Poslední dům nalevo

Za brutální skutky brutální pomsta? a nejlépe hned začerstva

Bezradnost amerických scenáristů zřejmě dosahuje v poslední době vyšších obrátek, jinak si nelze vysvětlit, proč se točí jeden remake za druhým. V některých případech je to odůvodnitelné, u jiných je výsledkem pocit zbytečnosti. Poslední dům nalevo režiséra Dennise Iliadise patří spíše k těm druhým. V roce 1972 natočil budoucí mistr hororového žánru Wes Craven (Noční můra v Elm Street, Vřískot) jako svůj debut nízkorozpočtový film totožného názvu, který jeho filmografii rozhodně nijak výrazně nezdobí. Tak trochu neskromně, ba přímo svatokrádežně se v něm odvolával na Bergmanův Pramen panny (1960). Oba filmy vzdáleně spojuje ústřední téma: smrt blízkého člověka a brutální pomsta vrahům. Na svoji dobu byl ovšem rozhodně původní The Last House on the Left průkopníkem v explicitním zobrazení násilí. Podobný motiv – do krvavého obalu zabalené ono švejkovské „zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku“ – se pak opakoval v bezpočtu dalších filmů. Nejvýrazněji z nich vyčnívá kultovní (a současně opovrhovaný i proklínaný) I Spit On Your Grave (1978), kde se půlhodinu takřka nepřetržitě a opakovaně znásilňuje, čemuž pak odpovídá i náležitá pomsta.Po 37 letech se ke Cravenovu snímku filmaři vrátili (za jeho producentského dohledu), aby vytvořili stejně šokující podívanou pro současnou generaci. Děj je přitom takřka totožný: dvě naivní středoškolačky se shodou okolností a díky své naivitě dostanou do rukou uprchlému psychopatovi a jeho kumpánům (mezi nimiž je i další dívka). Holky si prožijí peklo na zemi, nicméně jedna přežije (v původním filmu zemřou obě). Shodou okolností se poté vražedná parta ocitne v domě jejích rodičů – a co následuje, je jasné. Primitivní, jednoduché jak facka nebo bodnutí nožem. Pokud má mít nové natočení nějakého filmu smysl, mělo by přinášet něco navíc: jiný pohled, způsob ztvárnění nebo (vím, že chci hodně) myšlenku. Z tohoto hlediska Poslední dům nalevo nemá opodstatnění. Kromě vyšší míry brutality nepřináší oproti svému předchůdci vůbec nic. Ano, je řemeslně slušně zpracovaný a současná divácká generace se při něm nejspíš příliš nudit nebude. O tom, že by mohl snímek šokovat nebo – na což se tvůrci podobně laděných filmů často vymlouvají – nahazovat nějaký morální apel či alespoň otázky, se dá s úspěchem pochybovat. Prolétne kiny jako jeden z řady podobných zaměnitelných titulů. Máte-li možnost srovnat tento standardní výrobek s originálním Cravenovým filmem, překvapí vás, jak bude skoro čtyři desetiletí starý film působit realističtěji a syrověji. Ten současný je dost utahaný a nedává divákovi ani příliš prostoru, aby byl na vražednou partičku stejně naštvaný jako rodiče oběti. Šálek znovu vylouhovaného čaje, po kterém se sice neotrávíte, ale na chuť nebo značku si za dva týdny ani nevzpomenete…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 40%

hodnocení čtenářů: 70% (22x)

premiéra: 21.05.2009

originální název: THE LAST HOUSE ON THE LEFT

distributor: Bontonfilm

Velký evropský filmový měsíčník

časopis CINEMA

Aktuální vydání: 05/2012

Poslední dům nalevo

Ohodnotit film: