Vinyan

Prvním filmem, který mě se závěrečnými titulky tohoto zajímavého dílka logicky přišel na mysl, byl von Trierův Antikrist. Téma je vlastně totožné: mladá manželská dvojice se vyrovnává se ztrátou svého syna. I vývoj děje je podobný – od civilního psychologického příběhu přes rozklad duše až po drsné a vizuálně strhující scény. Snímek Fabrice du Welze ale nepoužívá až tolik šokující záběry a nepůsobí natolik sevřeným dojmem jako citovaný skandální film.

Zatímco v Antikristovi nesou nepřímou vinu na smrti dítěte oba protagonisté, zde do života Paula a Jeanne zasáhla přírodní katastrofa. Když se řekne prosinec 2004 a Thajsko, je jasné, jaká. Jejich synek Joshua se ztratil během smrtícího zásahu tsunami. Od té doby uplynulo půl roku, a zatímco vyrovnanější Paul se, jak se zdá, se situací smířil, Jeanne vše stále těžce nese. Oba zůstávají dál v Thajsku, kde Paul pracuje. Jednoho dne, na záběrech pořízených v barmské vesnici, spatří Jeanne dítě, o němž je přesvědčena, že je to její syn. Jediným důvodem je dres Manchesteru United, který má dotyčný chlapec na sobě. Přesvědčí skeptického Paula, aby vyhledali Thaksina Gao, převaděče, který je schopen je do nebezpečné země dovést a po Joshuovi tam pátrat. Po určitých komplikacích s náhradním průvodcem se dostávají na místo, což je stojí nemalé peníze. Výsledkem je rozčarování… a to ještě netuší, jaké proměny je očekávají a jaká tajemství divoká a nepřívětivá džungle skrývá.

Film Vinyan je prezentován jako horor nebo thriller, což je velmi matoucí a žánrově neodpovídající. Pro diváka, který je lačný duchařských historek nebo napínavé akce, musí zákonitě přinést rozčarování, jak se o tom lze přesvědčit v hodnoceních na filmových databázích. Není to horor, stejně jako jím není Antikrist. Jde o atmosférické dílo, které odráží vnímání ústřední dvojice (zejména Jeanne), film, kde se postupně stírá rozdíl mezi realitou a snem. Je to mapa duše, sžírané bolestnou ztrátou. Jste-li příznivci přísné logiky a jasného vysvětlování – v čemž vám snímek bude dlouho přitakávat –, na konci budete zmateni.

Prostředí džungle hraje zejména v poslední třetině filmu důležitou pocitovou roli. Čím hlouběji do ní oba manželé pronikají, tím více se rozkládají jejich osobnosti. Některé záběry bývají přirovnávány k Coppolově Apokalypse, s čímž lze souhlasit. A posledních deset minut filmu se vám obsahem scén a jejich vizuálním pojetím rozhodně zaryje do paměti.

Výborné výkony podávají představitelé hlavních hrdinů. Nebudu popírat, že Emanuelle Béart je moje krevní skupina, ženskost z ní v každém filmu vyzařuje, není to žádná jednorozměrná nudná kráska z plakátů. Na tom zde nic neubírá ani bláto na tváři nebo nepřítomný výraz v očích. Jestliže Charlotte Gainsbourg zasloužila v Antikristovi obdiv za odvahu při natáčení některých scén, v menší míře to platí i o této další Francouzce, hlavně za závěr filmu. Jejího manžela hraje Rufus Sewell (známe ho jako zlého Adhemara z Příběhu rytíře) a je tím, kdo se věrohodně snaží udržet rovnováhu mezi rozumem a šílenstvím.

Vinyan není tuctový film pro široký okruh diváků. Od úvodních monstrózních titulků až po fascinující závěr vás čeká putování džunglí i lidskou duší, směrem od objektivního k subjektivnímu. A dětský smích vás nakonec bude mrazit až v kostech…