recenze / Electroma

Electroma

Electroma

Sedmdesát minut dlouhý videoklip o cestě robotů za lidstvím

Občas se v našich kinech objeví film, jehož distributorům lze vyslovit obdiv za odvahu. Jedná se o snímky, které jsou víceméně předem odsouzeny k malému diváckému zájmu. Davy lidí se nepohrnou ani na tři roky starý experimentální snímek Electroma, za jehož vznikem stojí francouzské hudební duo Daft Punk.Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem Christo si získali coby Daft Punk úspěch u posluchačů i kritiků nejen ve Francii. Oba se znají už od doby středoškolských studií a v polovině 90. let po působení v indie-rockovém triu založili zmíněnou skupinu. Jejich elektronická hudba je těžko přesně zařaditelná, nejčastěji zmiňovaným žánrem je house. Každopádně se nejedná o nic komerčního – a divácky jednoduchou záležitost nečekejte ani od filmu Electroma. Příběh je poměrně jednoduchý: vypráví o dvou robotech, kteří se chtěli stát lidmi. Vyrážejí se svým Ferrari 412, které má poznávací značku HUMAN (člověk). Po dlouhé cestě rozmanitou krajinou jihozápadu Spojených států dorazí do městečka, ve kterém chtějí nabýt lidskou podobu. To jim v laboratoři umožní tekutý latex, nanesený na jejich přilby. Vycházejí odtud s poněkud groteskně se šklebícími člověčími obličeji, čímž budí nejprve pozornost a potom i agresivitu místních robotických obyvatel. Horké kalifornské slunce udělá své, lidské tváře se rozpustí. Následuje další cesta pustou krajinou – a logicky vyplývající konec.Electroma přišla na svět tak, že Daft Punk chtěli původně natočit videoklip ke skladbě Human After All. Proti plánu se rozhodli vytvořit celovečerní svobodné umělecké dílo. Thomas Bangalter prohlásil: „Měli jsme k filmování stejný přístup jako ke skládání hudby. Tvořit bez pravidel a standardů. Uchopit volně něco, co jsme neznali, a učit se to od začátku.“ Natáčení trvalo 11 dnů a snímek byl poprvé promítnut v roce 2006 na festivalu v Cannes. Vyvolal smíšené reakce: byly oceňovány filmařská práce a hudební složka, současně ale řada diváků opouštěla promítání během „pouštních“ sekvencí a převládaly názory, že Electroma je smutná a depresivní.Nyní jedna zásadní informace pro všechny potenciální diváky: ve filmu nepadne ani jedno slovo, je zcela bez dialogů. To samo o sobě ještě nemusí být problémem, pokud je kvalitní soundtrack. Pro příznivce Daft Punk může být ovšem zarážející, že se po celou dobu nedočkají ani jedné skladby od svých oblíbenců. Hudba je vybírána pečlivě a tvoří zajímavý mix, jenž obsahuje skladby Briana Ena, Curtise Mayfielda, ale i Josepha Haydna nebo Fréderica Chopina. Oficiální soundtrack k filmu nebyl nikdy vydán.Na Electromu není snadné se dívat bez značné dávky trpělivosti. Musíte akceptovat, že neobsahuje napětí, příběh ani psychologii, je to v tom nejužším slova smyslu audiovizuální záležitost. Některé scény jsou působivé, zejména sekvence, kdy oba roboti mají dočasně lidské tváře z latexu. Emočně vás může zasáhnout i závěr filmu. Jako desetiminutový sevřený útvar by byla Electroma mnohem působivější, nicméně i tak má – jak je patrno z některých internetových ohlasů – našlápnuto k tomu stát se časem kultem…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 63% (11x)
premiéra: 08.10.2009 originální název: Electroma distributor: Atlantis

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.