recenze / EL PASO

EL PASO

EL PASO

Přepadení říkají Romové slangově ?el paso?. Režisér Zdeněk Tyc by byl rád, aby jeho film byl pro běžného diváka stejným překvapením, jaké zažije člověk, na němž právě bylo ?el paso? na ulici vykonáno. Přesněji řečeno: rád by diváka svým příběhem zaujal.

Důvodem, proč by se měl divák cítit překvapený či šokovaný, je neotřelý příběh velmi věrně vycházející z reality. Tyc na něj narazil jednou při čtení novin. Romská vdova bojovala se státem o možnost dál vychovávat svých devět dětí. Režiséra, který má za sebou tematicky podobný film Smradi, její osud zaujal. Sešel se s ní a začal připravovat svůj film.V něm má hlavní hrdinka dětí sice „jen“ sedm, ale to neznamená, že by její trápení bylo menší. Hned v úvodu filmu se ve zkratce dozvíme, že léta žila se svým manželem a dětmi ve velkém bytě v centru Prahy. Ale ve chvíli, kdy se její muž stane obětí autonehody, její svět se jí absolutně rozsype pod rukama. Zjištění, že dluží na nájemném statisíce, je jen začátkem její dlouhé cesty. Ta pokračuje přes naprosto nevyhovující bydlení ve dvou pokojích na ubytovně (ona plus šest dětí) až po soudní přelíčení a vůbec každodenní souboj s pravidly, zákony a úřady.Zajímavou volbou režiséra je obsazení hlavní role neherečkou Irenou Horváthovou. Jde o sympatickou zpěvačku kapely Gulo čar, která však s hraním neměla žádné zkušenosti. Způsob, jakým se chopila role Věry, si o to víc zaslouží pochvalu, nicméně její příjemně civilní výkon je místy rušen výpadky, kdy máte pocit, jako by se momentálně nedokázala vcítit do role a to, co říká, jí prostě nešlo do pusy. Ještě více to vynikne ve scénách, kdy je Irena v akci s profesionálními herci. Považuji proto za odvážný krok režiséra obsazení neherečky do hlavní role, ale bohužel je výsledný pocit spíše takový, že Irena Horváthová prozatím na utáhnutí hlavního partu celovečerního filmu nemá. Její filmová postava Věra je ale každopádně zajímavá. Celý život se starala jen o své děti. Rodinu vůči vnějšímu světu zastupoval její manžel. To on platil účty, to on jednal s úřady. Věra o tom, jak funguje vnější svět, nemá ponětí. Navíc její rodina žije odtržena od romské komunity, takže ve chvíli, kdy její muž zahyne, stojí náhle sama proti celému světu. A ten ji nehodlá šetřit.Návštěvy sociálních pracovnic jsou pro ni stejně nepochopitelné jako vyplňování dotazníků se žádostí o vdovský důchod. A zatímco většina žen v její situaci by se prostě snažila hledat řešení, Věra se snaží vnější svět ignorovat a jako malé dítě doufá, že zavře-li oči, svět kolem ji neuvidí. O to horší jsou ale následky. Stát dává návrh na odebrání dětí a svěření do ústavní péče. A nebýt několika lidí, její boj by byl prohraný dříve, než by započal.Ve svém neštěstí měla Věra ale i štěstí. Novinář Erik v podání skvělého Igora Chmely umluví svoji kamarádku právničku, aby Věru zastupovala. A ta – přestože má s přístupem své klientky velký problém – se případu ujímá. Ve spojení se sociálním pracovníkem Kochtou, specialistou na romskou otázku, pak poznává skutečnou povahu všech členů rodiny Horváthových a také proniká do poněkud schematického a vyčpělého systému zákonů a předpisů, které předpokládají, že dětem ze sociálně problematické rodiny bude automaticky lépe v dětském domově. A jak už to tak bývá, zcela opomíjí nezměřitelné veličiny, jako je třeba mateřská láska.Film se nebojí pokládat otázky, na které je těžké najít jednoznačnou odpověď. A je od něj i sympatické, že se na ně nesnaží za každou cenu odpovědět. Je tu prostor pro vlastní názory diváka. Můžete souhlasit s postupem úřadů, můžete se vcítit do bezradnosti Věry. A samozřejmě může mít film vliv na váš pohled na tzv. romskou otázku. Kromě trochu sporného obsazení hlavní hrdinky měl Tyc při výběru dalších herců velmi šťastnou ruku. Linda Rybová mě ve filmu nečekaně bavila, řekl bych, že snad poprvé za svou kariéru dostala roli, ve které nemusí být roztomilá nebo naivní. Její právnička je dospělá žena zvyklá na svůj životní standard, která komplikovaně a velmi věrohodně hledá společnou řeč s romskou matkou. Výborný je i David Prachař jako bezpředsudkový Kochta, který se asi jako jeden z mála „gádžů“ snaží Romům nejen pomáhat, ale opravdu je poznat. Díky tomu dokáže s Věrou i jejími dětmi jednat tak, aby ho pochopily (na rozdíl od jednání ostatních úředníků). Je jen těžko uvěřitelné, kolik času si dokáže na rodinu Horváthových najít. Nakonec se zastavíme u představitelů dětských rolí, kteří jsou naprosto úžasní. O to více musím ocenit jejich výkon poté, co režisér prozradil, že neimprovizují, ale naprosto profesionálně a přirozeně sázejí repliky ze scénáře.El Paso ale není dokonalý film. Zajímavý příběh obsahuje některá klišé a po technické stránce ho především sabotuje kamera. Režisér sice ruční kameru Patrika Hoznauera chválí, ve skutečnosti je zde řada laciných snah o umělecký záběr (např. záběr přes jablko v úvodu filmu) a oproti tomu řada nedotažených záběrů, které v pohybu zachraňuje střih. Dá se pochopit, že kvůli nehercům se točilo na digitál, dvě kamery a z ruky, ale i tak je kamera slabším článkem díla. I když věřím, že tvůrci byli vděční i jen za to, že se některé momenty vůbec podařilo natočit.Další problém vidím ve scénáři, který chvílemi ztrácí tah na branku, přešlapuje na místě a přichází s řadou zbytečných momentů. Je také škoda, že příběh jako takový vlastně nemá konec, což je de facto důsledkem skutečnosti, že ke konci nedospěla ani jeho reálná předloha. Na celém projektu je mi nejsympatičtější snaha a odvaha režiséra točit filmy o aktuálních problémech, mezi které soužití romské menšiny s bílou většinou jistě patří. V žádném filmu nejde obsáhnout celý problém, ale zrovna tento konkrétní případ je opravdu zajímavý. Těžko si lze totiž představit, že by bílá rodina měla tolik dětí a dostala se do podobné šlamastiky. S každým hladovým krkem je naděje na normální život menší a víme, že v dnešní době se s problémy potýká i samotná matka s jedním dítětem. Výběr tématu je tedy rozhodně dobrý a těžko zpochybňovat i zvolený rádoby dokumentární styl. Bohužel film nikterak negraduje, skutečná tenze v ději chybí a osudy všech tak nějak plynou vpřed, aniž by to skutečně vzalo za srdce. El Paso určitě nepracuje se špatným materiálem, jen nevyužívá jeho veškerý potenciál. Řada dokumentárních filmů je v tomto ohledu napínavější i zajímavější. A i pozadí vzniku filmu je divácky přitažlivější než samotný výsledek. A to je trochu škoda.

Pavel Žďárek

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 62% (20x)
premiéra: 19.03.2009 originální název: EL PASO distributor: Falcon

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.