Jménem krále

Český film se v poslední době motá v bludném žánrovém kruhu a nalézt cokoliv, co není komedie či existenciální tragikomedie, je zázrak. Divák je pak rád za málo, de facto za cokoliv, co se trochu odliší od zaběhnutých klišé a hereckých tváří. Je ovšem historické detektivní drama Jménem krále tím, co nabídne osvěžení v zatuchlých vodách? Částečně. Uspokojí vás do té míry, že přivleče doslova za pačesy žánr, který už pár let v našich kinech chybí (Bathory je slovenská a ve svých ambicích někde úplně jinde), ale zároveň vás zklame svým spartánským pojetím, které jako by uteklo z televize a čirou shodou okolností se objevilo v kině. Mnozí se po filmu kvůli jeho lacinému vzhledu rádi svezou, ale přiznejme si to – není to fér. Jménem krále byl totiž podle všeho pilotní díl seriálu, který nikdy nespatří světlo světa a v rámci ekonomického zhodnocení zamířil z televize do kin. Pikantní je, že ani sami herci netušili, že účinkují ve snímku směřujícím do přítmí kinosálů, a ono zjištění je notně překvapilo.

Děj je situován do třináctého století za vlády Přemysla Otakara II. Ten se potýká se zahraničními problémy a na řešení těch domácích využívá své věrné, v tomto konkrétním případě vyšetřovatele, soudce a holku pro všechno, ctihodného pána Oldřicha z Chlumu s příjemně zarostlou tváří Karla Rodena. Ten je pověřen asistencí u rizikové svatby, která má stvrdit mír mezi dvěma šlechtici, kteří si až donedávna vyměňovali loupeživé výpady. Jenže než se kdokoliv naděje, svatbu okoření nejdříve jedna a posléze i druhá vražda a milý Oldřich se zase musí věnovat tomu, co mu jde nejvíc, tedy vyšetřování.

Jménem krále je v podstatě neustálý střet dvou mužů. Prvním je režisér Petr Nikolaev a druhým Vlastimil Vondruška, který se postaral o scénář. Nikolaev stál podle svých slov na začátku celého projektu a oslovil historika a spisovatele Vondrušku. Pro český ekvivalent detektivek Soudce Ti, jenž chtěl natočit, asi nemohl vybrat lépe, Vondruška už několikátým rokem píše čtivé historické detektivky. Scénář ovšem celkově působí jako prvotina a vyžaduje zkušeného režiséra, který dokáže některé drhnoucí pasáže zahladit a ozvláštnit vlastní invencí. Bohužel ani jednoho není Nikolaev schopen, a když to scénář i herci potřebují nejvíc, podkopne jim ještě nohy. To, že se nepoučil, dokazuje režisérsky zcela odfláknutý a křečovitý seriál Proč bychom se netopili, který vznikl až po filmu Jménem krále.

Snímek Jménem krále se přitom se svou seriálovostí popasoval, jak to jen šlo. Peněz mnoho nebylo, a tak nejde o žádný velkolepý a rozmáchlý pokus, ale o útvar nejvíce připomínající klasickou českou historickou inscenaci. To, že měl být pouze startem širší série, halasně naznačují vedlejší postavy panoše Oty (Jan Dolanský) a velitele Diviše (David Matásek), kteří slouží při vyšetřování jako Oldřichovy prodloužené paže. Bohužel ve filmu z nich zůstávají pouze načrtnuté archetypy „chytrého prostopášníka“ a „loajálního a praktického bijce“ bez šance dalšího rozvoje. Nikolaev nedokázal ani ukočírovat herce a uhladit jejich specifický styl, stejně jako jednotlivé dialogy. A tak v jednu chvíli slyšíme věty odpovídající historickému románu (v nich exceluje Markéta Hrubešová) a vzápětí přijde takřka moderní čeština (loutnista Saši Rašilova). Ano, dá se nad tím tolerantně přivřít oko a soustředit se na těžiště filmu, jímž je vyšetřování, ale podobné režisérské lapsy se jen množí. Postupné odkrývání Oldřichovy minulosti je atraktivní, ale bez dalších dílů je jen polovičaté. Jakožto celovečerní snímek by Jménem krále potřeboval detailnější zasvěcení do problematiky, protože další čas na vysvětlování není a bohužel průměrný divák neví o době Přemysla Otakara II. ani co by se za nehet vešlo. Naneštěstí historické filmy dnes musejí být až trapně didaktické. A hlavně, Nikolaev naprosto nezvládl finále, které na papíře vypadá napínavě a působivě. Klíčový souboj natočil zcela amatérsky a zmateně a poslední tragická tečka v jeho podání působí krajně nepřesvědčivě a jinak tragicky, než by kdokoliv chtěl.

Jenže i přes veškerou kritiku a rituální proklínání režiséra jsem neodcházel z kina nespokojen. Za Vondrušku se totiž postavili herci a zvláště trio Roden–Issová–Kanyza předvádí, že vlastně režiséra nepotřebují a vědí lépe, jak postavy pojmout. V jejich scénách se opět vracíme na pole historické inscenace. Navíc detektivní část je uspořádána tak, že díky nemotorné nápovědě sice víte, kdo je padouch, ale nevíte, jak svá padoušstva spáchal. A to se v éře filmů omílajících předvídatelná klišé rozhodně počítá. Je velmi jednoduché do Jménem krále kopat a pohrdat jím. Jenže je to nespravedlivé. Film jsme měli vidět na televizních obrazovkách, kde by se řadil rozhodně mezi to nejlepší, už pro svůj námět, prostředí a kvalitní herecké obsazení. Kdo bude chtít Království nebeské nebo i Bathory, bude zákonitě zklamán, ale ani jedno tento snímek nesliboval. Nakonec osobně želím nejvíce jedné věci. Toho, že případy Oldřicha z Chlumu nepřijdou do televize jako seriál. Je totiž postavou zajímavou, zvláště v tradičně charizmatickém pojetí Karla Rodena, a samotný žánr historické detektivky televizi zoufale chybí.

ČR, 2008, 77 min., od 12 let,

Režie: Petr Nikolaev

Scénář: Vlastimil Vondruška

Kamera: David Ployhar

Hudba: Jiří Chlumecký

Hrají: Karel Roden, Jan Kanyza, Lukáš Vaculík, Jan Dolanský, David Matásek, Markéta Hrubešová, Klára Issová, Saša Rašilov