Milý Johne

Ruku na srdce, i když trailer působil mile, nejvíc jsem se obával právě přeslazení v podobě aktuálních hollywoodských nadějí – urostlého amerického slušňáka a éterické blondýnky s obřími kukadly. Nuže, obavy byly zbytečné. Dokonce bych řekl, že Channing Tatum je jedním z nejpříjemnějších překvapení filmu. Zapomeňte na plastového panáčka G. I. Joe, jeho zamilovaný voják John Tyree je živá, naprosto přirozená a sympatická postava. Faktor okatosti Amandy Seyfried je jistě nadstandardní a pro postavy milostných dramat ji jasně kvalifikuje, ale ani její výkon neklouže po atraktivním povrchu, už proto, že maskéři se sympaticky drželi zpátky. A jestliže někdy po první třetině začíná příběh zvolna drhnout, vinou hereckých protagonistů to rozhodně není.

   Je jim kolem dvaceti. Ona je idealistická studentka na prázdninách, on příslušník zvláštních jednotek na dovolené. Poznají se tou nejbanálnější náhodou na pláži a během čtrnácti dnů se do sebe zamilují. Víc času nemají; jí končí prázdniny, on se musí vrátit ke své jednotce. Na rok. Ale co je to pro čerstvý cit, jenž jak známo hory přenáší? Ke slovu přichází klasická pošta a mladý městský divák, mailující, skypující a tweetující na každém kroku, může s úžasem objevit unikátní půvab čehosi tak archaického, jako je papír, popsaný milovanou rukou. Po ročním odloučení konečně přichází vytoužený společný víkend, ale s ním i první scénáristicko-osudový klacek pod nohy, jedenácté září. John má možnost volby, ale musí vyřešit dilema: Dodržet slib, že se k Savannah vrátí navždy, nebo zůstat u jednotky ve chvíli, kdy ho vlast potřebuje?

   Nerad bych, aby některé obraty působily příliš ironicky. Milý Johne neshazují ta nejbanálnější klišé, jaká by jeden možná čekal, na to je zjevně Hallström příliš inteligentní. Na druhou stranu si možná vybral tak trochu oddychový čas, podobně jako nedávno Jean-Pierre Jeunet se svým Galimatyášem. Také nezávidím profesionálům z oboru psychologie či vztahového poradenství, kterým v kině nejspíš budou průběžně naskakovat příslušné kapitoly příruček s tituly jako Letní láska. Ale nejopatrněji bych zacházel s informací, že Dear John ukončil Avatarovu absolutní vládu americkým žebříčkům návštěvnosti, jakkoli je jistě pravdivá. Je-li pro zámořského diváka, konsternovaného technologickými bijáky, zjevením „obyčejné“ lidské drama, Evropan, odkojený poněkud přemýšlivější kinematografií, k němu bude přistupovat kritičtěji. I tak - a právě s přihlédnutím k běžné limonádě made in USA - by nebylo fér Milého Johna jen tak od boku sestřelit. Pokud si zrovna nebudujete image profesionálního cynika, můžete si na něm jednoduše ověřit, zda jste ještě schopni se nechat dojmout (film to na vás navíc zkusí trochu jinde, než byste čekali). A půjdete-li na něj ve dvou, dvacet procent si k hodnocení přičtěte automaticky předem.