Avatar

Počátky filmu Avatar se datují až do roku 1994, kdy režisér James Cameron napsal osmdesátistránkový první nástřel scénáře, podle něhož se měl okamžitě po dokončení filmu Titanic začít natáčet. Cameron tehdy všechny překvapil tím, že nechtěl natočit další klasický hraný snímek, ale veškeré dění na plátně mělo být vytvořeno počítačovou animací. Jeho cílem bylo stvořit takový film, který sice bude vypadat reálně a uvěřitelně, ale nic z něj nebude skutečné. Velmi brzy si však uvědomil, že technika zkrátka zatím není na takové výši, aby byla schopna zobrazit všechny jeho fantazie v takové podobě, v jaké by s nimi byl Cameron spokojen. Proto celý projekt uložil na několik dlouhých let k ledu. Vrátil se k němu až v roce 2006, ale zato s plnou parádou. Během půlroční preprodukce a práce na scénáři vytvořil spolu s lingvistou Paulem Frommerem kompletní jazyk imaginárního národa Na’vi, obsahujícího více než tisíc slov, kulturu a kompletní ekosystém planety Pandora. A konečně, na konci roku 2006, započalo samotné filmování, které po třech letech vyvrcholilo uvedením filmu do kin. Stálo ale to dlouhé čekání vůbec za to?

Cameronova premisa byla taková, že si vezme to nejlepší ze všech science fiction knížek, které četl v dětství, a složí z nich dílo, které bude těmto klasikám žánru skládat neskrývanou poctu. A jedním dechem je nutno dodat, že přesně to se mu do puntíku povedlo, neboť se skutečně dočkáte naprosto všech provařených klišé, jaká si u sci-fi snímku dovedete představit. A co je nejlepší, prakticky žádné nepůsobí nijak rušivým dojmem. Na druhou stranu je třeba dodat, že byť byl scénář vymýšlen (samozřejmě s několikaletými přestávkami) prakticky patnáct let, nejedná se o žádný zázrak. Základní zápletka je nesmírně prostá. Lidstvo se v nedaleké budoucnosti dokázalo vyvinout na takovou úroveň, že je schopné mezihvězdných letů. Vzhledem k tomu, že nerostné zdroje na Zemi se povážlivě tenčí, je třeba začít těžit i na jiných planetách. Jednou z nich je Pandora, měsíc planety Polyphemus, jež je obrovským zdrojem velmi cenného minerálu zvaného unobtanium. Ta je ovšem zároveň domovem národa Na’vi, který má samozřejmě o těžbu pramalý zájem a snaží se ji všemi možnými prostředky narušovat. Na Pandoře je navíc velmi řídká atmosféra, kterou běžný člověk není schopen dýchat. I proto byli vyvinuti lidmi kontrolovaní Na’vi – Avataři, kteří jsou na první pohled k nerozeznání od původních obyvatel planety. Lidstvo doufalo, že právě s jejich pomocí se povede Na’vi infiltrovat a přesvědčit je k přesunu. Tohoto úkolu se měl zhostit bývalý mariňák Jake Sully (Sam Worthington) a zpočátku se mu skutečně úspěšně daří pronikat do společenství třímetrových modrých humanoidů a pravidelně o všem informovat své nadřízené. Osud tomu však chtěl a Jake Sully se postupem času začíná sbližovat s Neytiri (Zoe Saldana), dcerou náčelníka kmene, a jejich vztah začíná k pramalé radosti vedení těžařské společnosti a jejích armádních složek nabírat na intenzitě.

Cameronovi se musí nechat, že si svou vizi budoucnosti vysnil do nejmenšího detailu. Při záběrech, kdy kamera ladně proplouvá džunglí na Pandoře, se nejedná pouze o krásu na efekt, ale o „skutečnou“ fungující faunu a flóru, která není do obrazu naskládaná bez ladu a skladu. Zároveň se však nezapomíná na vizuální stránku, která skutečně stála za to, aby se na její realizaci několik let počkalo. Vše vypadá naprosto uvěřitelně a po několika minutách zcela zapomenete na to, že nic z toho, co se právě odehrává na plátně, ve skutečnosti neexistuje, a budete se nerušeně oddávat vizuálním orgiím. Toho nejlepšího zážitku se samozřejmě dočkáte v kinech IMAX, ale ani běžná kina, vybavená 3D technologií, vám nijak kazit zážitek nebudou. Jednoznačně se ale dá říct, že tento film zkrátka musíte vidět v kině, neboť ani na té nejlepší televizi se zkrátka nedá dosáhnout tak působivé vizuální prezentace jako právě na plátně kina.

Vzhledem k tomu, že většinu času se díváte na kompletně digitalizované postavy, bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem se Cameronovi povedlo vdechnout jim život. Díkybohu to dopadlo naprosto skvěle. Nejmarkantnější je to u výrazů obličejů digitalizovaných Na’vi, které jsou pro film naprosto klíčové. Skutečně na nich vidíte emoce a soucítíte s nimi, což je třeba hodnotit velmi kladně. Co však hodnotit kladně nelz, je již zmíněná dějová struktura. Cameron se až příliš snažil, aby vše vypadalo z technického hlediska naprosto perfektně (což se mu povedlo na jedničku), ale jaksi zapomněl na samotný film. Stopáž téměř tří hodin je na tak jednoduchou zápletku zkrátka příliš a nezachrání to ani naprosto bezvadné jednotlivé scény, mezi nimiž ale jaksi chybí lepidlo, které by je pojilo dohromady. Za své peníze ale rozhodně ošizeni nebudete a do kina byste si rozhodně zajít měli. Dočkáte se absolutně našlapaného snímku, plného naprosto úžasných záběrů a vypjatých scén. Avatar rozhodně JE revoluční film, o kterém se dost možná za padesát let bude mluvit jako o jednom z průkopníků nového stylu natáčení, ale absolutní hodnocení to, alespoň pro mě, zatím není. Snad případný druhý (třetí) díl, který se po ohromném komerčním úspěchu po celém světě jistě plánuje, nabídne o něco víc než jen sice nablýskanou, ale už stokrát viděnou sci-fi.