Percy Jackson: Zloděj blesku

Knižním adaptacím se na stříbrném plátně v poslední době nějak nedaří znovu naskočit do dobře rozjetého vlaku, který by nejen vydělával s každým filmem mnohamilionové částky, ale také se ocitl v přízni kritiky. Tím spíš, pokud se jedná o „rychlokvaškové“ adaptace knih, které sice zaznamenaly nějaký úspěch u čtenářů, ale je z nich na sto honů cítit silný kalkul. Dobrým příkladem z poslední doby mohou být třeba Eragon, Letopisy Narnie nebo Zlatý kompas. To by svádělo přistupovat k novince Percy Jackson: Zloděj blesku s patřičným despektem. Přece jen knižní série, za níž stojí spisovatel Rick Riordan, existuje pouhých pět let, navíc s úspěchem u dětských čtenářů pouze v USA, Evropě a zbytku světa je její jméno prakticky neznámé. Předem je tedy třeba upozornit, že jsem nečetl ani jednu z dosavadních pěti knih (minimálně první díl je k dispozici i v českých obchodech), a nemám tedy možnost přímého srovnání s tím, jak je děj vyprávěn v knize, a toho, který je nám předváděn ve filmu. Pokud je ale zápletka stejně banální jako ta, kterou zadaptoval Craig Titley, pak pravděpodobně ani nemá cenu ony knihy číst.

Ve světě, kde mají řečtí bohové sídlo na vrcholku Empire State Building a vstup do pekla se nachází za nápisem Hollywood v Los Angeles, někdo ukradl nejvyššímu bohu Diovi jeho všezničující blesk. A kupodivu prvního, koho z krádeže podezírá, je syn jeho bratra, boha Poseidona, který svého potomka od jeho narození neviděl a dušuje se, že s tím nemá nic společného. To ovšem Dia nezajímá a dá Poseidonovi lhůtu čtrnácti dní, do kterých mu musí jeho blesk přinést, jinak zavládne asi apokalypsa nebo tak něco. Celou dobu pak sledujeme onoho syna Percyho (zkrácenina řeckého Perseus), jak se svými dvěma věrnými kamarády překonávají nástrahy a nejrůznější pekelné pasti ve snaze najít tři kouzelné perly, dostat se do pekla, vysvobodit Percyho matku, dostat se v co největším počtu zpátky a ještě při tom pokud možno najít Diův blesk. Na zápletku dvouhodinového filmu je to samozřejmě poměrně plytký materiál, tudíž se dočkáme i spousty podružných, tu více, tu méně zábavných scének, něco nezbytného poučení, slabého romantického jiskření a nepřijdete ani o velkolepé akční scény.

Jak jste si jistě všimli, prozatím se na Percyho Jacksona snáší prakticky bezvýhradně samá kritika, ale pod recenzí svítí šedesát procent. Důvodem pro nadprůměrné hodnocení je hlavně poměrně svižné tempo, neboť většina scén je natočena s opravdu maximálně profesionálním přístupem a je vidět, že Chris Columbus, i přes svou poměrně velkou pauzu v režírování „velkých“ filmů, ze svého umění nic nezapomněl. Důležité je vyzdvihnout i vedení herců. Film stojí a padá na výkonech tří neznámých mladých představitelů (známé tváře jako Pierce Brosnan nebo Uma Thurman se objeví maximálně na pár minut) a ti naštěstí v naprosto drtivé většině případů hrají tak, že vám jejich přítomnost na plátně alespoň nevadí. Trochu dvousečnou zbraní bylo zahrnutí svérázného výkladu řecké mytologie do děje filmu. Ač na jednu stranu chvályhodné, neboť minimálně husté cool teenagery naučí, kdo to vlastně byl Zeus a jakou zbraní se honosí Poseidon, ale vzhledem k tomu, že hlavní hrdinové po celou dobu nepřekročí hranice Spojených států, i průměrně světaznalý školák usoudí, že jaksi není možné, aby se všechny důležité řecké památky a mýty nacházely na území USA. Výsledný dojem je tak hodně nesourodý, ale film sám o sobě naštěstí nikdy nepřekročí pomyslnou hranici hlouposti, kdy se sami sebe začnete ptát, co že jste to vlastně teď na plátně viděli.

Na to, že se celý rozpočet filmu vyšplhal podle oficiálních zdrojů těsně pod 150 milionů dolarů, to není na vizuální stránce příliš poznat. Trikových scén je ve filmu sice opravdu mnoho, ale ani jedna (snad kromě velkolepého finále) se nedá označit za něco natolik zázračného, co byste si letos v kině neměli nechat ujít. Pro koho je tedy Percy Jackson vůbec určen? Především pro lehce odrostlejší dospívající děti, které nevyžadují, aby na plátně mezi neustálými explozemi promenádovaly polonahé modelky, ale dají přednost profesionálně udělanému rodinnému filmu. Ostatní sice ony téměř dvě hodiny také přečkají bez úhony, ale budou trpět pod přívalem scén, které byly daleko lépe zpracovány v mnoha jiných snímcích.