Klíček
Český thriller s prvky hororu, ve kterém se cestuje časem a který je navíc natočen podle skutečných událostí, jsem si nemohl nechat ujít. A přestože ho předcházely spíše záporné ohlasy, nechal jsem se zlákat povedeným trailerem a vešel do kinosálu bez předsudků.
Padesátá léta dvacátého století jistě nebyla pro mnoho lidí procházkou růžovým sadem. Komunistický režim tvrdě stíhal své odpůrce a jedním z mist, kde si s nimi vyřizoval účty, byla i věznice v centru Uherského Hradiště. Právě toto místo a jeho pohnutá historie inspirovala tvůrce k natočení fantastického příběhu, ve kterém dva mladí lidé – Jakub a Dominika – při hledání vhodného místa pro milování vstoupí do v současnosti opuštěného vězení a během bouře se přenesou v čase o nějakých 60 let do minulosti. Ihned se jich chopí bachaři a následují ostré výslechy, u kterých nechybí mlácení a mučení elektrickým proudem. Jediná naděje na záchranu tkví v nalezení cesty zpátky do budoucnosti.Námět není vyloženě nejhorší. Vždy záleží na způsobu, jakým se scenáristé a režisér látky chopí a co z ní dokážou vykouzlit. A jak se tedy s příběhem vypořádal Ján Novák?Coby zdatný dokumentarista měl přehled o faktografických částech projektu. Povedlo se mu také obsazení, které dle mého drží celý příběh a místy velmi chatrné dialogy nad vodou. Všechny postavy mají ve svých partech repliky vhodné spíše pro divadlo než pro film, ale především Norbert Lichý v roli Jakuba s nimi zdatně bojuje. Petra Vlčková jako Dominika je na tom o něco hůře, ale spíše než ona za to může scénář, který jí předepsal úlohu minimálně o deset let (mentálně) mladší naivky. Lehčí úlohu pak mají bachaři včetně ředitele věznice Koníčka v podání Jana Přeučila. Ten je tradičně skvělý, přestože pro nějaké extra herecké výkony zde nemá dostatek prostoru. Herci jsou tedy na filmu jednoznačně to nejlepší. Mezi ně lze zařadit i interiéry věznice, u nichž zamrzí jediný fakt, že při cestě zpět v čase nedoznávají téměř žádné změny. Tuto skutečnost lze ovšem přičíst na vrub skromnému rozpočtu.A nyní k jádru pudla. Největší úskalí filmu není v jednoduchém příběhu, který navíc během prvních pěti minut prozradí závěrečnou pointu (což je opravdu hloupá zbytečnost), ale v jeho vizuálním ztvárnění (kamera a střih), které z Klíčku dělají studentský, neřkuli amatérský film. Když se režisér ve zbytečně dlouhém úvodu pokouší navodit hororovou atmosféru, selhává téměř na sto procent. A přitom má všechny trumfy v rukou – stará věznice, dobří herci. Navíc bouřka, blikající světla, zjevující se přízraky z minulosti – to vše mu hraje do karet, ale díky strnulé kameře a nedostatečně působivému hudebnímu doprovodu to prostě nefunguje tak, jak by mělo. A stejně tomu bývá i u amatérských filmů, které bojují s omezenými technickými prostředky a rozpočtem a díky tomu selhávají. Takže první důvod zklamání z filmu je v jeho „amatérském“ provedení.A co ten druhý? Přestože jde o prakticky béčkový horor, který mohl jít ve stopách Hostelu a jemu podobných, tvůrci se i v rámci propagace zaměřili na jiný dějový aspekt. Jde o historickou věrnost scén z vězení, které zahrnují mučení a odvolávají se na historické prameny natolik, že to pobouřilo Miroslava Grebeníčka, jehož otec byl předobrazem jedné z postav. Navíc byli mezi poradci filmu skuteční političtí vězni té doby, kteří si pobyt ve věznici vyzkoušeli na vlastní kůži. Takže tu máme politický thriller zkombinovaný s hororem? Nikoliv. Ať už se vězeňské scény opírají o historii a pokoušejí se jí využít jako marketingový prostředek, ve výsledku tu pořád máme jen a jen béčkový horor s povětšinou nefukční atmosférou, snaživými herci, unylým scénářem a nízkým rozpočtem. Jedna scéna se ale vydařila. Krev v kapli, která je motorem celého časového posunu a která se vyvěrá z podlahy na místě, kde zůstala kaluž zaschlé krve. Jediná perla mezi podprůměrem je ale na dobrý film málo.
Pavel Žďárek
hodnocení autora recenze: 40%
hodnocení čtenářů: 45% (8x)
| premiéra: 13.08.2009 |
originální název: Klíček |
distributor: Bontonfilm |