Princezna a žabák
Nový pohádkový muzikál společnosti Disney, to je především návrat. Návrat k ručně kreslené animaci. Na ní studio vyrostlo, ta ho proslavila, ale v posledních letech ji opustilo.
Klasickou technikou vznikl naposledy zvířecí U nás na farmě (2004), propadl však u diváků i kritiky. V následujících letech se Disney soustředil na počítačovou animaci. Od Chicken Little v roce 2005 po loňskou Vánoční koledu rozvíjí 3D obraz. Před pár lety se navíc sloučil se společností, která animaci dnes udává krok – s Pixarem. A v čele Walt Disney Company se ocitli vedoucí Pixaru. Řeklo by se, že zatlučou poslední hřebíček do rakve 2D animace. Paradoxně právě John Lasseter a spol. se k ní tímto filmem na skok vrátili. Zpočátku zvažovali možnost ruční animace přes počítač. Ale technologie pro to ještě není hotová, a tak vzali do ruky papír a tužku a... vznikla příjemná podívaná.Mohlo by se zdát, že takový „oldies style“ bude spoléhat na nostalgii dospělých diváků – omyl. Film se obrací na děti. Hlavně na děvčata. Nenalezneme zde hrubé „shrekovské“ hlášky, spíše vkusné pošťuchování mezi princem a princeznou. Jak ale dnešní, internetem protřelé děti zaujmout? Vždyť na ně 2D animace působí staře.A tak tvůrci inovovali. Nekopírují stejnojmennou pohádku bratří Grimmů, pouze se jí velmi volně inspirují. V knize princezna políbí žabáka, ten se promění v krásného prince. Film ale od začátku ubírá romantice a přidává realismus a komiku. Tiana není princezna, ale servírka, která tvrdě dře a sní o vlastní restauraci. Žab se nesmírně štítí. Představuje emancipované děvče, které jde pevně za svým. Budoucí manažerka? Děj se sice odehrává na počátku minulého století, otírá se však o velmi současný jev – nástup žen na posty, které dříve patřily mužům. Postava neschopného žabího prince ještě zvýrazňuje sílu ženské hrdinky, a to i fyzickou (například pralesem se prosekává ona, nikoli on). Mužská postava se podřizuje. Dokonce se zřekne své lásky ve prospěch její kariéry. V ten moment však dívka zapochybuje o svém směřování. Má dát na vize dr. Faciliera a jeho vábení na bohatství? Co jí to jen radila výstřední voodoo bába hluboko v louisianských močálech? Hlavní postava má – u Disneyho nezvykle – černou barvu pleti. Není se co divit – pochází z New Orleans, kde většinu populace tvoří tradičně černoši. Divák se tentokrát nepřenáší do imaginárního království či jiného fantaskního světa, ale do opravdového amerického města (řadu míst z filmu je skutečně možné navštívit). New Orleans, to je tradičně velmi chudé město. A kdysi také pulzující srdce jazzu. Vykreslení bájného orleánského genia loci dává snímku nostalgický nádech (postava krokodýla je neskrývanou poctou Louisi Armstrongovi). Dospělého diváka osvěží změna v hudebním doprovodu – namísto tradičních smyčců slyšíme žesťové nástroje. Jazzové muzikálové výstupy provázejí celý film. Vedle vtipné hry s pohádkovými archetypy jsou tím, co pohádku činí originální. Hudbu složil Randy Newman. Nejenže dlouhou dobu spolupracuje se společnostmi Disney a Pixar (Příšerky s.r.o., Příběh hraček 1 a 2, Život brouka); hlavně jeho tvorbu ovlivnily styly, které tvůrci pro film potřebovali – jazz, blues, gospel. Co může zklamat, je ona typicky disneyovská uhlazenost. Jak hudby (prvky popu a smyčce na závěr ruší originalitu), tak animace (např. černoši bez tlustých rtů). Na druhou stranu, co od Disneyho vzpomínky na staré časy čekat? Krásné kladné hrdiny s velkýma očima, ladné pohyby, gagy a chytlavé písničky. Pohlazení. Originalitu nechme spíš tvůrcům z Pixaru.Duo Clements–Musker patří do staré disneyovské školy. Natočilo trháky jako Malá mořská víla (1989) nebo Aladin (1992). Tentokrát sice díru do světa neudělali, ale dle tržeb ve Spojených státech a Evropě si na sebe „Princezna“ alespoň vydělá. Stojí za pozornost pro nostalgický jazzový nádech a pro pohádkové, feministní pojetí amerického snu. A odpočineme si u ní od 3D animací.
Ondřej Kaláb
hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 71% (12x)
| premiéra: 24.12.2009 |
originální název: The Princess and the Frog |
distributor: Falcon |