recenze / Proroctví

Proroctví

Proroctví

Číselná řada napsaná před padesáti lety se postupně naplňuje?

Nicolas Cage měl herecky velmi významné mládí a role ve filmech Zběsilost v srdci, Raising Arizona nebo Leaving Las Vegas výrazně přispěly ke kvalitě uvedených snímků. V posledních letech ale jako by se jeho jméno stalo synonymem pro přinejmenším rozpačité přešlapování na místě, když už rovnou nechceme říct řadu nešťastných příhod. Časté změny účesů a neměnný pohled smutného pejska spolu se špatným výběrem titulů pomalu odsouvaly někdejší hvězdu do druhé ligy. Jedinou čestnou výjimkou byl pouze Obchodník se smrtí (2005). To Alex Proyas coby režisér zatím výrazněji nezklamal. Odmyslíme-li si komedii s pitomým českým názvem Než se staneš Superstar (2002), zůstává silná trojka: kultovní Vrána, ještě kultovnější Smrtihlav a Já, robot. Jak to asi dopadlo, když to tihle dva – tedy Cage a Proyas – dali dohromady?Patříte-li do rozrůstajícího se antifanklubu Nicolase Cage, pak by vás Proroctví mohlo s Coppolovým synovcem usmířit. Ve filmu s originálním námětem, napínavým dějem a nehollywoodským rozuzlením rozhodně není brzdou. Nezkouší si hrát na akčního hrdinu jako v Ghost Riderovi, je prostě obyčejným, nedávno ovdovělým profesorem Koestlerem, jemuž řízení osudu přinese do rukou vzkaz z minulosti. Před padesáti lety dostaly totiž děti ze školy, kterou nyní navštěvuje jeho syn Caleb, za úkol nakreslit, jak si představují vzdálenou budoucnost. Mezi běžnými dětskými obrázky se ale ocitl jeden, který pod vnitřním tlakem vytvořila malá vizionářka Lucinda… a který obsahuje řadu zdánlivě nesmyslných čísel. Výkresy byly uschovány pro budoucí generace ve zvláštním pouzdře pod zemí. Nyní přišel čas je vytáhnout.Poté, co se přes malého Caleba dostane soupis číslic do rukou profesoru Koestlerovi, ukáže se, že se jedná o chronologicky seřazená data nejrůznějších katastrof, k nimž v uplynulých letech došlo, včetně 11. září 2001. Tohle datum, které už navždy bude tvořit celoživotní podvědomé trauma americké povahy, udeří profesora do očí jako první. S pomocí internetu Koestler zjišťuje, že všechna vyčtená data se vážou k nějaké velké tragédii. Tedy až na poslední tři případy, kdy se jedná o dny, které teprve mají nastat – a to hodně brzy. Odehrají se snad nějaké další katastrofy? A proč seznam oním posledním datem končí? Není to všechno jen nějaká divná shoda náhod či nesmyslná teorie? Pokud ne, dá se dalším prorokovaným tragédiím nějak zabránit? A kdo nebo co za tím vším stojí? Na tyhle otázky bude muset profesor sakramentsky rychle najít odpověď.Co je lidstvo lidstvem, vždycky se nějak strašilo koncem světa. Biblická Apokalypsa. Srážka s kometou. Smrtící pandemie. Příchod nového tisíciletí. A v poslední době tak populární prosinec roku 2012 – přiznávám, že se nového Emmerichova filmu na toto téma bojím víc než samotného data. Ohledně soudného dne bylo napsáno mnoho pesimistických pojednání i katastrofických (a často katastrofálních) knih a filmových námětů. Ten, kterým nám hrozí trojice scenáristů v Proroctví, kombinuje různé motivy dohromady a určitě některé diváky přinejmenším zaskočí. Během sledování filmu vám přijdou na mysl i spojitosti s biblí a Zjevením svatého Jana, zvlášť v souvislosti s Koestlerovými rodinnými vazbami. Profesorův otec, se kterým už léta nemá dobré vztahy, má totiž na rozdíl od racionálně uvažujícího potomka k Bohu blíže než jiní lidé. Nicméně finální vyústění přijde přece jen z jiných sfér. Předem si ho neodvodíte a možná některé z vás lehce rozčaruje, nicméně s předchozím dějem není nijak v rozporu. Podstatnou roli hrají ve filmu i děti. Kromě Koestlerova syna Caleba je to i malá Abby, s jejíž matkou se profesor seznámí a která má k dávnému proroctví přímou vazbu – Lucinda, která řady čísel sepsala, byla její babičkou.Těžko říct, jak by film dopadl pod vedením jiného režiséra. Uvažovalo se o tom, že se projektu ujme Richard Kelly – režisér Donnieho Darka, který má s hrozícími konci světa už své zkušenosti. Proyas se každopádně ukázal být dobrou volbou. Dokáže vybudovat atmosféru natolik působivou, že vám některé dějové násilnosti či nelogičnosti dojdou až později a nebudou vám vadit. Už od úvodní retro scény ve vás bude stoupat tíživý pocit nejistoty – a když padesát let staré tajemství začne dostávat konkrétní rysy, přidají se k tomu i adrenalin a zvědavost. O tom, že přinejmenším k některým z posledních předvídaných katastrof dojde, asi nikdo z diváků předem nepochybuje, ostatně trailer se scénou na dálnici je víc než výmluvný (a to z ní vidíte jen část). Můžu vás ujistit, že i další scény jsou vizuálně působivé a tvůrci počítačových efektů dostali možnost se vyřádit, přestože rozpočet filmu nebyl nijak závratný. V podobně laděných příbězích nastupuje poté většinou na scénu buď nějaký superman, který se stává spasitelem lidstva, nebo parta vědců, kteří přijdou na nějaké geniální řešení. Cageův hrdina je ovšem na všechno sám, bezbranný a snažící se zachránit především svého syna. Žádný hrdinský epos se nekoná, jen neustálá reakce na vývoj událostí. Pomůcka v podobě číselného proroctví jiný klíč než prostou predikci nepřináší. Z hlediska obvyklého boje dobra se zlem nebo člověka s živly je Proyasův film temnější, než byste předem očekávali.Jak už bylo řečeno výše, Nicolas Cage v hlavní roli nevadí a nevyčnívá ani v záporném, ani v kladném slova smyslu. Je kolečkem ve slušně promazaném dějovém stroji. Rose Byrne (Sunshine, Miluj mě, prosím), představitelka hlavní ženské postavy – matky Abby – občas lehce přehrává, ale nemá takový prostor, aby stačila výrazněji lézt na nervy. Děti hrají přirozeně a žádný další významný herecký part se v Proroctví nevyskytuje. Podstatnou složku tvoří hudba Marca Beltramiho, která dokáže posunout prostředí jak z filmů podle předloh Stephena Kinga na vyšší pocitovou úroveň. V efektním závěru pak dojde i na jednu ze symfonií Ludviga van Beethovena.Chcete-li si tedy alespoň částečně poopravit názor na Nicolase Cage, prožíváte-li rádi tísnivé pocity ohrožení a jste-li zvědaví, jak to nakonec s lidstvem dopadne a zda padesát let staré proroctví opravdu funguje, pak vás Proyasův snímek určitě uspokojí. A patrně tvůrcům stejně jako já odpustíte i poslední, zbytečně doslovnou minutu filmu… KNOWINGhttp://www.knowing-themovie.com/ Austrálie, 2009, 121 min., titulky, od 12 let, 24 kopiíRežie: Alex ProyasScénář: Ryne Douglas Pearson, Juliet Snowden, Stiles WhiteKamera: Simon DugganHudba: Marco BeltramiHrají: Nicolas Cage, Rose Byrne, Adrienne Pickering, Ben Mendelsohn, Sally Anne Arnott, Clem Maloney

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 66% (78x)
premiéra: 30.07.2009 originální název: Knowing distributor: SPI

Hodnocení významných recenzentů:

gr8escaper |

0% - Proyas natočil velice solidní scifárnu, ve které atmosféra funguje, zápletka nepůsobí směšně a cituje se A. C. Clarke.. Za sebe náramná spokojenost...

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.