Na hraně temnoty

V roce 1985 natočil tehdy pětačtyřicetiletý Martin Campbell v Británii šestidílný seriál Edge of Darkness, který sledoval pátrání policejního detektiva po vrazích jeho dcery. Seriál si získal oblibu publika i kritiků.

V roce 2010 natočil nyní sedmdesátiletý režisér Martin Campbell celovečerní snímek Na hraně temnoty, čímž podruhé vstoupil do téže řeky. I tentokrát sledujeme pátrání policejního detektiva Thomase Cravena (Mel Gibson), jenž pracuje v Bostonu. Jeho dcera Emma (Bojana Novakovic) mu zemřela v náručí poté, co ji přímo před jeho dveřmi někdo střelil z brokovnice. Zatímco Craven věří, že kulky měly patřit jemu, objevují se důkazy, které naznačují, že by tu mohl být někdo, kdo by si přál vidět Emmu mrtvou. Tahle horká stopa vede do vyšších kruhů a pustit se po ní může jen někdo jako Craven, který už nemá co ztratit.

Režiséra Martina Campbella kritika velebí za úspěšné bondovky Zlaté oko (1995) a Casino Royale (2006). Tenhle veterán ví, jak točit filmy, a když má navíc k dispozici Mela Gibsona, který za dobu strávenou za kamerou rozhodně nezapomněl nic ze svého hereckého umění, nemohl prostě natočit špatný film. Jenže převést šestidílný seriál o délce 300 minut do filmu s méně než poloviční stopáží není jednoduchá věc. A Campbellovi se to podařilo bohužel jen z části.

Herecké výkony jsou hlavní devízou snímku. Melu Gibsonovi věříte každý výraz, každé gesto. Jeho vztah s dcerou je v úvodu snímku velmi dobře nastíněn, což jen umocňuje všechny budoucí činy jeho hrdiny, který má dost dobrý důvod k tomu být hodně naštvaný. Zbytek herců Melovi víceméně sekunduje, ale jsou to role důležité, protože bez jejich uvěřitelnosti by celý film nefungoval. Z tohoto pohledu stojí za zmínku výborný Ray Winstone a velmi nesympatický Danny Huston.

Emocionální úvod vás rychle vtáhne do děje, jenž podbarvuje vydařený soundtrack Howarda Shorea. Před Thomasem Cravenem se pomalu vynořuje záhada spolu s důkazy, že jeho dcera nejspíš objevila cosi, co neměla, a zaplatila za to životem. V této chvíli je film na svém vrcholu, jelikož všechny karty jsou obrácené lícem dolů. Jejich odkrývání by mělo být tím, co dělá detektivní thriller atraktivním, jenže Campbell karty odhaluje příliš brzy a čím více se záhada stává zřejmou, tím více z filmu vyprchává přitažlivost. Na jednu stranu je sice dobře, že režisér odpovědi na otázky přináší průběžně a nechystá na diváka „senzační odhalení“ v posledních pěti minutách, ale vždy záleží na tom, jak moc je ono vysvětlení nápadité a zda dokáže nahradit ztracený pocit tajemna a napětí. Samozřejmě vám důvod, proč musela Emma zemřít, neprozradím, ale bohužel je to jeden z těch, které dech současnému divákovi nevyrazí.

V některých momentech mi Na hraně temnoty připomnělo snímek Na odstřel, jenž je žánrově i zpracováním spřízněný (také jde o remake seriálu), ale v něm alespoň tvůrci dokázali napětí natáhnout až do samotného konce. Na hraně temnoty po vyložení karet na stůl přepíná do druhého módu, ve kterém osamělý detektiv vede své zoufalé křížové tažení proti mocnějšímu protivníkovi v touze po pomstě. Jenže ani ono tažení nemá patřičnou energii a akci, aby zaplnilo díru po vyprchalém napětí.

Abych to tedy shrnul, Mel Gibson se vrací v průměrné detektivce s prvky staré školy, ve které podává nadprůměrný výkon. Hlavně za něj bych rád přidal pomyslnou půlku hvězdičky navíc.