Dvojí hra

Na hollywoodském výsluní loni zazářila hvězda jménem Tony Gilroy, tvůrce, který se po mnoha kvalitních scénářích představil také jako režisér snímkem Michael Clayton. Exkurze do nesmlouvavého právnického světa plného špinavých praktik vynesla Gilroyovi nominaci na Oscara za nejlepší scénář a režii a především mu tento zajímavý snímek otevřel brány Hollywoodu a řada diváků čekala, s čím tento nadějný tvůrce přijde příště. Tony Gilroy Dvojí hrou sice nevstupuje do téže řeky, nicméně i tentokrát má divákům co nabídnout. Souboj dvou šéfů korporací okořenil promyšlenou špionážní hrou mezi dvěma bývalými agenty, kteří se stanou milenci. Nikdo v téhle hře však nehraje poctivou hru a divák si nemůže být jistý opravdu ničím.

Ray Koval je bývalý agent britské tajné služby MI6, zatímco Claire Stenwick má bohaté zkušenosti z práce pro CIA. Oba jsou rozhodnuti využít svých schopností a zkušeností, aby se dostali ke slušnému finančnímu obnosu, který se skrývá v receptu na produkt, jehož výnos je přímo pohádkový. Stačí využít dvě znepřátelené korporace, které mají stejný plán, a pak jen recept ukořistit a odnést na patentový úřad. Ray i Claire se tedy nechají zaměstnant u konkurenčních firem, aby se zapojili do průmyslové špionáže, a dostali se tak ke kýženému bohatství. Jenže v rafinované hře, ve které je možná až příliš mnoho hráčů, to nemají snadné a do jejich mileneckého vztahu se pomalu vkrádá nedůvěra. V téhle špionážní hře jde o mnoho, a právě proto je tak těžké komukoli věřit.

Tony Gilroy ve svém druhém režijním počinu, na kterém se samozřejmě podepsal i coby scenárista, zužitkoval své pohaté scenáristické zkušenosti z bourneovské trilogie a rozjíždí vskutku spanilou jízdu plnou brilantních dialogů, komplikovaného děje a jako třešničku na dortu přidává nečekané rozuzlení. Dvojí hra je velice líbivým mixem filmů typu Michael Clayton, Pan a paní Smithovi, Dannyho parťáci a mnoha dalších snímků. Žánrově těžko zařaditelná, nicméně pro diváka velmi lákavá. Gilroy se nebojí romantických prvků, humoru ani thrilleru a diváka dokáže držet v napětí, co se bude dít dál. Skvěle mu vyšel i tah při obsazování herců – ústřední dvojice Clive Owen a Julia Roberts (kteří si tu zopakovali spolupráci na filmu Na dotek) je dostatečně atraktivní (ačkoli Owen zde hollywoodskou star značně přehrává), aby diváky přilákala do kin, a vedlejší role navíc byly obsazeny výtečnými herci Paulem Giamattim a Tomem Wilkinsonem, který se objevil už v Gilroyově režijní prvotině.

Ačkoli lze Dvojí hru zařadit do žánru špionážního thrilleru, rozhodně nečekejte příval akčních scén, které bývají pro tento typ snímků charakteristické. Gilroy si bohatě vystačil jen se zajímavými postavami, výborně napsanými dialogy a příběhem, který je dostatečně napínavý, aniž by zazněl jediný výstřel či se strhla jediná honička. Vše probíhá jen v rámci spikleneckého plánu mileneckého páru, jemuž v cestě stojí oba šéfové korporací. Dvojí hra možná neoplývá originalitou, ale za pozornost určitě stojí, ať už pro svou hravost či nápaditý scénář. Pravdou je, že udržet u snímku pozornost dá občas hodně zabrat, protože každý detail je tu důležitý a Gilroy rozhodně má schopnost udržet tempo po celou dobu. Ale právě komplikovaný děj je hlavní devízou Dvojí hry, jíž Gilroy ušil boudu nejen na hrdiny svého snímku, ale také na samotné diváky. A přestože nejde (na rozdíl od Michaela Claytona) o film s nějakým hlubším poselstvím, ale jen a pouze o zábavu, je více než jasné, že Gilroy roli vycházející autorské hvězdy potvrdil. Nejenže dokázal skloubit hned několik žánrů v dobře fungující celek, ale navíc si dovolil vodit diváka za nos a ten mu to baští i s navijákem. Oscarové nominace v tomto případě Tony Gilroy čekat nemůže, ale divácké oko tato příjemná filmová hříčka rozhodně potěší.