recenze / Kawasakiho růže

Kawasakiho růže

Kawasakiho růže

Obyčejní lidé s neobyčejnými osudy

Jan Hřebejk má mezi tuzemskými filmovými režiséry výsadní postavení. Až do skonání světa by mohl točit pokračování Pelíšků, producenti by mu stále cpali peníze horem spodem a diváci by se donekonečna plácali do stehen. Ale on si je naštěstí svého talentu vědom a snaží se, v rámci „svého“ žánru, alespoň po malých krůčcích vyvíjet. Důkazem toho může být například rozporuplná Kráska v nesnázích či téměř až sitcomový Medvídek. Jeho nejnovější film Kawasakiho růže je však pořádným úkrokem stranou. V dobrém slova smyslu. Už žádní Pavlové Liškové, Jirkové Macháčkové a další známé tváře, už žádný laskavý humor s poučením, ale syrové drama, které si leccos půjčuje z nedávné české historie a snaží se budovat sice smyšlený, ale naprosto uvěřitelný příběh. Příběh o člověku, kterého okolnosti dohnaly k činům, pro něž stud není omluvou. Hlavní role váženého psychiatra (ačkoliv rozdělení na hlavní a vedlejší postavy v tomto filmu není prakticky vůbec důležité) se ujal Martin Huba, jeho manželku ztvárnila Daniela Kolářová a za povšimnutí stojí rozhodně ještě jejich dcera Lenka Vlasáková, postava emigranta Antonína Kratochvíla a především zlý „estébák“ Ladislav Chudík. Netradiční sestava v hodně netradičních rolích, ovšem o to zajímavější zážitek.Nebylo by k tvůrcům vůbec slušné, kdyby se zde objevil kompletní děj filmu, neboť právě na jeho postupném odhalování je celá zápletka vystavěna. Hřebejk přímo počítá s tím, že si k postavám na začátku vytvoříme určitý vztah a nějak na ně budeme nahlížet. S touto premisou však několikrát v průběhu filmu s jejich vlastnostmi umně zatočí takovým způsobem, že kdyby se stejným námětem pracoval nějaký neumětel, vznikl by z toho příšerný paskvil. Kawasakiho růže není, na rozdíl od předchozího Nestydy nebo klasických Pelíšků, žádným oddechovým filmem. Divák musí dávat pozor od samotného začátku, protože jinak naprosto nebude tušit, co se na plátně odehrává. Po vlažnějším rozjezdu však přichází velmi rychlé vtáhnutí do děje, které s postupem filmu nabírá na intenzitě a končí možná ne tak vyhroceně, jak by se dalo čekat, ale to nijak nenarušuje celkový dojem.Vzhledem k tomu, že se jedná o drama z převážné části konverzační, pak jeho kvalita stojí a padá s hereckými výkony. A ty jsou naštěstí všechny do jednoho výborné. Speciálně se hodí vyzdvihnout postavu Ladislava Chudíka, který si nezahrál dalšího dobráckého dědečka, ale naprosto chladně působícího vyšetřovatele bývalé StB, který s velkým zanícením vypráví o spravedlivých praktikách během výslechů osob, podezřelých z rozvracení republiky. Byť má ve filmu jen velmi málo prostoru, tak si člověk jeho vystoupení uloží do paměti na velmi dlouhou dobu a skoro je mu až líto, že se na plátně neobjevil ve větší míře.Nedá se nic dělat, Hřebejk zkrátka umí skvěle zpracovat i látku, s níž se až doposud setkával ve své tvorbě pouze okrajově a s mírným humorným nadhledem. Byť rozpočet rozhodně nedosahoval bůhvíjak astronomických výšin, povedlo se mu vykouzlit film doslova evropských parametrů, který jasně ční (s čestnou výjimkou v podobě úžasného Protektora) nad veškerou českou konkurencí.

Jaromír Möwald

hodnocení autora recenze: 80%
hodnocení čtenářů: 78% (14x)
premiéra: 21.12.2009 originální název: Kawasakiho růže distributor: Bontonfilm

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.