New Yorku, miluji tě

Producent Emmanuel Benbihy nyní získal další skupinku tvůrců, kteří pro změnu stejný motiv zpracovávají v ulicích „Big Apple“, snad s původním úmyslem ukázat, že všechna města jsou městy lásky. To jistě ano, nicméně tentokrát vše nevyšlo tak dobře, jak se tomu stalo u Paříže. New York je prostě, minimálně filmově, jiný. Nedá se říci, že by na něm pracovali špatní tvůrci, vždyť se zde objevují jména jako Fatih Akin, Shunji Iwai, Shekhar Kapur či Mira Nair. Problém je v tom, že navzdory pestré národnostní skladbě režisérské smečky vypadá většina povídek New Yorku, miluji tě tak nějak podobně a až překvapivě uniformně.

Je překvapující a rozhodně paradoxní, že nejlepší kousek má na kontě Bret Rattner, tvůrce lacinějších akčních snímků, který by se možná měl zaměřit na povídkovou tvorbu. A další... právě v tom leží největší kámen úrazu tohoto snímku. Zatímco v Paříži, miluji tě jste také potkali slabší povídku, většinou se tak stalo jednou za tři, čtyři povedené, stylově svébytné a alespoň něčím přínosné, tady tomu tak není. V New Yorku uplyne jedna, dvě, tři a náhle vše působí monotónně a bez většího nápadu.

Jako podle šablony se odvíjí schéma kdy už jen čekáte jakou překvapivou pointu si připravil ten a ten režisér, ale nedostavuje se to nejdůležitější – pocit, že tohle je láska v mnoha podobách. U Paříže jsme cestovali částmi města a před námi se rozvíjely osudy civilních i absurdních postaviček. Tady bohužel vše vypadá spíše jako kdyby se někdo rozhodl nahradit aktéry hollywoodskými hvězdami. Ne, že by jim to nešlo, ale ta tam je ona příjemná multikulturalita jíž oplývala Paříž. Když láska, tak platonická a nebo přísně heterosexuální. Chybí perly jako měl v Paříži mystický Suwa či hravý Tykwer. Navíc takový režijní pokus Natalie Portman moc nevyšel a je jen dobře, že jej kompenzuje hereckým partem v jiné povídce (mimochodem povídku natočila i Scarlett Johannsson, ale do filmu se nedostala a uvidíme ji zřejmě až na DVD). Což neznamená, že New Yorku, miluji tě je špatný film. Má své skvělé herecké výkony (Shia LaBeouf, Anton Yelchin, Robin Wright Penn) i režisérské, ale své francouzské sestřičce sahá jen po pás. Občas potěší, občas pobaví, občas dojme, ale rozhodně nezanechá takový otisk jako Paříž. Je to škoda, protože New York rozhodně má kapacitu na to Paříži vyrovnaným partnerem. Jenže pokud se nepodíváme do čtvrtí jako Harlem či Bronx, ukazuje to, že tentokrát jde o lásku jen pro vybrané, pečlivě zvolené aktéry.