Víno roku

Sto deset minut atmosféry lahodné jako to nejlepší chardonnay

K Americe mají lidé nejrůznější vztah – od nekritického obdivu až po absolutní odmítání. Pro každý z těchto postojů se najde dost dobrých argumentů. Každopádně nelze Američanům upřít leckterá prvenství, která při své přirozené snaze vyhrávat dosahují. Nebereme-li v potaz vynález hamburgeru nebo některé válečné přehmaty, dosáhli řady sportovních i kulturních úspěchů a možná fakt byli i první na Měsíci. Stejně tak jako k Američanům patří například již zmíněné hamburgery, Francii si spojujeme s dobrými víny. Ano, španělská i italská mají také dobrou pověst... nebo portské je kapitola sama pro sebe. Francie je ovšem vinařské království. I tahle říše se však reálně otřásla v základech jednoho dne roku 1976. Z trůnu ji onoho roku sesadili – věřte nebo nevěřte – Američané. A právě o téhle události vypráví příjemný a chutný film Víno roku.V Napa Valley, údolí plném vinic, žijí lidé nejrůznějších typů a charakterů, které spojuje jedna věc: láska k vínu. Patří k nim i Jim Barrett (sympaticky zestárlý Bill Pullman) – ten po rozvodu se ženou sekl se svým dosavadním právnickým povoláním a rozhodl se věnovat pěstování a prodeji vína. Daří se mu to se střídavými úspěchy, přičemž po finanční stránce směřuje právě spíš do průšvihu. Jeho syn Bo (Chris Pine, kterého uvidíme ve Star Treku jako mladého kapitána Kirka) je sympatický hippie, který pro změnu praštil se školou, a ne vždy se tihle dva shodnou, ale když mají problém k řešení, nasadí si boxerské rukavice a ujasní si to v ringu, postaveném pro tyto účely. Bo má mexického kamaráda Gustava Brambillu (Freddy Rodriguez – známe ho ze seriálu Odpočívej v pokoji) a ten zase otce, který je rovněž milovníkem červeného vína a operní pěvkyně Marii Callas. Do tohoto prostředí vstupují dvě nové postavy: sympatická blondýnka Sam (Rachael Taylor, hrála např. v Transformers), která nastupuje do Jimovy firmy jako asistentka, a roztomile snobský Brit, majitel pařížské vinotéky, pan Steven Spurrier v neodolatelném podání Alana Rickmana. Ten chce svoji vinotéku zviditelnit a společně s přítelem Mauricem Cantavalem (stejně roztomilý Dennis Farina), dostal nápad na uspořádání soutěže, ve které by změřila svoji sílu pověstná francouzská a neznámá kalifornská vína. Pochopitelně si ani na chvíli nepřipouští, kdo v takové soutěži může zvítězit. Spurrierova lehká povýšenost však při poznávání lidiček v Napa Valley dostává trochu na frak a zpátky do Francie se vrací s řadou vzorků kvalitnějších, než čekal.Vzhledem k tomu, že film byl natočen podle skutečného příběhu, je zřejmé, k jakému závěru se dopracuje. Dějová linie ale není hlavní silou a přínosem, kterým diváka Víno roku obdaruje. Ze zobrazené Kalifornie roku 1976 sálá nejen slunce, ale i skvělá pohoda. Všichni herci hrají přirozeně a asi bychom většinu z postav klidně rádi měli za sousedy. Věříme jim i jejich lásku k vínu a vůbec... takovýhle snímek by se měl sledovat s dvojkou červeného v ruce. O víně už bylo natočeno hodně filmů – Bokovka, Dobrý ročník, Bobule – a Víno roku se k nim může bez uzardění přiřadit. Základ scénáře vznikl už sedm let před jeho realizací z pera milovníka vín Rosse Schwartze, který na popisovanou událost dostal tip od své ženy. S realizací Vína roku pak pomáhali ti, o kterých vypráví: dnes 81letý Jim Barrett a jeho syn Bo, ze kterého se mezitím stal rovněž vinař. Vztah otce a syna je jedním z hlavních motivů filmu a odráží prý přesně skutečnost. Scenárista Jody Savin říká: „Pro Barrettovy bylo důležité, abychom příběh vyprávěli správně, protože šlo o jejich jména a pověst. Dohlíželi na to, že všichni drží správně veškeré náčiní a že k vínu správně čicháme a ochutnáváme ho.“Co se týká hereckého obsazení, tak scénář byl psán přímo s tím, že se hlavních rolí zhostí Alan Rickman a Bill Pullman. Oba s tímto tvůrčím týmem již spolupracovali na jiném nezávislém filmuNobel Son. „Když jsme psali dialogy,“ prohlašuje Savin. „slyšeli jsme v duchu hlasy Alana a Billa. Věděli jsme, že se budou skvěle doplňovat, protože kromě toho, že jsou ohromně talentovaní, spolu už také několikrát hráli.“ Výsledek mu dává za pravdu – zejména v případě Alana Rickmana budou ti, kdo ho znají hlavně jako profesora Snapea z Harryho Pottera, překvapeni, jak „francouzsky“ tento mnohotvárný herec dokáže působit. Některé postavy jsou vymyšlené, jako například obě mladé ženy – již zmíněná Sam a servírka Joe v podání Elizy Dushku. Druhá jmenovaná nicméně v ději sehraje pro vítězství kalifornského vína opravdu významnou roli. Stejně tak i Spurrierův přítel a poradce Maurice ve skutečnosti nikdy neexistoval (což je docela škoda). A samotná soutěžní ochutnávka, která se ve filmu odehrává pod širým nebem, ve skutečnosti probíhala v pařížském hotelu Intercontinental. V případě, kdy je důležitější příběh než detailní rekonstrukce, na takových věcech ovšem nezáleží – ostatně pohodovou atmosféru poloviny sedmdesátých let se tvůrcům podařilo přiblížit na jedničku.Víno roku je velmi příjemnou podívanou pro milovníky lahodného nápoje z hroznů i příznivce nezávislých „lidských“ filmů s kvalitními hereckými výkony. Nedáváte-li ani ve svém životě přednost krabicovým splaškům ze supermarketu, budete mít po necelých dvou hodinách lehce opojnou náladu, jako byste opravdu něco značkového moku vypili.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 80%

hodnocení čtenářů: 76% (11x)

premiéra: 28.05.2009

originální název: BOTTLE SHOCK

distributor: Palace Pictures

Velký evropský filmový měsíčník

časopis CINEMA

Aktuální vydání: 05/2012

Víno roku

Ohodnotit film: