Muž z Londýna

Kdy začíná být dlouhý záběr opravdu dlouhý? Aneb film noir podle Tarra

Zkusme si představit tři modelové skupiny diváků. Jedni, nazývejme je pamětníky, budou za názvem Muž z Londýna hledat podprůměrnou českou krimikomedii ze sedmdesátých let. Druzí, dychtiví filmového umění první jakosti, čekají dlouhé, ale podmanivé dílo. Třetí, sledující ze zvědavosti víceméně všechno, na základě porůznu posbíraných informací usoudí, že by film od „toho známého Maďara“ mohl být zajímavý. Třeba délkou záběrů. Vysoce pravděpodobným faktem je, že projekce Muže z Londýna (rok výroby 2007) plně neuspokojí žádnou skupinu, nanejvýš pár individuálních výjimek. První divácká skupina po pár záběrech (tzn. po pár desítkách minut) zjistí, že vtipný je Muž z Londýna asi jako zjištění, že máte na mozku nádor, a že jeho českost tkví vážně jenom a pouze v herecké účastí Miroslava Krobota. Druhé skupině, znalé režisérových mistrovských děl Satanské tango (1995) a Werckmeisterovy harmonie (2000), přijde Tarrův nový počin výrazně slabší. Nejenom délkou. Třetí skupina asi se zklamáním zjistí, jak nudný celek ty samy o sobě fascinující záběry tvoří. Děj, vycházející z méně známé pulpové novely belgického spisovatele Georgese Simenona, začíná v okamžiku, kdy železniční signalista Maloin (Miroslav Krobot) vytáhne z řeky kufřík plný peněz, klíčový objekt smrtonosné šarvátky, které předtím přihlížel. Sarkasticky bych mohl poznamenat, že tímtéž děj končí. Pouštět se do nějakého detailnějšího popisu v případě takto nesdílného filmu opravdu postrádá smysl. Druhou herecky vděčnější postavou je Maloinova manželka (Tilda Swinton), která ale, stejně jako všichni ostatní, trpí podivným dabingem. Ač je místem vyprávění Francie, kromě francouzštiny s britským akcentem (Tilda Swinton) uslyšíme i neanglicky znějící angličtinu. Ať šlo o umělecký záměr, který měl diváka přenést mimo reálný svět, nebo o řešení svízele s přehršlí jazyků, působí to rušivě. Nekoherentní zápletka u filmu noir zpravidla nepředstavuje ten největší problém. Někdy dokonce frustrující tajnůstkářství slouží atmosféře (ukázkovým příkladem je Reedův Třetí muž). Muž z Londýna bohužel cokoliv familiérního z běžných vypravěčských postupů postrádá. Není se čeho chytit, není čím být zaujat. Kromě bez debat geniální vizuální stránky. Málokterý současný evropský režisér vyniká takovým citem pro krásu obrazu. Esteticky jsou záběry malované kamerou Freda Kelemena dokonalé, a kdo dokáže ocenit nasvícení, využití prostoru a pohyb kamery v něm, bude se moct místo nudění kochat. My ostatní můžeme během dlouhých období příběhového sucha leda dumat, k jakému nadčasovému tématu lidské existence se chtěl režisér skrze akt zločinu vyjádřit. Nabízí se víra v Boha, chamtivost, stud i chudoba. Nic nového. A o nic nového se nejedná ani v rámci filmografie Bély Tarra (který k režii opět přizval střihačku Ágnes Hranitzky). Muž z Londýna připomíná jeho předchozí počiny, nemá však jejich až hypnotickou moc, a proto tam, kde by nás měl držet našponované, působí konvenčně a vyvolává touhu trávit čas něčím jiným. Nejlépe spánkem.

Martin Šrajer

hodnocení autora recenze: 60%

hodnocení čtenářů: 52% (5x)

premiéra: 05.01.2010

originální název: A Londoni férfi

distributor: NFA

Velký evropský filmový měsíčník

časopis CINEMA

Aktuální vydání: 02/2012

Muž z Londýna

Ohodnotit film: