recenze / Ulovit miliardáře

Ulovit miliardáře

Ulovit miliardáře

V jedné scéně se Milan Šteindler omlouvá divákům. Málo…

Filmu Tomáše Vorla předcházela taková úděsná pověst, že se mi ani po týdenní snaze nepodařilo sehnat dobrovolníka, který by se na něj vydal. Musel jsem tak učinit sám. Usadil jsem se v poloprázdném sále multikina a připadal si tak trochu jako v mládí, když jsem poprvé a naposledy vlezl s jednou slečnou na centrifugu. Tehdy to dopadlo přesně podle mého očekávání. Nyní také.Snímek je tak neskutečně pitomý, že je snadné se do něj trefovat… až má přitom člověk skoro pocit, jako by kopal do mrtvol nebo trápil zvířátka. Nicméně zaslouží si to, tak pojďme na věc. Patrik Grossmann je miliardář židovského původu, kterého jednoho dne zachytí televizní kamera v předem naaranžované scéně napadení romského dítěte. Tento podraz na něj připravil lobbista Ivan Lehký ve spolupráci s „nezávislým“ novinářem. Grossmann žije s televizní rosničkou (blbkou kosmických rozměrů) a pubertálním synem (zralým na pár facek od prvního záběru). Do zamotané hry o miliardářovu pověst, která je současně i bojem o privatizaci jedné velké banky, vstupují dále zkorumpovaní policisté, miliardářovi čtyřprocentní asistenti a nejrůznější společenské organizace. Jedním ze způsobů boje se stává i ovládnutí médií, konkrétně vlivné stanice TV One. Ono je vlastně jedno, o čem film vypráví, protože po nějaké, nepříliš dlouhé době vám – jste-li při smyslech a majiteli třímístného IQ – nebude příliš záležet na tom, co se na plátně odehrává. Největší pesimisté z kina odejdou někdy po dvaceti minutách, největší optimisté budou stále a marně čekat, jestli se situace nezlepší. Nedovedu si dost dobře představit, koho může film bavit – což by komedie měla. Stejně tak si nedovedu představit, proč by snímek, označovaný v podtitulu jako „drzý“, měl někoho pohoršovat či budit zdání společenské kritiky. Být lobbistou, nezávislým novinářem, zkorumpovaným policistou nebo politikem, urazil bych se patrně víc při televizní satiře paní Bubílkové (a jsem si vědom, jak neškodný hospodský humor to je).Kde tedy udělali Tomáš Vorel a jeho kamarádi chybu? Ta první nastala zřejmě už při volbě předlohy, respektive jejího autora. Díla Martina Nezvala byla většinou označována jako povrchní „intelektuální bulvár“ (tituly jako Premiér a jeho parta nebo Anna sekretářka jsou dostatečně výmluvné) – grafomanská díla někoho zneuznaného, kdo by rád byl více investigativní než všichni ostatní. Jelikož se autor podílel i na převedení své knihy do filmového scénáře, vina na celkovém vyznění této rádoby satirické grotesky padá i na jeho hlavu. Druhou chybou je celkové pojetí. Většina herců své party přehrává a své postavy zesměšňuje takovým způsobem, že to vůbec není zábavné a diváka se střídavě zmocňují pocity studu a trapnosti. To, co bylo kdysi vtipné a skutečně drzé na České sodě, je ve Vorlově pojetí lacinou estrádou z baru odstrčených intelektuálů někdy po druhé hodině ráno. Tomáš Matonoha v hlavní roli odehrává svůj standard, známý třeba z pořadů Na stojáka. Ačkoliv je ústřední postavu, kolem které se všechno točí, fandit mu nebudete. Chybí mu jakákoliv stopa po „člověčím“ rozměru, je to jen chodící dvourozměrná karikatura, ostatně jako všechny postavy filmu. Jeho dva asistenti v podání Tomáše Cardy a Milana Šteindlera jsou křiklavé figurky, parodující „typické“ chování homosexuálů… Miroslav Etzler v roli policejního kapitána už má za sebou také lepší herecké okamžiky (myslím, že většinu). Ester Janečková v roli policejní mluvčí a miliardářovy osudové ženy pro mě osobně byla ještě nesnesitelnější než v Poště pro tebe, a to už je co říct. Miliardářovu přítelkyni, televizní rosničku, hraje (?) Kateřina Sedláková a osobně si myslím, že při jejím obsazování byly brány v potaz jiné přednosti než ty herecké (což řada záběrů dosvědčuje). Svojí troškou do mlýna přispěl i Bolek Polívka, ale má tu naštěstí dost málo prostoru na to, aby ho někdo s tímhle filmem spojoval. Radomil Uhlíř v roli nezávislého novináře Skopového má patrně evokovat jiného televizního investigativce, nechvalně známého svým vztahem k hygieně. Záměrně na konec jsem si nechal Jiřího Mádla v roli lobbisty Lehkého – jediný herecký výkon ve filmu, který jsem objevil, a snese přísnější měřítko.Film se snaží být cíleně „politicky nekorektní“, činí tak však natolik ubohou formou, že je vlastně neškodný. Ano, všichni víme, že spousta policistů je úplatných, že politiku ještě nikdy v historii nedělal žádný slušný člověk, že ve velkém podnikání se podvádí a že média nám vnucují vlastní virtuální realitu a určují, čemu máme věřit. Z podobných věcí se dá dělat i legrace, dokonce i drzá. Ta trapná se bohužel mine účinkem. Tomáš Vorel prohlásil na webových stránkách snímku, že Miliardáře docení diváci až časem. Já pevně doufám, že je podceňuje. Shodou okolností jsem tentýž týden viděl Protektora – český film, u kterého jsem měl po dlouhé době upřímnou a nefalšovanou radost z toho, co se u nás dá natočit. Dokonce ve mně vyvolal něco jako národní hrdost. Film Ulovit miliardáře tuto hrdost zase strhl o hezkých pár úrovní níž.Prožil jsem ve svém bohatém životě některé traumatické situace: dvacet čtyři měsíců vojenské služby, policejní výslech, rozvod, dopravní nehody… Nyní si do tohoto seznamu mohu zapsat i film Ulovit miliardáře.

 

 

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 0%
hodnocení čtenářů: 36% (10x)
premiéra: 01.10.2009 originální název: Ulovit miliardáře distributor: Bioscop

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.