Mladík Sebastian (debutující Oliver M?ller-Knauer) odmala věřil tomu, co mu vyprávěla jeho matka: a sice, že jeho otec skončil pod koly vlaku. Od té doby trpí vadou řeči: zadrhává, zvlášť ve stresových situacích. Klidu mu nepřidalo ani to, že jeho matka je ve skutečnosti na ženy a z tetičky Anny se stal strýček Anna. Nyní je náš hrdina velký, pracuje jako kuchař a má krásnou blonďatou snoubenku Claudii (Helene Reingaard Neumann). Městečko, kde žije, čeká převratná událost: u příležitosti oslav jeho založení sem zavítá po letech slavný rodák, operní pěvec Karl Kristian Schmidt (Thomas Bo Larsen – Blikající světla, Rodinná oslava). Pro Sebastiana to nejprve znamená jen mimořádnou pracovní událost – pracuje jako jeden z kuchařů v městském hotelu, kde bude pěvec bydlet a jíst. Vše se ovšem mění, když se od matky dozvídá, že Karl Kristian je jeho skutečný otec (a historka s vlakem tudíž nebyla pravdivá). A aby toho nebylo málo, mladík se znovu setkává i se svojí někdejší láskou Marií (Ronja Mannov Olesen), která se do města rovněž vrací, ovšem z psychiatrického ústavu, kde se léčila z traumatu kvůli domnělé vině za smrt matky.

Film Když se muž vrací domů režiséra Thomase Vinterberga (dobře známe jeho Rodinnou oslavu) v sobě do lehce absurdního koktejlu míchá několik ingrediencí: romantiku, ironii i vztahové drama. Kromě několika zmíněných hlavních hrdinů nám představuje spoustu dalších figurek: zapamatovatelný je ředitel hotelu a zcela jistě poněkud svérázný švédský šéfkuchař (Shanti Roney). Jeho způsoby, jakým připravovat jídlo – mezi něž patří nejrůznější rituály včetně takřka mušketýrské přísahy v mrazicím boxu –, patří k nejkomičtějším scénám filmu. Bohužel slavný pěvec nepatří zrovna k vyhlášeným gurmánům, nicméně jak uvidíte, s patřičným šarmem se dá připravit i sklenice vody.

Většina pozornosti je soustředěna na Sebastiana, jeho znovuobjeveného otce (který si nad zmateným mladíkem bere patronát, aniž by o svém otcovství tušil) a dvě sokyně v lásce: povrchní Claudii a vnímavější Marii. Vzniknou nám hned dva milostné trojúhelníky, jejichž aktivní činitelé mají v oblibě nebezpečnou upřímnost: svoji nevěru na sebe vždy za tepla prásknou. Vše pak vyvrcholí při slavnostní večeři v hotelu na počest vzácného hosta… nicméně dočkáme se samozřejmě i dojemné tečky a vyústění.

Na Vinterbergův snímek se hodinu a půl příjemně dívá, mimo jiné zásluhou kamery, která nám skandinávskou krajinu představuje v nezvykle teplých barvách. Občas se dočkáme nějaké té hlášky nebo úletu a obě představitelky osudových žen hlavního hrdiny jsou pěkné holky. To jsou nesporné plusy. Nic závažnějšího tento sympatický nezávislý film nepřináší, ale pokud máte rádi skandinávskou kinematografii, hořkosladká a trochu nekonvenční vyprávění, není proč váhat.