Arthur a Maltazardova pomsta

Konečně uplynulo deset úplňků a Arthur znovu bude moct navštívit říši Minimojů. Nemůže se dočkat, až uvidí princeznu Selenii. Navíc dostane naléhavou žádost o pomoc na zrnku rýže. Jenomže cesta do podzemní říše nebude jednoduchá…vše jako by se proti Arthurovi spiklo, od nechápavých rodičů až po počasí. Jako by si osud nepřál, aby se za Minimoji vydal…

Před třemi lety uvedl Luc Besson ve Francii kombinovaný film (animovaná + hraná část) Arthur a Minimojové. Pohádka pro malé i velké. Měla svůj začátek, prostředek a konec. Proč to předesílám? Protože o pokračování se totéž říct nedá. Besson a trikové studio BUF natáčeli druhý a třetí díl Arthurovoých dobrodružství dohromady a pojali je jako jeden film rozdělený na dvě části. Arthur a Maltazardova pomsta je jen úvodem k velkému finále Arthur a válka dvou světů, které se momentálně dokončuje a přijde do kin za necelý rok. To se načekáme, druhý díl totiž končí právě v tom nejlepším – v momentě, kdy dojde k zásadnímu zvratu a děj se otevírá do nové dimenze. To je běžná praxe u televizních seriálů i nemála filmů na pokračování (Pán prstenů), ale zde máme co dočinění s extrémní verzí. Film má v titulu Maltazardova pomsta a to je ten problém – měl by se jmenovat „Arthur a záhada zrnka rýže“, protože právě kolem toho se příběh točí. Na avizovanou pomstu zloducha čekáme marně. Když se po dlouhé (ale nikoli nudné) expozici příběh přenese do prostřední části a divák se tetelí blahem, že teď začne to pravé Maltazardovo rodeo, režisér zavelí: „To be continued…“ Děti i dospělí v sále zůstali jako zkoprnělí. Všichni doufali, že jde jen o přestávku. A ono ne. Dostavil se pocit zklamání, hraničící až s pocitem oklamání, že nám bylo dáno jen půl filmu. Toliko kritika názvu. Na druhou stranu nutno přiznat jako klad, že hodina a půl v kině vám uběhne jako voda. Všechno je zajímavě rozehrané a nápadité. Zejména animovaná část. Vtipů oproti prvnímu dílu ubylo, zato nás baví výprava – úchvatné, velmi propracované pozadí. Dlouhá scéna Minimojů pracujících mezi stébly trávy nebo projížďka Maxe a Arthura rušnou ulicí děj nikam neposunují, přesto baví barvitostí. Detaily vytvářejí dojem samozřejmosti existence toho světa. Drobné střípky z každodenního života a uvolněné „cool“ postavičky činí tento fantaskní svět doslova pohodlným. Divák se v něm zabydlí. To se Bessonovi ostatně povedlo už v Pátém elementu. Bavíme se jeho „flirtováním s realitou“, kdy do světa Minimojů promítá jakoby mimochodem ten náš (hmyzí varianta rastafariánů; „italský“ kuchař). Výpůjček a citací z jiných filmů oproti prvnímu dílu ubylo (až na onu rušnou ulici – její jméno Paradise Alley cituje Blade Runner).

V hrané části s Arthurovou rodinou tentokrát jako zlo nevystupuje vymahač dluhů, ale neuvědomělý tatínek, který neví, co je ekologie. Režisér Besson lásku k přírodě nepopírá – prokazuje jí naivní důvěru od delfínů Magické hlubiny (1988) po pět živlů 5. elementu (1997). Motiv matky přírody nechybí ani tentokrát – náčelník afrického kmene Bogo-Massalai zasvěcuje Arthura do zkoušek divočiny. Ovšem tentokrát Besson nezůstává u platonických vyznání – přidává několik konfliktních scén typu: Tatínek-zabiják včel vs. Ochránci včel z řad jeho blízkých. Takový jasný ekologický apel odpovídá současné vlně v kinematografii.

V prvním díle se přenesením do světa Minimojů stal Arthur dospělejším a přineslo to některé příjemně nekorektní scénky (např. Arthur potřebuje princezninu šněrovačku). To v Americe nepřekousli a podobné „dospělácké“ scény vystřihli. Pár jich určitě najdeme i v druhém díle (Max vysvětluje Arthurovi, jak být „cool“, a troubí na děvčata ulice).

Divák se dočká světa hmyzu a Minimojů, které si oblíbil v prvním díle. Ale možná až moc pozdě, na úkor hrané, ne tak zábavné části. Princezna tentokrát dostala překvapivě málo místa, stejně tak Maltazard. Nicméně zmíněná výprava a honičky stojí za to. Pro druhý díl Arthurových dobrodružství platí to, co pro první – svižná rodinná podívaná pro malé i velké. Jen nefunguje samostatně – prohlubuje svět prvního dílu a hlavně dějově připravuje půdu pro díl třetí. Myslím, že se máme na co těšit.