recenze / Stáhni mě do pekla

Stáhni mě do pekla

Stáhni mě do pekla

Sam Raimi bere kina útokem se svým novým filmem, jímž se po letech vrací k žánru, díky kterému ho svět objevil. Ano, Stáhni mě do pekla je horor a rozhodně obsahuje vše, co k Raimiho rukopisu patří.

Po třech Spidermanech cítil Sam Raimi potřebu natočit nějaký „oddychový“ film, při kterém by nebyl tlačen rozpočtem, fanoušky ani producenty. Se svým bratrem Ivanem napsal již začátkem devadesátých let scénář k jednoduchému hororovému příběhu, ke kterému si nyní mohl díky své pozici ve filmové branži dovolit nastavit rozpočet přesně dle svých potřeb. A výsledek? Raimi dokázal, že horory stále umí.Hlavní hrdinkou snímku je bankovní úřednice Christine Brown (Alison Lohman), která touží po volném místě zástupce vedoucího pobočky. V cestě k vysněnému postu jí stojí jen její šéf, který se ještě nerozhodl mezí ní a jejím novým kolegou. Navíc se obává, že Christine neumí vynášet nepříjemná rozhodnutí. Aby mu dokázala opak, odmítne Christine žádost staré cikánky na opětovné odložení splátky hypotéky. Vzápětí se ukáže, že to sice bylo těžké rozhodnutí, ale jeho nepříjemné následky pocítí na své kůži nejenom cikánka, ale i Christine.Raimiho rukopis je tak čitelný, že sledování filmu je jako návrat starého známého. Jsou tu dobře napsané postavy, děj nemá trhliny a tam, kde se jiní tvůrci uchylují ke klišé či upadají do stavu strnulé nudy, má režisér v rukávu vtipné gagy. Ty film nejenom odlehčují, ale celkově pomáhají při budování jeho atmosféry, která se tolik liší od současné americké hororové produkce, jež tak často opisuje od japonské kinematografie či se utápí ve stojatých vodách pravidel provařených subžánrů (slasher (vyvražďovací horor), zombie horor atd.).Filmu pomáhá, že je obsazen spíše neznámými, nicméně dobrými herci. Hlavní hrdinka je okouzlující v každé situaci – ať již plení hroby nebo rozpačitě vysvětluje svému příteli, že kočky jsou nestálé a občas se zaběhnou. Sympatický je také její přerod od naivní a dobré duše, po bojovnici „Ashova“ (pro neznalé – jde o hlavní postavu z Raimiho série Evil Dead) kalibru. Ostatní herci tu zdaleka nehrají druhé housle. Snad každý tu má scénu, která stojí za to. Zasvěcení také odhalí řadu odkazů a významného pomrkávání na diváka. Nechybí klíčové poznávací znamení Raimiho snímků, a sice starý Oldsmobile Delta 88, ročník 1973, který se objevil ve všech jeho filmech. Tentokrát získal významnější roli, protože si zahrál auto staré cikánky. Ještě se zmíním o cameu Teda Raimiho, který se objeví v roli doktora (je schovaný za dveřmi, takže ho jen uslyšíte), a důležité je také informovat, že tentokrát nemá smysl hledat na plátně Raimiho dvorního herce Brucea Campbella (také pravidelně dostává minimálně cameo), jemuž povinnosti s vlastní TV show nedovolily se natáčení zúčastnit.Je až neuvěřitelné, jak je Stáhni mě do pekla důkazem toho, že není důležitý samotný příběh filmu, ale způsob, jakým je vyprávěn. Filmů o prokletých, kterým zbývá několik posledních dnů života, pokud nepřijdou na to, jak kletbu odvrátit, jsou desítky. Ale tenhle se liší způsobem zpracování, přičemž nemám na mysli technickou stránku věci. Efekty nemají chybu, ale ten rozdíl tkví v nápadech. Postavy filmu jsou živoucí, zajímavé a také zábavné. Humor je totiž to koření, kterým Raimi svůj film vylepšil, a vůbec nevadí, že jde místy o humor velice černý (právě naopak). Ten je zkombinován se standardními lekacími scénami, které opět nejsou tak důležité jako s nadhledem použité nechutnosti. S nimi uměl Raimi zacházet již v dobách Evil Dead, a i když se v podstatě opakuje (stříkající krev, vystřelené oči), má to smysl a spíše než vykrádání sebe sama to vyvolává příjemně nostalgické pocity.Ale nemusíte znát žádný z předešlých Raimiho filmů, abyste si Stáhni mě do pekla užili. Je málo filmů, ze kterých je cítit radost tvůrců z toho, že je mohli natočit. Ta hravost a chrlení nápadů je vážně nakažlivé, nehledě na zmiňované vtipné momenty, které děsivou podstatu snímku nijak nedegradují. Navíc je tu naprosto báječně vymyšlený a zpracovaný souboj v autě (věděli jste, že sešívačka může být dobrá i jako zbraň?), originální scéna vymýtání (nebudete věřit svým uším, ale v této scéně se mluví i česky, poslouchejte pomocníka Miloše!) a celá řada skvělých dialogů (jako třeba ten, když Christine s přítelem zajdou poprvé za věštcem). Je tady toho skutečně moc, včetně skvělého hudebního doprovodu od Christophera Younga, a určitě to stojí za opakované vidění. Narazil jsem ovšem také na jeden nedostatek, který film připravil o maximální hodnocení. Sděluji vám to skutečně nerad, ale Sam Raimi naprosto podcenil inteligenci diváka, když připravovanou pointu naznačil natolik, že ji odhalíte právě před akčním finále. Když pak v posledních minutách filmu režisér vynese svůj trumf, dostaví se místo překvapení zklamání, že je to tak, jak jste si mysleli. A to je opravdu velká škoda, protože nebýt tohohle zaváhání, mohl být Raimiho hororový návrat opravdovou bombou. Takhle je to sice paráda, ale ta pointa prostě zamrzí.
DRAG ME TO HELLUSA 2009, 99 min., titulkywww.dragmetohell.netRežie: Sam RaimiScénář: Sam Raimi a Ivan RaimiKamera: Peter DemingHudba: Christopher YoungHrají: Alison Lohman (Christine Brown), Justin Long (Clay Dalton), Lorna Raver (Mrs. Ganush), Dileep Rao (Rham Jas), David Paymer (Mr. Jacks)

Pavel Žďárek

hodnocení autora recenze: 80%
hodnocení čtenářů: 70% (34x)
premiéra: 18.06.2009 originální název: DRAG ME TO HELL distributor: HCE

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.