Smrt čeká všude

Tenhle film měl cestu do naší distribuce poněkud komplikovanou. Na podzim minulého roku vyšel na DVD a teprve poté, co se stal s počtem devíti nominací horkým oscarovým favoritem, bylo rozhodnuto představit ho i v kinech. Stal se tak viditelnějším pro diváky, kterým v záplavě vydávaných disků mohl uniknout. Do jaké míry naplňuje svoji pověst?

Smrt čeká všude se sice odehrává v Američany obsazeném Iráku, rozhodně však není filmem válečným ve smyslu velkých bojových scén. Jedná se o takřka dokumentární pohled na jednotku, která má za úkol likvidovat bomby. Na začátku se seznamujeme s trojicí mužů: černošským seržantem Sanbornem, specialistou Eldridgem a tím, kdo má na práci tu nejnebezpečnější část každé mise, seržantem Thompsonem. Je to sympaťák, který si jako pyrotechnik nemůže dovolit chybovat… jenže existují souhry okolností, kdy ani vlastní dokonalost nemusí stačit k přežití. Namísto Thompsona přichází k osiřelé dvojici nový pyrotechnik, rotný Will James, Právě on je ústřední postavou filmu. Nedá se napsat „příběhu“, protože tenhle dvouhodinový výlet do nebezpečného světa, ve kterém smrt může přijít opravdu každou minutu, nemá pevnou dějovou strukturu. Jde spíše o sled jednotlivých událostí, propojených zmíněnou ústřední trojicí.

O hrdinech samotných se dovídáme víc pouze z jejich dialogů a reakcí na to, co se kolem nich odehrává. S výjimkou rotného Jamese nepoznáme ani jejich zázemí, odkud se do irácké války vydali. V zásadě to nevadí, protože film je především zachycením nebezpečné práce na neklidném území a na místě Jamese a jeho dvou kolegů by mohl být kterýkoliv jiný voják. Na rozdíl od seržanta Thompsona, kterého měli Sanborn a Eldridge v oblibě, si na nového parťáka ti dva nemohou zvyknout. Není divu, James bere odstraňování bomb jako adrenalinový sport a chová se jako těžký frajer, nutno ale dodat, že na to prostě má. Tohle porušování zavedených postupů štve zejména Sanborna, dokonce natolik, že mu časem na mysli vytane i nenápadná Jamesova likvidace. Ani Eldridge na tom není zrovna psychicky nejlépe – tím spíš, že se po řadě nebezpečných dnů blíží konec pobytu v Iráku. James tak denně čelí nejen nevybuchlým bombám, ale i nevraživosti svých spolubojovníků – nezdá se ovšem, že by si z toho něco dělal. A přece není tak úplně citově imunní, jak později ukáže epizoda s malým klukem, který si říká Beckham…

Film bývá srovnáván s legendární Četou a tím, co znamenala pro zachycení vietnamské války. Není to šťastné srovnání, jediné, co mají oba snímky společného, je vybudování atmosféry. Po celou dobu máte opravdu pocit, že jste tam, v Iráku, a během likvidace bomb se vám často zastaví dech. Zatímco Četa ale řeší prostřednictvím hlavního hrdiny morální dilema a kromě toho je i jasně čitelným odsouzením války ve Vietnamu, film Kathryn Bigelow zůstává „objektivní“ a bez dramatického oblouku. Nehodnotí oprávněnost napadení Iráku, nedělí černobíle na dobré a zlé, prostě nám přibližuje každodenní nelehkou práci mužů, kteří se dobrovolně rozhodli hrát karty se smrtí.

V hereckém obsazení sice figurují i známá jména, nicméně jak Ralph Fiennes, tak David Morse nebo Guy Pearce nemají na plátně delší prostor než deset minut. Za herecký výkon je nominován Jeremy Renner, představitel rotného Jamese, a je to nominace plně zasloužená. Jeho postava má silné charizma i uvěřitelný lidský rozměr. Poměrně výrazný je i Anthony Mackie jako seržant Sanborn, nikdo další už herecky nevyčnívá – vzhledem k pojetí filmu to ale není třeba.

Hodně se zdůrazňuje, že snímek je dílem ženské režisérské ruky. O Kathryn Bigelow, exmanželce Jamese Camerona, se ví, že mužskému světu rozumí, což ve své tvorbě dokazuje (naposledy před 8 lety v K-19: Stroj na smrt). Nemyslím si ale, že by proto měl film získávat nějaké body navíc. Jako zajímavější se mi jeví informace o jejím tvůrčím postupu: pro výslednou stopáž v délce dvou hodin bylo několika ručními kamerami natočeno kolem 200 hodin materiálu. Nominace za kameru a za střih patří proto také k těm, které by si zasloužily být proměněny.