Hlad

Myslíte si, že víte, co je to hlad? Skutečně?

HM Maze označuje Her Majesty’s Prison Maze v Severním Irsku. V roce 1981 zde začala skupina vězněných členů militantní organizace IRA (Irská republikánská armáda) s protesty, jejichž cílem bylo dosáhnout statutu politických vězňů. Poté, co nezabralo důsledné nemytí, nestříhání a rozmávání výkalů i výkalům podobné stravy po zdech cel, pustil se Bobby Sands do dobrovolného hladovění. A myslel to vážně. Smrtelně vážně.Hlad je pro mne, a věřím, že také pro nemalou část západního světa, do určité míry abstraktní pojem. Netuším, co prožívá člověk, který několik dní nic nejedl. Drama Hlad debutujícího britského režiséra Stevea McQueena (ano, přesně jako TEN Steve McQueen) dokáže tyhle pocity přiblížit tak sugestivně, že si pár dní po projekci budete vážit každého sousta. Pokud dočista neztratíte chuť k jídlu. Z filmu je zřejmé, o jakém odhodlání dobrovolné hladovění svědčí. Na jednu stranu vzbuzuje tento pasivní boj respekt, ale při nejistotě výsledku (lítost je britským politikům cizí) zároveň zaráží svou sebevražednou povahou. Živý zmůže víc než mrtvý. Nebo smrt naopak svědčí o síle jednoho a slabosti druhého protivníka? Jenže kdo je nakonec ten silný a kdo ten slabý? McQueen Sandsovo počínání neodsuzuje ani neglorifikuje. Nenatočil film politický, který by byl poplatný jednomu aktu jedné doby, nýbrž film hodně osobní. Podstatě a etické stránce věci je zhruba v polovině děje věnován dvacetiminutový, nehybnou kamerou v jediném záběru sledovaný dialog mezi Sandsem a knězem. Konečně dává vyniknout i jinému než fyzickému herectví slibného Michaela Fassbendera (u nás známý díky 300: Bitvě u Thermopyl a Jezeru smrti, ale skutečný průlom by pro něj mohl představovat připravovaný Centurion). Následující záběr, nejdelší ze všech bezdějových, s jistotou část diváků, kteří přivítají prostor ke strávení mimořádně těžké porce, nadchne a část zase otráví. Jediným zaškobrtnutím úderného scénáře jsou náboženské symboly, jež film v poslední třetině zbytečně zatěžují a obohacují o nepatřičnou duchovní rovinu. Největší síla Hladu tkví v jeho fyzičnosti. Díky dlouhým a mnohdy brutálním záběrům se vám dostane hluboko pod kůži. Skoro násilím vás vtáhne za špinavé vězeňské zdi a přinutí ucítit zápach cel vymalovaných výkaly, bolest úderů dopadajících na kostnatá těla... Kamera neuhýbá, nedovolí uniknout. Krátký únik za zdi je nekompromisně proměněn v šokující argument pro druhou stranu (navíc díky němu pochopíte, proč nám byl blíže představen jeden z bachařů). Když všechno utrpení konečně skončí, nejspíš ztěžka vydechnete a půjdete změnit pořadí titulů ve svém žebříčku nejpochmurnějších filmů. Několik z nich bude mít nejspíš také irské kořeny (Krvavá neděle, Píseň za chudého chlapce, Padlé ženy). Holt drsná krajina. Režisér a zároveň scenárista Steve McQueen má nesporný talent, i když jeho film asi (nadlouho) nebudete chtít vidět znovu. Svým dokonale úsporným stylem předvádí, nač mnozí režiséři dneška zapomínají: Někdy stačí ukázat jedinou věc a další tři vám naskočí. Otevřenost silnému zážitku je důležitým předpokladem.

zahraniční autor

hodnocení autora recenze: 100%

hodnocení čtenářů: 84% (30x)

premiéra: 01.10.2009

originální název: Hunger

distributor: Artcam

Velký evropský filmový měsíčník

časopis CINEMA

Aktuální vydání: 05/2012

Hlad

Ohodnotit film: