Alenka v říši divů

O Lewisi Carrollovi, anglickém spisovateli, matematikovi, učenci, diakonovi a fotografovi devatenáctého století koluje kromě řady informací i spousta legend a fám. Ale ať už byl jeho vztah k dětem nadstandardní nebo zcela regulérní a jestli ho k sepsání Alenky skutečně inspirovalo jakési kuřivo, po kterém si „ustlal“ ve skříni, nebo ne, není vůbec podstatné. Důležité je, že dal světu jedno z nejznámějších a nejpůvabnějších literárních děl, které kromě jiných umělců už přes sto let inspiruje i filmaře. Posledním, kdo se zařadil do společnosti, do níž patří i Terry Gilliam nebo Jan Švankmajer, je tvůrce Střihorukého Edwarda, Mrtvé nevěsty či Sweeneyho Todda Tim Burton. O tom, jak se kultovní režisér vypořádal s ultraznámým námětem, se už od premiéry vedou více či méně vzrušené debaty. Myslím, že pro diváka, dosud Alenkou nepolíbeného, nebude seznámení s ní jeho prostřednictvím vůbec špatnou volbou.

 Dvacetiletou Alici (Alenku) z dobré viktoriánské rodiny čeká v průběhu zahradní slavnosti nepříliš milé překvapení. Jako poslední se dozvídá, že ji chce požádat o ruku Hamish, bohatý, leč přitroublý synek lorda a lady Ascotových. Alenka má už delší čas pocit, že vídá věci, které ostatním zůstávají utajeny, a zjevení bílého králíka v sáčku, který významně ukazuje na hodinky, je vítanou záminkou k úniku z ožehavé situace. Králík mizí v noře, kam Alenka vzápětí zahučí, neboť z nory se vyklube téměř bezedná jáma. Dole čeká vstup do fantaskního, pohádkového světa, obývaného řadou podivných postav. Králík, mluvící květiny, plšice, kulatá dvojčata Tydlidý a Tydlidum, ti všichni zmiňují jakousi Alenku, na kterou celá podzemní říše už dlouho čeká, ale nejsou si jisti, stojí-li právě před nimi. Modrá housenka Absolom, permanentně pokuřující vodní dýmku, hledá odpověď v mystickém svitku, zobrazujícím legendární Alenku, jež má říši zachránit před strašlivým drakem Žvahlavem. V tu chvíli se ale objevuje Srdcový spodek s vojáky a psovitou příšerou Pentlochňapem a všichni se dávají na útěk. Alenka potkává další absurdní kreatury a je vtažena do konfliktu zlé Červené královny, vládnoucí říši bez ohledu na svou sestru, mírumilovnou Bílou královnu. Průvodcem se jí stává ztřeštěný Kloboučník...

 Těžko si představit jiný námět, kterému by tolik slušely současné trikové možnosti i formát 3D. Celá podzemní říše, až na dvě tři kulisy kompletně stvořená v počítačích, působí fantasticky, stejně jako postavy, libovolně zdeformované v souladu s knižní předlohou. Nafouknutá hlava Červené královny, Srdcový spodek, protažený do dvoumetrové výše nebo libovolně se zhmotňující a mizející kočka Šklíba působí při vší surreálnosti naprosto uvěřitelně. Návaznost na předlohu příjemně podtrhuje celá výtvarná stránka filmu, někdy skoro totožná s předchozími verzemi. Některé kostýmy, prostředí a rekvizity nebo dokonce „design“ celých postav například odpovídají Disneyho ilustracím ke knižní Alence, kterou jsem měl jako malý kluk. Do Burtonova typicky excelentního obsazení včetně kmenových herců Johnnyho Deppa (Kloboučník) a Heleny Bonham Carter (Červená královna) výborně zapadla i sympatická Australanka Mia Wasikovska v titulní roli. Jejím dosud nejvýznamnějším filmem byl Odpor s Danielem Craigem; životopis americké letkyně Amelia, kde hraje s Hilary Swank, k nám zatím nedorazil. O výkony ostatních hvězd, dabujících animované potvůrky, jsem byl v IMAXu ochuzen (Alan Rickman mluví Absoloma, Stephen Fry Šklíbu), ale český dabing byl mistrovský jako ve svých nejlepších časech a „nerušily“ ani nejznámější hlasy, třeba Jan Přeučil coby Žvahlav.

 Co říct lidem, v jejichž očích s Alenkou režisér vyměkl? Dovolím si domněnku, že Tim Burton točí své filmy tak, jak to cítí, a ne podle toho, jak je vnímá gotická sekce jeho fanoušků. Také se jistě vyplatí používat mozek – v dětském filmu opravdu nečekám hordy oživlých nebožtíků nebo podřezávání břitvou. Scénář Lindy Woolverton provedl zásadní změnu v tom, že Alenka je čerstvě dospělá slečna. Lze to pochopit nejen s ohledem na širší cílovou skupinu diváků, i když pravověrní milci klasiky budou nejspíš vnímat některé vedlejší prvky jako trapný balast. Netasím na obranu nedotknutelného, sotva se adaptace známé předlohy o pár centimetrů odchýlí. Uznávám, že převzetí otcova byznysu jako součást happy endu je typicky trapný úlet made in Hollywood, ale asi je třeba uvědomit si, že jde pořád v první řadě o pohádku, a pár ne zcela povedených minut lze tvůrcům odpustit. Dětem v nás i těm okolo pořád zůstane mimořádná porce krásné, barevné hravosti a fantazie, na kterou je radost se dívat.