recenze / G.I.Joe

G.I.Joe

G.I.Joe

NA PLÁTNA KIN PRÁVĚ VTRHLA DALŠÍ OŽIVLÁ HRAČKA. PO AUTOBOTECH PŘICHÁZÍ ELITNÍ MEZINÁRODNÍ VOJENSKÝ TÝM, VEDENÝ ZBĚSILE AKČNÍ RUKOU STEPHENA SOMMERSE.

Úvodem si řekněme stručně a jasně, pokud to někomu nedocvaklo předem: G.I. Joe je film pro kluky. Ti pod patnáct si ho užijí nejvíc a za hodnocení 60 % mě srdečně proklejí, ale ani ti starší nemusejí odcházet z kina znechucení; záleží na jejich schopnosti mentálně se naladit co nejblíž pubertě. S touto premisou je film dokonce zhruba do poloviny i zábavný.  Režisér Stephen Sommers (Chobotnice, trilogie o mumii) rád zabrousí do historie, proto i futuristický akčňák začíná v sedmnáctém století celkem zbytečnou anamnézou hlavního padoucha. Skotský nepřítel Ludvíka XIII. zle prohrává a není divu, že jeho současný následník, zbrojař McCullen, také není žádný klaďas. Právě vyvinul bezkonkurenční zbraň. Nanomiti jsou blízcí příbuzní potvůrek, jimiž hodlal zlikvidovat naši planetu Klaatu v nedávném Dni, kdy se zastavila Země – milionová armáda okem neviditelných „brouků“, schopných bleskově sežrat libovolný materiál. Armádní konvoj, transportující první čtyři bojové hlavice, je záhy přepaden a téměř zdecimován tajemným superkomandem. Jeho úplné destrukci zabrání jednotka G.I. JOE (Global Integrated Joint Operating Entity), síla, nastupující tam, kde vše ostatní selhalo. Duke, jeden z mála přeživších vojáků, okamžitě zatouží stát se jejím členem. Díky tomu, že v jedné z útočnic poznal svou bývalou lásku – a koneckonců i díky svým bojovým schopnostem –, se i s věrným parťákem stává členem týmu. Sotva jsou zaškoleni, čeká je zkouška ohněm. Komando zlotřilého McCullena, snažícího se ukrást svůj vlastní výtvor, zaútočí na sídlo G.I. Joe pod saharskou pouští a vzápětí začíná velkolepá honička. Zloduch, bažící po světovládě, totiž hodlá nanomity exemplárně předvést na Eiffelově věži...  G.I. Joe, původně postava hrdinného amerického vojáka, není žádný zelenáč a v reálu by byl dávno zralý na důchod. Jeho figurku společnost Hasbro vypustila do světa před rovnými pětačtyřiceti lety. Akčním postavičkám se kromě masové popularity a řady napodobenin v průběhu let dostalo i comicksového a televizně seriálového zpracování. Po úspěchu Transformers by na G.I. Joe v Hollywoodu nevsadil jenom blázen. Filmaři museli pouze spíchnout jakýsi koncept vztahů mezi jednotlivými postavami a vybalancovat příběh tak, aby ho kromě skalních příznivců figurek strávil i divák tematikou nedotčený. V Evropě nás takových asi byla většina, i tak se zřejmě scenáristé Stuart Beattie (Collateral, Australia), David Elliot (Čtyři bratři, Katakomby) a Paul Lovett nijak zvlášť nenadřeli. Ke cti jim slouží, že se při vší „básnické licenci“ vyhnuli hrubým nesmyslům, snad kromě legračního faktu, že supertajné podzemní sídlo útvaru, disponujícího špionážními supertechnologiemi, hlídá jediný voják se samopalem.  Každý z antagonistických týmů disponuje kromě hi-tech zbraní i jednou sexy bojovnicí a jedním ninjou. Vtipný promo slogan filmu zní Zlo nikdy nevypadalo tak dobře a po prvním záběru na hlavní záporačku Anu se s ním kromě mužů všech věkových kategorií jistě ztotožní i každá zdravě sebevědomá žena. Sienna Miller se do černého latexu zjevně narodila, stejně jako Rachel Nichols do kevlaru, a abych neurazil Karolínu Kůrkovou, i jí maskáče znamenitě seknou. Podobně jako pražské lokace si ji ale příliš neužijete; rozsah role patrně odpovídal jejím hereckým schopnostem. Postavy cyber ninjů jsou netradičně vyvedeny v opačném barevném gardu, vrahoun Storm Shadow v bílé a klaďas Snake Eyes v černé. Z téhle kultovní postavy G.I. Joe fenoménu během celého filmu neuvidíte ani oči, což spolu s absolutní mlčenlivostí značně posiluje její nadlidskou image. Při titulcích zjistíte, že to možná nebyl jenom geniální scenáristický tah, protože Snake je Asiat, ale hraje ho skotský bouchač Ray Park... Channing Tatum (Život je boj, Veřejní nepřátelé) jako ústřední hrdina Duke působí přesně dle okřídleného rčení „nic proti ničemu“, jeho výraz dobráckého ranaře je zkrátka odpovídající. Dukeův parťák Ripcord s tváří Marlona Wayanse (Requiem za sen, Scary Movie) snesitelně zastal roli hláškující komické postavy a rutinní výkon Dennise Quaida coby generála Hawka drtí jenom tradičně afektovaný dabing. Proč si čeští dabéři myslí, že musí u lehčího žánru nezbytně přehrávat jako o život? Arnold Vosloo si střihl dalšího standardního přisluhovače zla a v cameu se mihne i jeho protivník z Mumie Brendan Fraser.  Výskyt krve a drastických scén se blíží nule, což je vzhledem k cílové skupině snímku logické, nicméně sympatické – nejbrutálněji překvapivě působí bitka dvou dvanáctiletých kluků. Film má jiný problém. Vrcholem je vtipná, adrenalinově nasnímaná honička v Paříži, místy suplované Prahou. Znalec hlavního města se při ní stihne bavit i rychlými přechody, kdy hrdinové sviští po pařížském bulváru, zahnou za roh a čerstvé fasády do výše prvního patra prozradí, že jsme v Nuslích (o nápisu Reklamy nemluvě). Brzy poté se ale G.I. Joe zvrhne v totální „výmaz“ přesně toho typu, kterým Sommers před pěti lety udělal z nadějného Van Helsinga stupidní jízdu zámkem hrůzy na tripu. Snad třičtvrtěhodinové nonstop akční finále bez svěžích nápadů začne časem nudit a dovolí vám lehce znuděné úvahy typu: Mohou se ponorky pohybovat rychlostí letadel?  Už první Transformers zafungovali pro Hasbro jako účinný lék na ekonomickou krizi a není důvod se domnívat, že by elitní partu G.I. Joe měl potkat jiný osud. Ono v originále titulní povstání kobry v samém závěru filmu působí výmluvněji než titulek „pokračování příště“ přes celé plátno. Kdyby Stephen Sommers dokázal ještě trochu ubrat plyn, nebyla by to zase tak špatná představa.

Miloš Bárta

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 54% (21x)
premiéra: 13.08.2009 originální název: G.I. JOE: THE RISE OF COBRA distributor: Bontonfilm

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.