recenze / Nenarození

Nenarození

Nenarození

Možná, že jde o horor s nejvyšším výskytem lekacích scén na jednu minutu filmu, ale v každém případě je to asi jediná věc, jež vám po jeho zhlédnutí uvízne v hlavě. A pak, že modrá není vždy dobrá.

David S. Goyer je ten člověk, který napsal scénáře k prvním dvěma Bladeům, ale poté na režisérské pozici zpackal toho třetího. To, že je lepší scenárista než režisér, dokazuje i v případě hororu Nenarození, který by se měl správně jmenovat Nenarozený. Ale to je vlastně jedno, protože kvalitu filmu by to už nezachránilo.Od první chvíle se film chová podezřele. Kamera poletuje nad městem a hlavní hrdinkou, až to připomíná nepovedeného Anděla smrti. Pak
konečně klesne k zemi a odstartuje tak nekonečnou palbu lekacích scén. Nutno říct, že fungují báječně. Lekat se budete pořád, až vám z toho nebude dobře. Ovšem u toho zůstane. Chtěli-li byste se k tomu ještě třeba bát, běžte na jiný film.
Režisér vsadil na originální monstrum a vyčpělý příběh. Ze záhrobí přichází dybbuk – zlá duše mrtvého –, aby obsadil tělo hlavní hrdinky Casey. Ta se snaží zjistit, proč a co je ten dybbuk vlastně zač, aby s ním v závěru svedla rozhodující souboj. Velkou pomocnicí je jí nově objevená babička, která si prošla Osvětimí, kde se vlastně celá historie pomstychtivého dybbuka započala.Nenarozeným podráží nohy hromada věcí. Filmu zcela chybí úvod, hned jsme po hlavě vrženi do kolotoče lekaček a snových sekvencí, a i když se tu najde i čas na představení zúčastněných postav, žádná z nich – včetně Casey – si příliš sympatií nezíská. První polovinu filmu se tedy jen lekáte a čekáte, co z toho bude. V druhé polovině pak dochází k vysvětlování a řešení situace, což by byla jen prachsprostá nuda, kdyby na vás pořád odněkud někdo nebafal.Je tu také řada symbolů: pes, lidské embryo ve sklenici a nějaký ten blanokřídlý hmyz. Režisér s nimi nešetří a stejně jako v případě onoho neustále zmiňovaného lekání vystřílí jejich potenciál během dvaceti minut. Pak už se jen opakuje. Nejhorší to ovšem začne být, když se onen zmatečný stav na plátně pokouší vysvětlit. Nápad s Osvětimí, kde nacisté zkoušeli dvojčatům přeměnit hnědé oči na modré, je z filmového hlediska dobrý a děsivý, stejně jako z lidského zvrhlý a úchylný. I první vtělení dybbuka je působivé. Od té chvíle je ale jakákoliv vnitřní logika příběhu zapomenuta a z dybbuka se stává nezastavitelný soupeř, u kterého ovšem není vůbec jasné, co vlastně chce. Slovy Caseyiny babičky: „Dybbuk chce ovládnout tělo někoho živého, aby se mohl vrátit na svět.“ Během honby za tělem Casey ale dybbuk vystřídá asi třináct lidských těl. Těžko říct, proč mu ani jedno z nich není dost dobré?!Casey při hledání záchrany zajde za rabínem, čímž proti sobě postaví dybbuka, který se projevuje jasně modrýma očima a židovskou vírou. Sice u obřadu vymítání pomáhá také křesťanský kněz, ale nakonec vítězí Kabala. Tohle je možná největší ukázka symboliky v Nenarozených.Původních áčkových hororů není zase tolik, aby se daly takhle trestuhodně kazit. V Nenarozených jsou úžasné vizuální efekty, parádní lekací scény, ale zcela tu chybí silný příběh, silné postavy, dramatický oblouk je slabý a předvídatelný a je tu takové množství nedořešených motivů, že by si Goyer zasloužil pětadvacet na holou.

Pavel Žďárek

hodnocení autora recenze: 20%
hodnocení čtenářů: 60% (16x)
premiéra: 19.03.2009 originální název: THE UNBORN distributor: Bontonfilm

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.