Operace Dunaj

Píše se rok 1968 a vojska Varšavské smlouvy dostávají rozkaz zachránit Československo před sebou samým. Jednou z hrdinných tankových posádek je i ta náležející k polorozpadlé T-34 s familiérním označením „Beruška“, která vyráží do boje spíše z ideologických než praktických důvodů. Ve stejné době v pohraničním českém městečku slaví „typicky čeští“ obyvatelé odchod do důchodu pana přednosty a vezou se na jarní vlně optimismu. Tedy až do té doby, kdy se Beruška definitivně vzepře kontrole a prorazí laufem stěnu hospody, čímž uvede v chod poněkud netradiční okupaci vesnice. Což mělo být i vtipné, jenže v procesu tvorby filmu se humor vytratil neznámo kam.

Základní idea je prostá. Vezmeme Poláky a Čechy, zvýrazníme národnostní stereotypy a následně necháme obě kultury poznávat se. A během toho vznikne spousta humorných situací. Nevznikne. Co hůř, vzniklé vakuum krystalizující do pevného skupenství nudy velmi záhy zabije i specifickou atmosféru, již Operace Dunaj má. Debutující režisér Jacek Glomb si totiž jak z polské, tak české kinematografie vybírá ty horší motivy a témata a to pak nevyrovná ani fakt, že film přecpe hereckými hvězdami. To, jaké české filmy v Polsku letí, jasně demonstruje česká část ansámblu, která je čistě hřebejkovského ražení. Bohužel Glombova snaha o jadrné češství vyhoří právě proto, že Hřebejkovy filmy jsou už samy o sobě silně stylizované. Navíc většina postav je naprosto plochých a slouží jen k odříkávání prázdných frází majících vystihnout určité stereotypy. Takže tu máme spoustu protikomunisticky naladěných hrdinů (jimž vévodí naprosto křečovitý a lacině moralizující Jiří Menzel), jednoho hodného, leč směšného a přihlouplého komunistu (Jaroslav Dušek v padesáté herecké variaci na jedno téma) a dvě dívky s odlišným ideologickým pohledem na svět, jimž je ale stejně souzeno spočinout v náruči polských vojáků – a to bez ohledu na to, že revoltující antikomunistka dojde k této přeměně doslova z minuty na minutu. Prokreslení polských vojáků je na tom mnohem lépe, byť ani jim se nevyhnula schematizace skrz jednu až dvě charakterové vlastnosti. Je to samozřejmě dané tím, že režisér dokáže lépe vystihnout Poláky, už jen proto, že mu neustále nepřipomínkovali postavy a neměnili je „dobrými radami“, jako to dělala česká část osazenstva, což vyústilo v to, že de facto všichni hrají role, které už se v nějakém filmu objevily.

Klíčovým problémem, proč se ani ne dvouhodinový film ukrutně táhne, je jeho epizodičnost. Film vlastně tvoří oddělené události, které ne vždy logicky navazují. Ono trvá dvacet minut, než se vůbec tank do vesnice, potažmo hospody dostane, a jeho bloudění je cokoliv jen ne vtipné. Absurdně vyznívají scény, kdy se stane tragédie a o pět minut později už jsou všichni veselí a entuziastičtí, jako by se nechumelilo. Nepochopitelné jsou pak dějové odbočky a postavy, které se jen mihnou bez jakéhokoliv smyslu, případně od centra událostí jen odvádějí pozornost a ještě více zpomalují už tak ucourané tempo filmu. Výskyt Jana Budaře se dá ještě ospravedlnit potřebou skutečně směšné figurky, byť se objeví ve třech scénách. Proč se ale ve snímku vyskytuje „ideově nedozrálý Pražák“, už pochopit nejde. Jen podtrhuje nelogičnost chování jedné z postav, a když po třetině snímku navždy zmizí, jen nechápavě kroutíte hlavou. Podobně na tom je duo polských důstojníků-manželů, které je ale paradoxně občas zajímavější než hlavní postavy. Z velké části za to může vynikající Zbygniew Zamachowski, nicméně vzhledem k hlavnímu motivu Operace Dunaj je tato linie naprosto zbytečná a slouží společně s Maciejem Stuhrem nejspíše k tomu, aby i polský divák měl na plátně své herecké hvězdy.

Po formální stránce přitom Operace Dunaj nevypadá špatně. Sice se pořád divíte, kam se poděla většina z nemalého rozpočtu, ale oceníte slušnou vizuální stylizaci a hudební doprovod, který pro atmosféru udělal víc než jakákoliv replika. Dojdete nakonec i k tomu, že to není úplně špatný film. Jen je neuvěřitelně nudný, dosahuje občas katatonického stavu jak na plátně, tak u diváka, občas nechtěně směšný (zvláště finišem, kdy se vlastně dozvíme, že je jedno, zda Polák nebo Čech, všichni jsme byli proti těm zlým Rusům) a hlavně naprosto nevtipný. Což u komedie bolí a vyčerpává. Ostatně nic vás nevyčerpá víc než nudný film. Tomu opravdu špatnému se můžete smát, zde můžete maximálně tak spát.