINEMA
Aktuální vydání: 05/2012
Líbáš jako bůh
Filmů o propletencích lidských vztahů okořeněných humorem se v naší zemi točí hodně. Tohle je jeden z nich.
Můžeme už téměř
hovořit o žánrové
vyhraněnosti českých filmařů, kteří leckdy z kalkulu (vztahové komedie táhnou diváky), leckdy z nutnosti (kde sehnat na sci-fi film v ČR peníze?) sahají neustále po podobných příbězích odehrávajících se ideálně v současnosti. U režisérky Marie Poledňákové ale můžeme spíše hovořit o osobních preferencích, protože laskavé a humorné příběhy z rodinného prostředí točí již od sedmdesátých let. Není snad v naší zemi diváka, který by neznal
filmy jako Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do
polepšovny nebo S tebou mě baví svět. Po filmu Dva lidi v ZOO z roku 1989 si režisérka dala pauzu, která se protáhla až do roku 2005, kdy natočila volné pokračování svých dvou nejúspěšnějších filmů. A přestože měl film své mouchy (z nichž jedna z největších byl pokus navázat na atmosféru původních filmů s novými herci), diváci si ho v kinech našli a bylo jich přes 600 tisíc.Zda podobný osud potká i komedii Líbáš jako bůh, je zatím ve hvězdách. Tentokrát se režisérka a scenáristka v jedné osobě zaměřila na vztahy lidí vyššího středního věku, přestože téma rodiny se filmem vine jako červená nit. Hlavní hrdinkou je učitelka francouzštiny Helena, kterou velice civilně a sympaticky zahrála slovenská herečka Kamila Magálová. Její postavě sice chvíli trvá, než najde k divákovi cestu, ale je to především scénářem (o tom ještě bude řeč), ne jejím herectvím. Když už si ji konečně divák oblíbí, může s ní začít prožívat milostné vzplanutí s doktorem od záchranky Františkem v podání Oldřicha Kaisera. Klíčový čtyřúhelník pak doplňuje Jiří Bartoška coby Helenin exmanžel Karel a Eva Holubová jako Františkova manželka Bohunka. Kromě milostných eskapád sledujeme také dění v Helenině rodině, která režisérce umožnila obsadit další kvalitní herce do vedlejších rolí, a nechybějí ani děti, přičemž Filip Antonio jako vnouček Bastík vypadá jako slušný herecký talent.Ústřední motiv lásky mezi Helenou a Františkem dává do pohybu především Bohunku, která je maximálně akční a podnikavá (až téměř na hranici karikatury) a neváhá své podezření na manželovu nevěru dotáhnout až do extrémní konfrontace na Helenině rodinné sešlosti. Právě Bohunka je vlastně jediný element, který narušuje jinak téměř idylický vztah plný lásky, o níž Helena a František málem nevěděli, že ještě existuje. Postava exmanžela Karla se v podání skvělého Jiřího Bartošky mění jen na pozorovatele a glosátora, který si vlastně dávno žije svůj vlastní život, ale z nějakého důvodu se mu vůbec nechce od své bývalé manželky odstěhovat. Zajímavých motivů a postav by tu bylo dost, ale je tak trochu škoda, že řada z nich se podobá jiným postavám ze starších filmů Poledňákové. Je to dané nejen načrtnutými charaktery, ale také replikami a hláškami, které mnohdy vyznívají vyloženě trapně, přestože je vidět (vzhledem k jejich načasování), že vlastně měly být pointou celého vtipu. Takových scének, jež se hezky sledují, ale v pointě selhávají, je tu celkem dost a jejich násilný pokus o humor za každou cenu film zbytečně shazuje. Vyloženě se místy zdá, že se režisérka rozhodla překročit hranice žánru, aby si to vzápětí rozmyslela. Hned v úvodu tu např. máme komický převoz sanitkou a vyložení (nejen) pacientů před nemocnicí, kdy se celá scéna roztančí a divák náhle sleduje úryvek z komedie úplně jiného subžánru. Někdo může
namítnout, že tyto postupy
již režisérka použila dříve, a měl by pravdu, ale to, co fungovalo tehdy v určitém momentu, nemusí nutně fungovat vždy.Podobných odskoků za více či méně crazy humorem tu je více a většinou jsou jinak zajímavému příběhu na obtíž. Helenina rodina je sice zajímavá a dění uvnitř je krásně vysledované ze života, ale její úloha ve filmu je skoro zbytečná. Žije si prostě svým životem, který se vztahem Heleny a Františka nemá vlastně moc společného. Kdyby se linie obou příběhů více protnuly, možná by to bylo zajímavější.Líbáš jako bůh není rozhodně špatný film. Sice chvílemi nepříjemně překvapí nějakými těmi úlety a nefunkčním humorem, ale celkově nabízí pěkně odvyprávěný příběh, který se vlastně může stát komukoliv. Je jen škoda, že se podobá – a to více než jen žánrově – Románu pro ženy. Monology hlavní hrdinky posouvající děj jsou tím nejzjevnějším pojítkem. Příběh vystavěný z řady scének a situací vzdálených od sebe různými časovými úseky jsou jedním z dalších. Po pravdě řečeno, snímek Líbáš jako bůh by klidně mohl být pokračováním Renčova filmu, kterému se ovšem podařilo držet se více v žánrových kolejích.Poledňáková je schopná filmařka a ráda se nechává inspirovat životem. Ten umí být smutný i veselý. Všichni máme samozřejmě radši ty veselejší okamžiky, ale snaha dělat si z každého momentu legraci nemůže fungovat ani v životě, ani ve filmu. Možná kdyby režisérka nechala některé scény bez zoufalé snahy o odlehčení, měl by její film mnohem větší sílu. S tak dobrými herci (i v nádherných malých rolích) to mohl být vynikající film. Takhle je to jen odvar.
hovořit o žánrové
vyhraněnosti českých filmařů, kteří leckdy z kalkulu (vztahové komedie táhnou diváky), leckdy z nutnosti (kde sehnat na sci-fi film v ČR peníze?) sahají neustále po podobných příbězích odehrávajících se ideálně v současnosti. U režisérky Marie Poledňákové ale můžeme spíše hovořit o osobních preferencích, protože laskavé a humorné příběhy z rodinného prostředí točí již od sedmdesátých let. Není snad v naší zemi diváka, který by neznal
filmy jako Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do
polepšovny nebo S tebou mě baví svět. Po filmu Dva lidi v ZOO z roku 1989 si režisérka dala pauzu, která se protáhla až do roku 2005, kdy natočila volné pokračování svých dvou nejúspěšnějších filmů. A přestože měl film své mouchy (z nichž jedna z největších byl pokus navázat na atmosféru původních filmů s novými herci), diváci si ho v kinech našli a bylo jich přes 600 tisíc.Zda podobný osud potká i komedii Líbáš jako bůh, je zatím ve hvězdách. Tentokrát se režisérka a scenáristka v jedné osobě zaměřila na vztahy lidí vyššího středního věku, přestože téma rodiny se filmem vine jako červená nit. Hlavní hrdinkou je učitelka francouzštiny Helena, kterou velice civilně a sympaticky zahrála slovenská herečka Kamila Magálová. Její postavě sice chvíli trvá, než najde k divákovi cestu, ale je to především scénářem (o tom ještě bude řeč), ne jejím herectvím. Když už si ji konečně divák oblíbí, může s ní začít prožívat milostné vzplanutí s doktorem od záchranky Františkem v podání Oldřicha Kaisera. Klíčový čtyřúhelník pak doplňuje Jiří Bartoška coby Helenin exmanžel Karel a Eva Holubová jako Františkova manželka Bohunka. Kromě milostných eskapád sledujeme také dění v Helenině rodině, která režisérce umožnila obsadit další kvalitní herce do vedlejších rolí, a nechybějí ani děti, přičemž Filip Antonio jako vnouček Bastík vypadá jako slušný herecký talent.Ústřední motiv lásky mezi Helenou a Františkem dává do pohybu především Bohunku, která je maximálně akční a podnikavá (až téměř na hranici karikatury) a neváhá své podezření na manželovu nevěru dotáhnout až do extrémní konfrontace na Helenině rodinné sešlosti. Právě Bohunka je vlastně jediný element, který narušuje jinak téměř idylický vztah plný lásky, o níž Helena a František málem nevěděli, že ještě existuje. Postava exmanžela Karla se v podání skvělého Jiřího Bartošky mění jen na pozorovatele a glosátora, který si vlastně dávno žije svůj vlastní život, ale z nějakého důvodu se mu vůbec nechce od své bývalé manželky odstěhovat. Zajímavých motivů a postav by tu bylo dost, ale je tak trochu škoda, že řada z nich se podobá jiným postavám ze starších filmů Poledňákové. Je to dané nejen načrtnutými charaktery, ale také replikami a hláškami, které mnohdy vyznívají vyloženě trapně, přestože je vidět (vzhledem k jejich načasování), že vlastně měly být pointou celého vtipu. Takových scének, jež se hezky sledují, ale v pointě selhávají, je tu celkem dost a jejich násilný pokus o humor za každou cenu film zbytečně shazuje. Vyloženě se místy zdá, že se režisérka rozhodla překročit hranice žánru, aby si to vzápětí rozmyslela. Hned v úvodu tu např. máme komický převoz sanitkou a vyložení (nejen) pacientů před nemocnicí, kdy se celá scéna roztančí a divák náhle sleduje úryvek z komedie úplně jiného subžánru. Někdo může
namítnout, že tyto postupy
již režisérka použila dříve, a měl by pravdu, ale to, co fungovalo tehdy v určitém momentu, nemusí nutně fungovat vždy.Podobných odskoků za více či méně crazy humorem tu je více a většinou jsou jinak zajímavému příběhu na obtíž. Helenina rodina je sice zajímavá a dění uvnitř je krásně vysledované ze života, ale její úloha ve filmu je skoro zbytečná. Žije si prostě svým životem, který se vztahem Heleny a Františka nemá vlastně moc společného. Kdyby se linie obou příběhů více protnuly, možná by to bylo zajímavější.Líbáš jako bůh není rozhodně špatný film. Sice chvílemi nepříjemně překvapí nějakými těmi úlety a nefunkčním humorem, ale celkově nabízí pěkně odvyprávěný příběh, který se vlastně může stát komukoliv. Je jen škoda, že se podobá – a to více než jen žánrově – Románu pro ženy. Monology hlavní hrdinky posouvající děj jsou tím nejzjevnějším pojítkem. Příběh vystavěný z řady scének a situací vzdálených od sebe různými časovými úseky jsou jedním z dalších. Po pravdě řečeno, snímek Líbáš jako bůh by klidně mohl být pokračováním Renčova filmu, kterému se ovšem podařilo držet se více v žánrových kolejích.Poledňáková je schopná filmařka a ráda se nechává inspirovat životem. Ten umí být smutný i veselý. Všichni máme samozřejmě radši ty veselejší okamžiky, ale snaha dělat si z každého momentu legraci nemůže fungovat ani v životě, ani ve filmu. Možná kdyby režisérka nechala některé scény bez zoufalé snahy o odlehčení, měl by její film mnohem větší sílu. S tak dobrými herci (i v nádherných malých rolích) to mohl být vynikající film. Takhle je to jen odvar.
hodnocení čtenářů: 54% (58x)
| premiéra: 12.02.2009 | originální název: Líbáš jako bůh | distributor: Falcon |
Ohodnotit film:
Úvodní strana | Recenze | Výhled | Soutěže | Inzerce | Předplatné | O redakci | Kontakty | FAQ
Vytisknout | Mapa stránek | RSS | Nahoru
2011 © - Slavonia press s.r.o. | www by: IT Insight s.r.o. | hosted by: Cybersales