Rozchod

Co může být horšího než tornádo, stoletá záplava nebo útok rozzuřených sršňů? Znalci života tuší správnou odpověď: zamilovaná ženská. Jakmile se city a vášně dostanou ke slovu, dosavadní jistota se mění v trosky a následky jsou nepředvídatelné. Což o to, pánové se dokážou také zabouchnout a dělat hlouposti, většinou ale berou nevěru spíše hormonálně, zatímco ženy pálí mosty a obětují cokoliv a kohokoliv. Příspěvkem k tomuto tvrzení je i komorní psychologické drama Rozchod.

Kdyby byl tento film knížkou, začínal by asi nějak takhle: „Jedné noci Suzanne dospěla k zoufalému rozhodnutí. Zahnána do slepé uličky, neviděla před sebou jinou možnost než všechno změnit jednou provždycky…“ Rozchod takto začíná a pak se vrací k událostem, které popsanému stavu předcházely. Seznámíme se s manželským párem ze střední společenské třídy, žijícím na jihu Francie. Mají spolu dvě dospívající děti a žijí běžným rodinným životem… až do chvíle, než se Suzanne rozhodne vrátit se ke své někdejší práci fyzioterapeutky. Za tím účelem je třeba připravit v domě prostory. Mužem, najatým na tuto práci, je španělský dělník Ivan, chlapsky působící sympaťák. Suzanne je jím postupně okouzlena a její skrytý citově-pudový potenciál vybublá na povrch s rychlostí vody z protržené hráze. Věcem dost napomůže, když její vinou přijde Ivan ke zranění. Suzanne se nabídne, že ho doveze domů do Španělska za jeho malou dcerkou – přitom se dozvídá, že Ivan nedávno přišel z vězení. Tohle zjištění ovšem nestojí nijak srdci ani dalším orgánům v cestě za dosažením svého. Z platonického obdivu je vášnivé vzplanutí jako hrom. Suzanne ale patrně nečetla knihy doktora Plzáka nebo je to prostě dané „ženskou logikou“… protože neví nic lepšího než prásknout to na sebe všechno manželovi.

Téma nezvladatelné vášně, které se stavějí do cesty překážky, už bylo zpracováno ve filmu mnohokrát. Vzhledem k původu snímku napadne mnohé diváky třeba Truffautova Žena od vedle. U nás zatím neznámá režisérka Catherine Corsini předkládá precizně poskládaný obraz zdánlivě banálního trojúhelníku. Komorní film je postaven na hereckých výkonech, kterým v roli Suzanne vládne přitažlivá a psychologicky přesná Kristin Scott Thomas. Sergiho Lópeze v roli Ivana známe z Pornografického vztahu nebo filmu Harry to s vámi myslí dobře. Budí právě tolik sympatií, abychom uvěřili, že se do něj může zamilovat žena jiné národnosti, společenského postavení i intelektu, přes všechno, co je dělí. Poslední stranou trojúhelníku je Samuel, manžel Suzanne, typický egocentrik, který má za to, že manželka je vlastnictvím, a jakmile má možnost se mstít, tak to udělá. Izraelský herec Yvan Attal (Mnichov, Tlumočnice) ho hraje tak, že dává ospravedlnění všem zdánlivě odsouzeníhodným a nemorálním krokům, které jeho žena činí.

Tak, jak na šachovnici intimního dramatu dělají jednotlivé figurky své tahy, které jdou často proti logice, blíží se nezvykle krátký film (ani ne hodina a půl) k závěrečnému vyústění. Přesvědčí vás, že láska dokáže všechno na světě, ovšem tahle slova si po zhlédnutí Rozchodu určitě přeberete po svém. Pokud jste prožili cit, kterému se nešlo ubránit, bude vám příběh Suzanne bližší a pochopitelnější. Avšak i jako prostí pozorovatelé a milovníci vyhrocených psychologických dramat nebudete zklamáni…