Star Trek

Stačí se podívat na název filmu a okamžitě se člověku v mozku začínají formovat naprosto klasické začátky filmových recenzí, v nichž figurují slova jako Enterprise, vesmír a nekonečno. Jenže v případě nového dílu série Star Trek by tento přístup dával pramalý smysl. Důvod je jednoduchý. Na rozdíl od všech předchozích deseti filmů necílí jedenáctý pouze na fanoušky a nepřináší, jako v minulosti, pouze lehce nadstandardní seriálovou epizodu s několikrát vyšším rozpočtem, nataženou na celovečerní stopáž. Seriálový mág J. J. Abrams (Alias, Lost) je však znám tím, že pokud už točí plnohodnotný snímek, výsledkem je něco hodně zajímavého a divácky atraktivního. Povedlo se mu důstojně zakončit trilogii Mission: Impossible, znepřátelil si epileptiky s Monstrem (Cloverfield) a mezi širokou i odbornou veřejností se očekávalo, že jím režírovaný jedenáctý Star Trek, ať už dopadne jakkoliv, minimálně nezapadne.

Abrams však zašel ještě mnohem dál. Právě zde by se hodila mírná parafráze letitého sloganu startrekovského univerza o výpravách do míst lidskou nohou nedotčených. Pod jeho taktovkou se totiž rozehrává zbrusu nový příběh, který nemá prakticky nic společného s tím, co jsme za posledních více než čtyřicet let měli možnost vidět. Už jen prvních několik minut filmu, kdy v rychlém tempu sledujeme setkání se zlem, odvahu tváří v tvář jisté smrti a hrdinské sebeobětování, doprovázené efektní explozí naprosto ve všem převyšuje ty nejlepší momenty z ostatních dílů, o seriálu ani nemluvě. Fanoušci Star Treku jistě okamžitě poznají, že chronologicky se děj vrátil na úplný začátek, kdy James T. Kirk (Chris Pine) je pouhým drzým, autoritami pohrdajícím floutkem, žijícím ve stínu slávy svého otce a rytmu Beastie Boys. Oproti tomu pan Spock (Zachary Quinto) z planety Vulkan má o své budoucnosti předem jasno, ovšem kvůli svému původu je nucen i on nastoupit do řádu hvězdné flotily. Ostatní důležité postavy (Kostra, Uhura, Sulu, Scotty) však rozhodně pouze nesekundují. Naopak, jejich motivace jsou poměrně jasně definovány a i neznalec seriálu se s nimi velice rychle ztotožní. Je však jasné, že právě na vztahu a konfliktech obou hlavních hrdinů je postavena poměrně značná část děje, kdy Spock reprezentuje logiku a pevně dané direktivy, zatímco Kirk se nerozpakuje neuposlechnout přímý rozkaz a často se řídí spíše srdcem než chladnou hlavou. Velikou pochvalu zaslouží herecké obsazení. Nehýří sice velikými jmény, ovšem to si vynahrazuje kvalitou a uvěřitelností jednotlivých výkonů. Všichni se maximálně snaží, aby jejich postava nebyla pouhou parodií na něco důvěrně známého a zažitého, k tomu však přidávají něco nového, neokoukaného a ve všech ohledech prakticky dokonalého. U některých na první pohled méně využitých charakterů (například hlavní padouch, Romulan Nero v podání Erica Bany) si téměř budete přát, aby dostali o nějakou tu minutku na plátně navíc. I neobvyklé castingové volby, jako třeba Karl Urban v roli Kostry, palubního doktora, nebo Simon Pegg alias lodní inženýr Scotty naprosto perfektně vycházejí a naprosto přirozeně zapadají do startrekovského univerza. Fanoušky seriálu pak může těšit i fakt, že prakticky všichni se v základních obličejových rysech shodují s předobrazy z původní televizní série.

Akční scény byly odjakživa kořením každého Star Treku a ani zde tomu není jinak. Zapomeňte však na těžkopádné kamerové „triky“ s nemotornými vesmírnými koráby. Abrams by snad dovedl natočit efektně i želví šachy, tudíž je jasné, že se na vesmírných bitvách, v kterých hraje prim obrovské množství výtečně použitých digitálních triků, skutečně vyřádil. Jako už tradičně si vypomáhá na první pohled lehce degradujícími efekty, jako je místy rozostřená kamera nebo třesoucí se záběr, ovšem nic z toho není důsledkem ledabylé práce. Použití těchto prvků je naopak velice promyšlené a vaše oči budou hltat jednu vizuální orgii za druhou. Pokud jste však nyní nabyli dojmu, že se dočkáte scén, v nichž proti sobě stojí desítky vesmírných lodí, je tomu přesně naopak. Tvůrci si vystačili se souboji jeden na jednoho, okořeněnými spoustou explozí a skutečně vypjatými, byť z filmařského hlediska nikterak originálními momenty. A takový je vlastně celý film. Žádné přehnaně originální dílo, ze kterého se však přesto posadíte na zadek a budete ho chtít vidět znovu a znovu. Můžeme jenom doufat, že i další snímky ze světa Star Treku (které přijdou s prakticky zaručeným úspěchem Abramsova rebootu) budou minimálně koketovat s takto vysoce nastavenou laťkou kvality.