Užívej si, co to jde

Pomineme-li krátké přestávky, čtyřiasedmdesátiletý Woody Allen natáčí minimálně jeden film ročně již čtyři desetiletí. Při takovém tempu lze předpokládat, že ne každý jeho nový počin bude oplývat svěžestí Annie Hallové, vizuální krásou Manhattanu či myšlenkovou komplexností Zločinů a poklesků. Právě při vzpomínce na tato vrcholná díla každý slabší přírůstek do Allenovy bohaté filmografie zamrzí dvojnásob. Užívej si, co to jde lze označit přinejlepším za průměrný. Můžeme dumat, zdalipak by byl výrazně lepší, vzniknout v 70. letech, kdy Allen napsal scénář (do hlavní role počítal s tehdejší komediální hvězdou Zero Mostelem).

Allenovo nové alter ego dostalo jméno Boris Yellnikoff (Larry David). Největší radostí tohoto zatrpklého stárnoucího Newyorčana, bývalého univerzitního profesora, je jeho víra ve vlastní genialitu. Pro plejádu komplexů, fóbií a obsesí nemá krom úzkého kruhu kamarádů moc přátel, jež mu k životu ani nechybí. Jeho neměnná každodenní rutina schytá těžkou ránu, když ji naruší Melody St. Ann Celestine (Evan Rachel Wood), která uprchla z domova a nemá kde složit hlavu. Bezstarostná jižanská dívka brzy nasákne Borisovým pesimismem a ze dvou dokonalých protikladů jsou rázem spřízněné duše, jež mají až nezdravě mnoho společného.

Zápletka je poněkud nedovařená a pokud jí na věrohodnosti něco skutečně nepřidává, potom postavy. Allen svůj nový film zaplnil karikaturami, které napoprvé vzbudí smích, ale hodinu a půl s nimi asi moc nadšeně trávit nebudete. Boris ohrožuje na zdraví sebe i ostatní a budí podezření, že krom pěstování mezilidských vztahů zanedbává také návštěvy svého psychoanalytika. Hloupoučká venkovská dívenka Melody po boku intelektuálně zdatnějšího partnera funguje coby spolehlivý zdroj vtipů (podobně jako Penny v seriálu Teorie velkého třesku), bohužel jeví příliš málo známek samostatného myšlení, aby nepůsobila jako pouhopouhý list papíru, jež Boris zaplňuje svými ideami.

Chyba tentokrát, obávám se, není v hercích. Larry David hrál neurotického intelektuála v sedmi sériích semi-autobiografického sitkomu Larry, kroť se. A byl vtipný. Evan Rachel Wood přesvědčivě ztvárnila dceru Mickeyho Rourka ve Wrestlerovi. Role nedospělé naivky je podceněním jejích hereckých schopností. Vzbuzovat sympatie se marně snaží i jindy výborná Patricia Clarkson v roli Melodyiny nábožensky zapálené matky, obohacující slaboučký příběh o poměrně nadbytečnou dějovou linku.

Jestli bylo Allenovým záměrem napsat a natočit žlučovitou komedii s postavami, které vám budou při nejlepší vůli lhostejné, splnil svůj záměr. Osobně bych ale upřednostnil řešení všech těch klasických allenovských témat (od lásky a náboženství k marxismu a židovství), v milejší společnosti. Film v rámci Allenovy tvorby překvapuje nanejvýš explicitním vyslovením názorů, jež bylo dříve třeba číst mezi řádky. Jih Spojených států amerických je předsudečně nahlížen jako líheň pravicově orientovaných náboženských fanatiků, kteří stejně jako Boha milují střelné zbraně. Režisérův milovaný New York je oproti tomu liberálním velkoměstem, kde nakonec všichni naleznou štěstí. Ale i z něj jsem cítil faleš.

Za daných podmínek vážně není snadné držet se doporučení obsaženého v českém názvu. Tím, kdo by měl na stará kolena upustit od každoročního natáčení, hraničícího s posedlostí, a konečně si začít užívat, je v prvé řadě Woody Allen. Přesto netrpělivě vyčkávám, s čím přijde příště. V rámci americké romanticko-komediální produkce jde nakonec stále o lepší standard.