recenze / Na sever

Na sever

Na sever

Cesta z vlastní deprese a uzavřenosti napříč nádhernou krajinou

Severská kinematografie si nikdy nepotrpěla na davové podívané a čistě komerční filmy. Skandinávské národy obecně patří k těm hlubším a přemýšlivějším, což je dané určitě i podnebím. Chladné končiny přinášejí utlumený temperament. Povrchní radovánky patří pod jižní slunce, k mrazivé pustině patří depka a láhev do ruky. Potvrdil by vám to i Jomar, hlavní hrdina příjemné a atypické norské road-movie s názvem Na sever. To nasměrování má své odůvodnění. V jednom odlehlém údolí tam totiž žije žena jménem Linnea. S tou kdysi Jomar žil a bylo to zřejmě hezké, dokud byl v pořádku. Pak se ale dostavily deprese a nervové zhroucení. Nyní, po několika letech, pracuje Jomar jako hlídač lyžařského areálu. Když ho navštíví přítel a sok, dozvídá se, že kdesi v onom údolí má čtyřletého syna. To je dost silná výzva k tomu, aby se sebral a vyrazil na cestu.Sněžný skútr a pět litrů alkoholu, to je základní výbava, kterou si na více než tisíc kilometrů dlouhou pouť Jomar bere. K pití má docela blízko, jeho vnitřní psychická rovnováha určitě nefunguje tak, jak by měla. Norská severská krajina za Trondheimem je nádherná přírodní scenérie se zasněženými pláněmi, kopci a lesy a ve filmu hraje důležitou roli při vnímání atmosféry. Cesta za synem probíhá bez sentimentu nebo dušezpytných úvah a zahrnuje několik setkání blízkého druhu a na svém počátku i zdravotní komplikaci: sněžnou slepotu. Ze všech postav, které Jomar potkává, je cítit osamělost a hlad po kontaktu… každé z těchto střetnutí mu ale současně dodává odvahu dovést svoji cestu do konce.Nejvýraznější tři lidé, se kterými se Jomar setká (ono jich o moc víc celkově není) jsou pubertální dívka Lotte, žijící na samotě se svojí babičkou, mladík Ulrik, jehož nemocní rodiče jsou v Thajsku a on obývá jinou osamělou usedlost a osmdesátiletý poustevník Ailo, čekající ve stanu na zamrzlém jezeře na pokojný odchod ze života.  Každá z těchto epizod by obstála i jako samostatný krátký film. Zajímavostí je, že tyto osoby představují neherci nebo začínající zájemci o film, vybraní z castingů. Jejich neherectví rozhodně není překážkou… kdo o něm neví, ani by ho nepředpokládal. Představitelka Lotte byla vybrána z asi 200 dívek kvůli své přirozenosti, mladý herec, který hraje Ulrika, má šanci udělat kariéru v norském filmu. Nejtěžší prý bylo vybrat představitele starého Aila, kterého produkce nalezla až na poslední chvíli ve starci, žijícím osaměle na pustém fjordu. Pouze Anders Baasmo Christiansen, představující Jomara, má dostatek hereckých zkušeností a ve své zemi je hvězdou. U nás jsme ho mohli vidět ve filmu Kámoš nebo v nedávno na DVD vydané první části historického dobrodružného příběhu o rytíři Arnovi. Film vznikal trochu v amatérských podmínkách a často se i improvizovalo (například scéna s voiáky původně vůbec nebyla v plánu). Na výsledku to není vidět. Krátký, ani ne osmdesátiminutový snímek působí uceleně a profesionálně a možná ve vás vzbudí touhu podívat se na krásy zimního Norska osobně. Pokud se s Jomarem na cestu za synem vydáte, budete s ním sdílet jeho pochybnosti, prožijete dramatické chvíle ve sněhové bouři i při požáru a také se budete cítit tak trochu ztraceni v rozlehlých pláních.  Prožijete některé lidsky hřejivé i některé černohumorné nebo absurdní situace a také se naučíte – prý zaručený a originální – způsob, jak se opít s pomocí dámských hygienických prostředků. Jediné, co mě u filmu zamrzelo, bylo to, že tak rychle uběhl. Máte-li nějaké vlastní pochybnosti, chcete-li učinit určité životní rozhodnutí a snažíte se k němu nalézt dostatek odhodlání, může pro vás být Jomarova cesta na sever příjemným povzbuzením…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 80%
hodnocení čtenářů: 56% (11x)
premiéra: 15.10.2009 originální název: NORD distributor: Aerofilms

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.