Arthur a Maltazardova pomsta

Před třemi lety uvedl Luc Besson ve Francii kombinovaný film (animovaná + hraná část) Arthur a Minimojové. Pohádka pro malé i velké. Měla svůj začátek, prostředek a konec. Proč to předesílám? Protože o pokračování se totéž říct nedá. Besson a trikové studio BUF natáčeli druhý a třetí díl Arthurovoých dobrodružství dohromady a pojali je jako jeden film rozdělený na dvě části. Arthur a Maltazardova pomsta je jen úvodem k velkému finále Arthur a válka dvou světů, které se momentálně dokončuje a přijde do kin za necelý rok. To se načekáme, druhý díl totiž končí právě v tom nejlepším – v momentě, kdy dojde k zásadnímu zvratu a děj se otevírá do nové dimenze. To je běžná praxe u televizních seriálů i nemála filmů na pokračování (Pán prstenů), ale zde máme co dočinění s extrémní verzí. Film má v titulu Maltazardova pomsta a to je ten problém – měl by se jmenovat „Arthur a záhada zrnka rýže“, protože právě kolem toho se příběh točí. Na avizovanou pomstu zloducha čekáme marně. Když se po dlouhé (ale nikoli nudné) expozici příběh přenese do prostřední části a divák se tetelí blahem, že teď začne to pravé Maltazardovo rodeo, režisér zavelí: „To be continued…“ Děti i dospělí v sále zůstali jako zkoprnělí. Všichni doufali, že jde jen o přestávku. A ono ne. Dostavil se pocit zklamání, hraničící až s pocitem oklamání, že nám bylo dáno jen půl filmu. Toliko kritika názvu. Na druhou stranu nutno přiznat jako klad, že hodina a půl v kině vám uběhne jako voda. Všechno je zajímavě rozehrané a nápadité. Zejména animovaná část. Vtipů oproti prvnímu dílu ubylo, zato nás baví výprava – úchvatné, velmi propracované pozadí. Dlouhá scéna Minimojů pracujících mezi stébly trávy nebo projížďka Maxe a Arthura rušnou ulicí děj nikam neposunují, přesto baví barvitostí. Detaily vytvářejí dojem samozřejmosti existence toho světa. Drobné střípky z každodenního života a uvolněné „cool“ postavičky činí tento fantaskní svět doslova pohodlným. Divák se v něm zabydlí. To se Bessonovi ostatně povedlo už v Pátém elementu. Bavíme se jeho „flirtováním s realitou“, kdy do světa Minimojů promítá jakoby mimochodem ten náš (hmyzí varianta rastafariánů; „italský“ kuchař). Výpůjček a citací z jiných filmů oproti prvnímu dílu ubylo (až na onu rušnou ulici – její jméno Paradise Alley cituje Blade Runner).

V hrané části s Arthurovou rodinou tentokrát jako zlo nevystupuje vymahač dluhů, ale neuvědomělý tatínek, který neví, co je ekologie. Režisér Besson lásku k přírodě nepopírá – prokazuje jí naivní důvěru od delfínů Magické hlubiny (1988) po pět živlů 5. elementu (1997). Motiv matky přírody nechybí ani tentokrát – náčelník afrického kmene Bogo-Massalai zasvěcuje Arthura do zkoušek divočiny. Ovšem tentokrát Besson nezůstává u platonických vyznání – přidává několik konfliktních scén typu: Tatínek-zabiják včel vs. Ochránci včel z řad jeho blízkých. Takový jasný ekologický apel odpovídá současné vlně v kinematografii.

V prvním díle se přenesením do světa Minimojů stal Arthur dospělejším a přineslo to některé příjemně nekorektní scénky (např. Arthur potřebuje princezninu šněrovačku). To v Americe nepřekousli a podobné „dospělácké“ scény vystřihli. Pár jich určitě najdeme i v druhém díle (Max vysvětluje Arthurovi, jak být „cool“, a troubí na děvčata ulice).

Divák se dočká světa hmyzu a Minimojů, které si oblíbil v prvním díle. Ale možná až moc pozdě, na úkor hrané, ne tak zábavné části. Princezna tentokrát dostala překvapivě málo místa, stejně tak Maltazard. Nicméně zmíněná výprava a honičky stojí za to. Pro druhý díl Arthurových dobrodružství platí to, co pro první – svižná rodinná podívaná pro malé i velké. Jen nefunguje samostatně – prohlubuje svět prvního dílu a hlavně dějově připravuje půdu pro díl třetí. Myslím, že se máme na co těšit.