Čtvrtý druh

Doktor J. Allen Hynek byl někdejší poradce Pentagonu v oblasti UFO. Vymyslel kategorizaci „blízkých setkání“ s mimozemšťany. Prvním je vizuální kontakt, druhým kontakt s důkazem (třeba ony pověstné kruhy v obilí). Setkáním třetího druhu je střetnutí tváří v tvář – jak to vypadá, jsme viděli v závěru slavného Spielbergova filmu. Existuje ale i čtvrtý druh setkání a tím je únos. Prostě si pro vás mimoňové v noci přijdou, odnesou si vaše tělo, provádějí s ním všelijaké výzkumy a v lepším případě vás vrátí zpátky s blackoutem v paměti. Kolem takovéhoto čtvrtého druhu se točí i tento sci-fi thriller.

Abyste si mohli Čtvrtý druh vychutnat opravdu naplno, musí ve vás existovat víra, že jsme obklopeni mimozemskými bytostmi, které zasahují do naší historie a našich životů. V takovém případě máte před ostatními diváky náskok, a pokud jste s očima dokořán hltali Akta X, bude se vám film i přes své nedostatky líbit… jako byste zkrátka sledovali trochu delší epizodu zmíněného seriálu. Jste-li skeptici, racionálně uvažující lidé nebo se vám prostě z podstaty věci nezdá, že civilizace, která by dokázala překonat nekonečné vzdálenosti vesmíru, se bude chovat jako primitivní zloději těl, bude se vám film líbit méně. Přesto mu neupřete body za některé věci.

O co tedy jde? Nome je malé městečko kdesi na Aljašce – skutečně existuje. V něm se, jak se nás snaží tvůrci přesvědčit, děly a dějí podivné věci. Ztrácejí se lidé, další mají psychické poruchy, problémy se spánkem… Tyto fenomény se snažil studovat psycholog Will Tyler do chvíle, než byl v posteli vedle své ženy Abigail zavražděn. Poté, co se vzpamatuje z manželovy smrti, vrací se Abigail do Nome, aby výzkum dokončila. Má s sebou i své děti, syna Ronnieho a dcerku Ashley, která v důsledku psychického šoku z otcovy smrti ztratila zrak. Během sezení s jednotlivými pacienty se Abbey přibližuje podstatě záhady, ale některé výpovědi v hypnóze mají dramatický průběh a tragické následky. Společným jmenovatelem nočních zážitků, na které si vypovídající vzpomínají, je sova za oknem a poté vždy následuje něco strašného. Abbey je nucena brát problémy nejen profesně – v čemž jí pomáhá kamarád psychiatr Abel a brání místní šerif August –, ale nakonec i velmi osobně.

Hlavní problém Čtvrtého druhu tkví podle mě v tom, že se snaží neúspěšně předstírat cosi ve stylu Záhady Blair Witch. Hned na začátku nás Milla Jovovich sama za sebe upozorní, že budeme sledovat příběh podle skutečných událostí. Do filmu jsou pak zakomponovány (často stylem rozdělení obrazu na poloviny nebo čtvrtiny) údajné dochované dokumentární záběry. Sledujeme tak i „skutečnou“ Abigail Tyler, působící mimochodem jako postava z asijských hororů, což v nás má budit dojem autenticity a násobit děs. O žádné psycholožce tohoto jména ovšem nikdo nikdy na Aljašce neslyšel, a když se producenti z Universalu snažili na webové stránky Alaska Psychiatry Journal podstrčit na ni reference, byli odhaleni. I bez těchto informací je ale efekt „hodnověrnosti“ bohužel opačný. Bez těchto zbytečných a průhledných vsuvek, falešných jak pětník, by Čtvrtý druh stál rozhodně o stupeň výše. Druhým problémem je pak výkon samotné představitelky hlavní role. Milla Jovovich se tak usilovně snaží „hrát“, až to občas leze na nervy, zejména její utrápený hlas. Tahle role jí příliš nesedí, v právě uváděném Dokonalém úniku byla mnohem lepší a přirozenější.

Tolik tedy k hlavním záporům, pojďme k tomu, co je na Čtvrtém druhu dobrého. Určitě je to výborně budovaná tísnivá atmosféra strachu, nejistoty a beznaděje, doprovázená adekvátní hudbou. Při vyhrocených scénách rozhodně nemáme důvod se neplánovaně smát, jak se to občas stává u jiných thrillerů. Dobré také je, že film klade více otázek, než na kolik přinese odpovědí. S mimozemšťany přímo konfrontováni nejsme, na rozdíl od obětí z městečka Nome. Avšak i podle těch projevů, kterých jsme svědky, se jedná o nelítostné stvůry, se kterými by odmítl vládnout i předseda jedné české politické strany. Film má přiměřenou stopáž, takže se nestihneme nudit, a až do konce se snaží tvářit, že to, co vidíme, se skutečně na přelomu tisíciletí stalo (včetně závěrečného souhrnu toho, co dnes dělají hlavní aktéři).

Čtvrtý druh natočil zatím nepříliš známý režisér tmavé pleti s těžko vyslovitelným jménem Olatunde Osunsanmi. Spatříme ho i na plátně, ve scénách, kdy dělá interview s „reálnou“ Abigail, a v závěru, kdy spolu s Millou Jovovich varovně promlouvá k divákům. Skromný rozpočet 10 milionů dolarů už získal z pokladen kin zpátky a lze mu přát, aby se příště přesněji rozhodl mezi psychologickým sci-fi thrillerem a pseudodokumentárním strašením. Patříte-li k vyznavačům věty agenta Muldera, že „pravda je někde tam venku“, měla by pro vás návštěva Čtvrtého druhu být povinností jako pro věřícího nedělní návštěva kostela. A spatříte-li někdy v noci za oknem usmívající se sovu, může to znamenat, že jste v nepěkném vesmírném průšvihu…