Ženy v pokušení

Pojmu česká komedie jsem si zvykl za poslední roky příliš nevěřit, takže jsem na sedadlo vyprodaného sálu multikina usedal se skepsí v duši. Postupně jsem ale zjišťoval, že se spolu s ostatními diváky docela příjemně bavím. Zásluhu na tom neměl ani tak nějaký převratný děj, jako spíše vtipně napsané dialogy a hlavně některé herecké výkony.

Ústřední postavou je Helena, sympatická, i když poněkud upjatá žena středního věku. Zatímco řeší jako odbornice vztahové problémy druhých, za jejími zády jí vzniká jeden vlastní. Oslavu narozenin svého manžela si určitě nepředstavovala tak, jak nakonec dopadne. Přichází rozchod, manželovo stěhování za exotickou milenkou a depka z osamění. S Helenou bydlí její dcera, lehce naivní idealistka Laura, která nedávno začala chodit se sympatickým Jakubem. Jako přírodní živel pak do jejího života vstupuje i matka Vilma, někdejší herečka, která je Heleniným pravým opakem: živočišná, cynická, pragmatická žena. Ústřední šestici postav, jejichž vztahy se začnou vzájemně proplétat, ještě doplňuje novinář Dan, kterého Vilma sbalila za účelem sepsání pamětí a Jakubův kamarád Michal, najatý pro změnu jakožto potenciální partner pro Helenu.

V první polovině filmu máte často dojem, že sledujete zhuštěný televizní sitcom. Hlášek je tu spoustu, některé jsou opravdu vtipné, jiné trochu vynucené, žádná z nich – včetně oněch mnoha dvojsmyslných či přímo erotických – neuráží. Solidní porci jich „vyfasovala“ Helenina matka, která na sebe strhává největší pozornost. Méně by možná znamenalo více, ale sled scének, který se na nás valí, je koukatelný a často má vtipnou pointu (třeba výuka, jak zaujmout mužskou pozornost). Druhá polovina snímku přitlačí na vážnější notu, do hry vstupují prekérní situace, životní trapasy, nečekaná spojení i tragické okamžiky – nic z toho naštěstí nepůsobí samoúčelně.

Režisér Jiří Vejdělek má za sebou Účastníky zájezdu a Václava, filmy, které vzbudily pozornost. Ženy v pokušení jsou jeho autorským dílem, napsal si k nim i scénář. Vytvořil hlavně zajímavé postavy, kterým vdechlo šťastně zvolené herecké obsazení život do duše. Rozhodně nešustí papírem, na rozdíl od některých dialogů. Hlavní hrdinku roztomilým způsobem hraje Lenka Vlasáková (držitelka Českého lva za Leu), výkonem, který budí největší pozornost, se ovšem prezentuje Eliška Balzerová. Ta svůj komický talent prokazovala dosud hlavně na divadelní scéně, proto může být pro mnoho diváků nečekaným objevem. Mimochodem, vypadá fakt dobře, a když jsem se přesvědčoval, kolik je jí vlastně let, bylo těžké uvěřit. Typově přesnou postavu dcery Laury ztvárnila Veronika Kubařová, známá z televizních filmů a z loňského Pekla s princeznou. Mužskou část zastupuje Viktor Dyk coby Jakub (o tomhle mladém herci určitě ještě uslyšíme), Roman Zach v roli novináře Dana a Jiří Macháček, který jako Michal hraje to, na co jsme od něho zvyklí – ale tady to nevadí. K adekvátní náladě přispívá i hudební doprovod Jana P.Muchowa. Ten svoji schopnost sladit se s filmem prokázal už ve snímcích Davida Ondříčka Grandhotel nebo Jedna ruka netleská.

Už dlouho se mi nestalo, abych z české komedie odcházel s dobrými pocity, tím víc si Vejdělkova filmu cením. Není to žádné převratné veledílo, svůj účel pobavit a neútočit přitom na primitivní lidový vkus, však plní s přehledem. To při úrovni současného českého filmového humoru není málo…