Marta

Je válka a chalupu kdesi vysoko v horách obchází strach, podezíravost a nekonečná únava…

Napůl zchromlý otec (Jan Novotný) nejdřív nejistě vyhlédne ze dveří ven a zkušeným okem horala zkontroluje les, teprve pak dá pokyn svému šestnáctiletému synovi (Vojtěch Štěpánek), že může jít. Dny se zkracují, ve vzduchu je cítit první sníh a žít je z něčeho třeba. Bilance dnešního lovu je ale prachbídná. Nastražená oka jsou prázdná, poloprázdná nebo… Marek úzkostí zapomíná dýchat! Nastražená železa přerazila nohu vojačce v nepřátelské uniformě (Petra Špalková). Na chvíli zpanikaří: „Co teď? Ksakru, co teď?“ Oči mapují terén a hledají další skrytá nebezpečí, tlukot srdce přebíjí činnost mozku. Leží tam v bezvědomí, obličej zabořený do mokrého listí, nohu celou zakrvácenou. Vteřiny se zdají být hodinami, minuty celou věčností. Konečně se Marek odváží opustit svůj úkryt, jde opatrně blíž a ještě blíž, až se ocitne v bezprostřední blízkosti jejího bezvládného těla. V tom okamžiku mu u spánku cvakne uzávěr jejího samopalu…

Zet Molas, Věra Chytilová, Eva Sadková, Věra Plívová-Šimková, Drahomíra Vihanová, Ester Krumbachová, Jaroslava Vošmiková, Drahomíra Králová, Ladislava Siebertová, Marie Poledňáková, Jana Semschová, Magdalena Pivoňková, Irena Pavlásková, Zuzana Zemanová, Alice Nellis, Michaela Pavlátová. Pouhých sedmnáct českých režisérek za necelých 110 let existence českého hraného filmu! A jenom osm z nich dokázalo natočit víc než dva filmy! Vskutku tristní bilance. Nadějí na světlejší zítřky je snad v tomto směru v pořadí osmnáctá česká filmová režisérka Marta Nováková, jejíž debut Marta vzbudil značnou pozornost už při svém předpremiérovém uvedení na zlínském festivalu.

Strohé kulisy, komorní obsazení, pečlivě gradovaný příběh, pevné režijní vedení, působivá atmosféra, velmi dobré herecké výkony (exceluje především mladičký Vojtěch Štěpánek!). To všechno jsou znaky, které provázely ranou (a pozdní) tvorbu režiséra Karla Kachyni, ostatně je-li něčemu Marta podobná,pak Kachyňově mistrovskému protiválečnému dramatu Kočár do Vídně (a thrilleru Zánik samoty Berhof scenáristicko-režijní-ho tandemu Vladimír Körner – Jiří Svoboda). Bezčasí a jednoduchost dělají z tohoto příběhu univerzální, obecně platnou a obecně lidskou záležitost.

Tato jednoduchost je ale zároveň zdobena provokující hravostí (režisérka si kvůli filmu neváhala vymyslet fiktivní slovanský jazyk, scenárista provokuje obrácením tradičních mužských a ženských rolí...) a tajemnou rafinovaností, kdy není všechno vyprávěno do nejmenších detailů a posledního ze všech konců,

spíš naopak. Divák se stává aktivním účastníkem vyprávění a je jen na něm, jak bude interpretovat například samotný závěr filmu (ve Zlíně se o tom v publiku vedly velmi vzrušené debaty). Ostatně, zcela jinak než režisérka si vykládá rozuzlení i scenárista Jan Coufal.

Marta patří k nejpříjemnějším filmovým překvapením tohoto roku a k nejzajímavějším debutům posledních let. Nelze si než přát, aby nás Marta Nováková podobným způsobem překvapovala i nadále a pokud možno co nejčastěji.