Cesta

Pamatujete si na slavný postapokalyptický film Den poté? Mám na mysli onen televizní snímek z roku 1983, nikoliv Emmerichův velkofilm, který u nás dostal stejné jméno. Velmi realisticky v něm bylo znázorněno, jak by vypadal svět následně po jaderném útoku. A teď si představte situaci ještě několik let poté… a jste ve filmu Cesta. O tom, co se přesně stalo, se nedovíme (vzhledem k následkům to ale atomový výbuch asi nebyl). Faktem zůstává, že před časem došlo ke katastrofě, při které zahynula většina obyvatel. Trefně se říká, že v takových případech jsou na tom mrtví lépe než živí. Film režiséra Johna Hillcoata (Proposition) nám to víceméně dokazuje.

Očekáváte-li velkolepý katastrofický spektákl typu 2012, chci vás upozornit, že nic takového se v Cestě nekoná. Jedná se v podstatě o komorní příběh mimo čas… a prostor je zde limitován jen jižním směrem, kde by měly být lepší podmínky k životu. Muž, který nemá jméno (k čemu taky v takové době) a kterého výborně hraje Viggo Mortensen, putuje se svým synem zpustošenou krajinou. Jsou sami, nikoho k sobě neberou a těm, které potkávají, se vyhýbají. Mají k tomu důvod: jedná se většinou o nebezpečné gangy a v době, kdy je člověk i zdrojem potravy, by přinejmenším chlapec skončil v cizích žaludcích.

Svět, kterým spolu s Mužem a Chlapcem procházíme, je bezútěšný, a pokud se vám zrovna v životě nedaří, tenhle film vám depresi zněkolikanásobí. Jste-li citlivější povahy, pak Cesta je snímek, po kterém si dáte panáka na povzbuzení. Deště, požáry, rozbité cesty, opuštěné domy… slunce ani ptačího zpěvu se nedočkáme. Je to pomalé plahočení, rozbité do jednotlivých událostí a prokládané Mužovými vzpomínkami na lepší minulost. Tehdy byl ještě se Ženou, kterou miloval, s matkou svého potomka. V krátkých flashbacích se s ním vracíme do chvil, kdy byl ještě šťastný, i do doby krátce předtím, než Ženu ztratil. S pokračujícím putováním, kdy cíl je v nedohlednu, se mění i Mužova povaha. Chlapec je jediným důvodem, proč to nevzdat… a kvůli němu je nutné překračovat i zbytky vědomí vlastní lidskosti.

Snímek se věrně drží knižní předlohy věhlasného Cormaca McCarthyho (napsal například i Tahle země není pro starý). Jeho vizuální podoba přesně evokuje šedivý, zničený a nefungující svět. Názorně drastické scény zde nejsou, ale náznaky, při kterých víme, co se mimo kameru odehrálo, mají větší sílu než přímé zobrazení. Hudba, na níž se podílel i zpěvák Nick Cave, je náležitě melancholická. Hlavní herecký part patří zmíněnému Viggu Mortensenovi, který by rozhodně se svojí vizáží zapadl do kterékoliv skupinky bezdomovců. Malý Kodi Smit-McPhee je coby jeho syn méně přesvědčivý a občas opravdu „hraje“, ale ve snesitelné míře. Jedním z důvodů jeho obsazení byla mimochodem podoba s Charlize Theron. Ta zde má pár krátkých výstupů jako jeho matka čili Žena ze vzpomínek. Z hvězd se zde objeví ještě Guy Pearce a Robert Duvall, který dokáže zaujmout i na ploše několika minut.

Chcete-li si na vlastní oči i duši představit, jaké by to bylo, kdyby svět prošel velkou katastrofou, a vy jste ji přežili, Cesta vám nabídne záběry a pocity, které se vám vetřou pod kůži. Věřme tomu, že pro všechny z nás zůstane jen nenaplněným mementem…