Předčítač

Jak skloubit dohromady celoživotní lásku k jedné ženě a její hrůznou minulost?

Loňský rok by se dal označit jako rok dvou jmen: Clinta Eastwooda a Kate Winslet. Oba jsme viděli v lednu v prvních ze dvojic vynikajících filmů, kterými obohatili světovou kinematografii (Výměna a Nouzový východ). Nyní přichází další dvojice: v případě Eastwooda Gran Torino a v případě britské herečky Předčítač, který jí kromě Zlatého glóbu přinesl i Oscara. Příběh filmu se odehrává v rozmezí 35 let, od roku 1958 do roku 1995, převážně v Německu. Hlavního hrdinu Michaela poznáváme prostřednictvím vzpomínek jako patnáctiletého kluka. Po cestě ze školy se mu udělá špatně (příznaky přicházející spály) a domů ho dovede neznámá, asi pětatřicetiletá žena. Poté, co se Michael za tři měsíce definitivně uzdraví, navštíví dotyčnou ženu s květinami, aby jí poděkoval. Ještě téhož dne se stane jejím milencem. Kdo by také odolal v patnácti letech, kdyby byl – poté, co vypomůže s nošením uhlí a ušpiní se – vyzván, aby se svlékl a vykoupal? Žena se jmenuje Hanna, žije osaměle a pracuje jako průvodčí v tramvaji. Mezi ní a Michaelem vzniká zvláštní pouto, založené nejen na sexu. Je pochopitelné, že mladík se do Hanny šíleně zamiluje… jedná se o jeho první vztah s opačným pohlavím. Michael kvůli svému citu a vášni zanedbává domov i kamarády. Občas dojde i ke konfliktu, ale většinu času si ti dva rozumějí. Jakýmsi společným rituálem (nejprve po milování a později před ním) se stane Michaelovo čtení nejrůznějších knih, od Homérovy Odysey až po Čechova. Hanna je pozornou posluchačkou. Toto předčítání není ve filmu samoúčelné, má svoji velmi podstatnou roli, kterou plně pochopíme až v závěru. Nerovný vztah mezi teenagerem a ženou ve středním věku trvá jen jedno léto. Poté Hanna zmizí ze svého bytu i z Michaelova života, beze stopy, bez rozloučení, bez vysvětlení. Zanechá jeho srdce v troskách.S každou další časovou rovinou, kterou Předčítač mapuje, jako bychom se posunovali do vyššího levelu pomyslné hry – na hlubší a náročnější úroveň. Zatímco v první třetině spoluprožíváme Michaelovu zamilovanost a sexuální vytržení, které vytvoří základ celoživotního citu, v další části, odehrávající se po osmi letech, dochází k překvapivému setkání a odhalení. Michael se coby student práv zúčastní spolu s dalšími studenty a chápavým profesorem procesu s nacistickými dozorkyněmi. K jeho šoku je jednou z nich právě Hanna. S tím, jak vycházejí najevo další a další temné stránky její minulosti, narůstá i rozpor v Michaelově srdci. Jeho fascinace Hannou je nyní dvojího, protikladného ražení: někdejší cit se znovu probouzí, ale bojuje s bolestí a zklamáním nad tím, kým Hanna v minulosti byla. Najde odvahu jít za ní a podívat se jí do očí? Příběh má ale ještě další „level“, znovu mnohem silnější a opět o řadu let později. To už je Michael dospělým, rozvedeným právníkem. A to, co bylo kdysi v raném věku do srdce zaseto, dále vydává své plody… Předčítač vznikl na základě stejnojmenné, částečně autobiografické knihy Bernharda Schlinka, která vyšla v roce 1995 a stala se bestsellerem, přeloženým do 40 světových jazyků. Vyšplhala se dokonce do čela žebříčku listu New York Times a ve svém pořadu ji doporučila populární Oprah Winfrey. V samotném Německu je kniha považována za naprosto zásadní k pochopení národních dějin a ve školách se stala povinnou četbou. Nebylo divu, že se o ni hned začali zajímat filmaři.Původně se jako o režisérovi uvažovalo o Anthonu Minghellovi (Anglický pacient), ten ale své místo po letech přepustil Stephenu Daldrymu (Billy Elliot, Hodiny) a společně s jiným velikánem, Sydneym Pollackem, měli fungovat v rolích producentů. Jak známo, oba tvůrci v loňském roce v průběhu prací na filmu zemřeli – v závěrečných titulcích mají své věnování. Daldry si s přepisem knihy poradil na jedničku, jednak díky své preciznosti a smyslu pro detail, kterými proslul, a také díky tomu, že se obklopil týmem výborných spolupracovníků, od scenáristy Davida Harea (spolupracovali spolu už na Hodinách) po herce. Společně s autorem předlohy cestovali Daldry a Hare po Německu a vedli diskuse o období po druhé světové válce ve snaze lépe pochopit tehdejší dobu. Spisovatel se pak dokonce objevil i ve filmu: je statistou v jedné ze scén, ve které Hanna a Michael obědvají během výletu na kolech (a jsou považováni za matku a syna).Největší pozornost na sebe strhává postava Hanny, kterou hraje Kate Winslet. Je náročná z mnoha důvodů: vyžaduje zachycení charakteru, zahrnujícího naivitu i tvrdost, lásku i bezcitnost. Zahrnuje velký časový úsek a je zásluhou nejen práce maskérů (kteří se opravdu činili), že Hanna je uvěřitelná ve všech třech životních etapách, od pětatřicátnice po starou ženu. V souladu se scénářem ukazuje herečka v první třetině filmu nejen duši, ale i své nahé tělo, a to docela často. Pro Kate Winslet to nepředstavovalo problém, otázkou je, jak by se bývaly k těmto nárokům postavily některé z původně uvažovaných představitelek: Nicole Kidman, Juliette Binoche, Naomi Watts nebo Marion Cotillard. Role s sebou nutně přinášela i depresivní pocity. „Obvykle se velice ráda připravuji,“ říká Winslet. „Je to moc důležité, všechno si o své postavě ujasnit a pak to pustit z hlavy. Ale v případě Hanny jsem toho musela hodně přečíst a vidět o koncentračních táborech, že jsem už zkrátka v jednu chvíli neměla žaludek na to, abych v tom pokračovala. Vím, že si z toho budu spoustu věcí navždy pamatovat.“Michaela Berga představují dva herci: v prvních dvou třetinách Němec David Kross, v té závěrečné Ralph Fiennes. Tvář Davida Krosse bude povědomá všem, kteří viděli film Drsňák (Knallhart, 2006). Také on v milostných scénách obnažuje své tělo – kvůli těmto záběrům se muselo čekat na dovršení hercových osmnácti let. Pro zamilovaného patnáctiletého kluka je Kross ideální představitel, na věk třiadvaceti let, ve kterém prožívá druhou třetinu filmu, přece jen působí navenek dost mladě… nicméně psychologicky i tuto část herec zvládá. Ve filmu není dabován, svoji angličtinu si pilně procvičoval i během natáčení – s jazykovým poradcem spolupracovat někdy až sedm hodin denně. Třetí z protagonistů, Ralph Fiennes, nemá tolik prostoru, nicméně při svém mistrovství i ten, který dostane v závěrečné třetině, naplno využívá. Věříme mu jeho uzavřenost a citovou izolaci, dané v minulosti prožitým a nikdy neukončeným citem k Hanně. O jeho dalším soukromém životě se příliš mnoho nedovíme, s výjimkou vztahu k dospívající dceři.Některé scény se natáčely v New Yorku, ale většina v německých městech včetně Berlína nebo pohraničí na pomezí Německa a České republiky. Co se týká soudních scén, vycházejí z reálných procesů s pracovníky koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, které proběhly v polovině 60. let minulého století. Na rozdíl od norimberského procesu s hlavními představiteli fašistického Německa se soustředily na „obyčejné“ přisluhovače režimu, na ty, kdo přímo nestvůrnou ideologii v praxi vykonávali. V rolích právníků a soudců se objevuje i celá řada skutečných právníků tehdejší doby.Režisér citlivě udržuje rovnováhu mezi romantickou a morálně-etickou rovinou příběhu. Někomu může připadat úvodní část milostného vzplanutí mezi dvěma nerovnocennými partnery příliš dlouhá, nicméně jedině když se na ní dokážeme emočně spolupodílet, pochopíme plně další Michaelův vývoj a jeho kroky. Každý, kdo někdy opravdu hluboce miloval, ví, že by své lásce dokázal odpustit skoro cokoliv, ač by se jednalo z objektivního, právního a lidského hlediska o věci zcela odsouzeníhodné. Pokud se necháte unést, pak v určitých scénách budete mít slzy v očích, přestože jste obeznámeni s Hanninou minulostí.Milostný vztah mezi Michaelem a Hannou je současně symbolickým příběhem vztahu dvou poválečných německých generací. Čistota, přirozenost a danost lásky je konfrontována se zjištěním viny a vše je dovršeno snahou o smíření a vykoupení, jakkoliv jsou některé věci neodpustitelné. Stejně jako Michael i spousta jeho vrstevníků byla na celý život poznamenána odhalením děsivé minulosti. Pro nás, příslušníky jiných národů a dalších generací, přináší tento příběh lásky a viny silný a kvalitní divácký zážitek i řadu otázek k přemýšlení.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 100%

hodnocení čtenářů: 89% (59x)

premiéra: 02.04.2009

originální název: THE READER

distributor: Palace Pictures

Velký evropský filmový měsíčník

časopis CINEMA

Aktuální vydání: 05/2012

Předčítač

Ohodnotit film: