Velký evropský filmový měsíčník
časopis CINEMA
Aktuální vydání: 05/2012
Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?
Halucinogenní pohádka, kterou si dospělí diváci užijí nejlépe pod vlivem kopce omamných látek.
Že český klasicky animovaný film není úplně mrtvý, dokázalo docela nedávno poměrně úspěšné Fimfárum a jeho pokračování. Na jeho úspěch se nejspíš bude snažit navázat také Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? a tenhle film měl k tomu všechny myslitelné předpoklady. Zejména kvůli jménu režiséra, protože za snímkem stojí Jiří Barta. Ten celovečerní animovaný film nevyrobil dlouhá léta a je považován za jednoho z nejlepších tuzemských animátorů druhé generace (po Jiřím Trnkovi), spolu s Janem Švankmajerem. Ač je tedy, docela neprávem, spíše v jeho stínu.Bohužel, snímek Na půdě nesahá ani po kolena takovým skvostům, jako je například Bartův Zaniklý svět rukavic nebo celovečerní Krysař. Pohádka Na půdě má sice své výborné momenty, „švankmajerovskou bizarnost“ a spoustu tvůrčích nápadů, ale výsledek je někde na půl cesty.Na půdě vypráví o oživlých zaprášených hračkách žijících si nevinné životy na zaprášené půdě. Hračky jsou odřené, ošklivé, jak řekne v jednu chvíli babička své dceři – pravděpodobně pocházejí z doby první republiky. Léta na nich sice poznáte vzhledově, ale na duchu jsou stále čiperní a hraví. Naši hlavní hrdinové žijí ve starém kufru, panenka Pomněnka denně peče svým kamarádům narozeninový dort a plyšový méďa Mucha, modelínová koule se zátkou od Matonni jako čepičkou Šubrt a loutka Krasoň si vždycky po ránu losují, kdo bude mít narozeniny tentokrát. Ano, takhle by si chtěl žít každý, jenže v Říši zla se rozhodne stříbřitá busta nějakého komunistického pohlavára
s tváří Jiřího Lábuse, že si chce vzít Pomněnku za ženu. Následuje únos a naši kamarádi musejí spojit síly, aby svou milou blonďatou pannu zachránili.Tvůrci tvrdí, že snímek Na půdě není zdaleka jen pro malé děti, a s tím se nedá než souhlasit. Ty úplně nejmenší možná budou poněkud zděšené, jak hlavní hrdinové vypadají, protože jsou ty staré, ošklivé hračky poměrně děsivé. Ale jinak je příběh pro nejmenší jako dělaný. Prostá dobrodružná cesta hraček využívá veškerých věcí, které lze najít na starých půdách. V tom je Na půdě nejlepší a nejkreativnější. Z filmu máte většinou pocit, že tvůrci přesně odhadli mysl malých dětí, jež jsou schopny představovat si, že obyčejná orezlá káď je mohutná loď, že kus igelitového pytle je rozbouřená voda nebo že vnitřek děravého starého gauče je nějaká zvláštní země.S těmito atributy pracuje film od začátku do konce a my jako diváci sledujeme svět hraček očima malého dítěte. Z jeho perspektivy vidíme utváření dobrodružné cesty hraček a potud bychom film ještě docela brali. Jenže čas od času tuto perspektivu zcela naruší něco, co se do konceptu vidění filmu dětským pohledem nehodí. Jsou to momenty, kdy si říkáte, co asi tvůrci při natáčení brali za kvalitní drogy. Z ničeho nic se například rozanimuje obrázek na stěně, na kterém kočka píská a tvorečci tančí. Když hračky vlezou do vláčku, změní se v ošklivě animované postavičky (skoro jako by je nakreslilo malé dítě) a stříbrně natřená hlava Jiřího Lábuse pronáší věty jako „Pozor, ať mi nevypíchneš mé ještěrčí oko!“. Což je dlouhá hadice od pračky, na jejímž konci je mrkající umělá bulva s dlouhými řasami. Na druhou stranu, jsou to právě tyto momenty, kvůli nimž by se Na půdě mohlo stát kultovkou aktivních „huličů“.Těžko ale odpovědět na otázku, zda se kromě drogově závislých bude tenhle film líbit i dětem. Současným dětem, zvyklým na dokonalé počítačové animace od Pixarů. Nepřijde jim klasický animák tak nějak... hnusný?
s tváří Jiřího Lábuse, že si chce vzít Pomněnku za ženu. Následuje únos a naši kamarádi musejí spojit síly, aby svou milou blonďatou pannu zachránili.Tvůrci tvrdí, že snímek Na půdě není zdaleka jen pro malé děti, a s tím se nedá než souhlasit. Ty úplně nejmenší možná budou poněkud zděšené, jak hlavní hrdinové vypadají, protože jsou ty staré, ošklivé hračky poměrně děsivé. Ale jinak je příběh pro nejmenší jako dělaný. Prostá dobrodružná cesta hraček využívá veškerých věcí, které lze najít na starých půdách. V tom je Na půdě nejlepší a nejkreativnější. Z filmu máte většinou pocit, že tvůrci přesně odhadli mysl malých dětí, jež jsou schopny představovat si, že obyčejná orezlá káď je mohutná loď, že kus igelitového pytle je rozbouřená voda nebo že vnitřek děravého starého gauče je nějaká zvláštní země.S těmito atributy pracuje film od začátku do konce a my jako diváci sledujeme svět hraček očima malého dítěte. Z jeho perspektivy vidíme utváření dobrodružné cesty hraček a potud bychom film ještě docela brali. Jenže čas od času tuto perspektivu zcela naruší něco, co se do konceptu vidění filmu dětským pohledem nehodí. Jsou to momenty, kdy si říkáte, co asi tvůrci při natáčení brali za kvalitní drogy. Z ničeho nic se například rozanimuje obrázek na stěně, na kterém kočka píská a tvorečci tančí. Když hračky vlezou do vláčku, změní se v ošklivě animované postavičky (skoro jako by je nakreslilo malé dítě) a stříbrně natřená hlava Jiřího Lábuse pronáší věty jako „Pozor, ať mi nevypíchneš mé ještěrčí oko!“. Což je dlouhá hadice od pračky, na jejímž konci je mrkající umělá bulva s dlouhými řasami. Na druhou stranu, jsou to právě tyto momenty, kvůli nimž by se Na půdě mohlo stát kultovkou aktivních „huličů“.Těžko ale odpovědět na otázku, zda se kromě drogově závislých bude tenhle film líbit i dětem. Současným dětem, zvyklým na dokonalé počítačové animace od Pixarů. Nepřijde jim klasický animák tak nějak... hnusný?
hodnocení čtenářů: 62% (7x)
| premiéra: 05.03.2009 | originální název: Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? | distributor: Cinemart |
Ohodnotit film:
Úvodní strana | Recenze | Výhled | Soutěže | Inzerce | Předplatné | O redakci | Kontakty | FAQ
Vytisknout | Mapa stránek | RSS | Nahoru
2011 © - Slavonia press s.r.o. | www by: IT Insight s.r.o. | hosted by: Cybersales