Český mír

Pro pořádek a méně sečtělé: dvorní šašek neboli blázen sice vladaři umožňoval odreagování, ale zároveň si mohl dovolit otevřené a trefné komentáře, jež byly ostatním zapovězeny. Ne že by dnes nikdo nesměl natočit dokument o cirkusu kolem amerického radaru, ale málokdo by to zřejmě dokázal tak vtipně a zároveň výstižně jako autoři Českého snu.

Po grandiózní mystifikaci s fiktivním hypermarketem, jenž natvrdo ukazoval honbu za levným konzumem a manipulovatelnost davu, se dvojice nadaných filmařů vrhla do mnohem divočejších vod politiky. Jestliže před šesti lety riskovali pár facek od frustrovaných spoluobčanů, tentokrát se jim do cesty stavěly těžší váhy: vojenská policie, ochranka Bílého domu či rozhořčený důchodce, který hravě postaví do latě i uniformovaného policajta. Některé eskapády tvůrčí dvojice skoro připomínají Borata; ten ale záměrně provokoval, zatímco Klusák s Remundou jen zaznamenávají realitu. Bohatě to stačí, abyste se co chvíli smáli, ale zároveň se vám dělalo šoufl. Česká malost je chvílemi obludně gigantická... A nemám teď na mysli dutou frázi „Jsme malá země“, papouškovanou ministryní Parkanovou, ani vzrůst Jiřího Krytínáře ze stejného tábora.

V rámci humbuku, který pouze díky kolu dějin nepřerostl v zásadní nepříjemnost, exhibuje před kamerou široké spektrum figurek: Šišlající vypatlané exhvězdy pop music i undergroundu, herci, kteří se pustili svého kopyta v domnění, že mají na víc, mluvčí a úředníci, bezmyšlenkovitě opakující nabiflované věty. Orgastický úsměv ministerského Valacha, svírajícího ruku George W. Bushe, vydá za hodinové interview a všechny ty „televizní hlavy“ úžasně kontrastují s věcnou, kultivovanou argumentací odpůrců radaru, ať už jsou to zástupci hnutí Ne základnám nebo obyvatelé Trokavce.
Vít Klusák prokazuje maximální nasazení a jako správný zuřivý reportér nepouští kameru z ruky, ani když je vystaven „hmatům a chvatům sebeobrany“ příslušníků vojenské policie. Největší hudební peckou filmu je píseň bývalého Greenhorna, doprovázeného výše zmíněnou ministryní. O srovnání se svou neuvěřitelnou předlohou si tenhle blábol koledoval a vychází z něj na hlavu poražen, protože hošík, pějící v dobovém klipu, aspoň uměl zpívat.

Jediné, co mi zabránilo v nejvyšším hodnocení, je možná trochu nadměrná stopáž. Názorné prostřihy na pachtící se hmyz bych oželel, na druhou stranu úvodní i závěrečný statický záběr brdského lesa je maximálně výmluvný. Zatímco homo sapiens zběsile třeštili, příroda nehnula brvou. Sami tvůrci svůj nový projekt srovnávají s Českým snem: „Jsou si až komicky podobné pointou: tolik humbuku, potištěného novinového papíru, křiku a vášní kvůli chiméře. V Českém snu se dav hnal k plachtě v domnění, že se za ní skrývá nákupní ráj. A v Českém míru se dva tábory vášnivě hádaly o něco, co Obama v kratičkém půlnočním telefonátu jako mávnutím prezidentského proutku zrušil. Kafka i Hašek by se podle nás náramně bavili, kdyby to mohli zažít.“ Oba literáti mají smůlu, vy byste si ale Český mír neměli nechat ujít.