Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Kazachstán má problémy. A protože jde o moderní, demokratickou zemi, rozhodne se je řešit progresivně. Vyšle slavného televizního reportéra Borata Sagdijeva do USA, aby v zemi neomezených možností a ještě neomezenější demokracie nasbíral zkušenosti a natočil dokument, který udělá z Kazachů lepší lidi.

A tak Borat (v doprovodu kazašského televizního štábu a slavného producenta Azamata Bagatova) odletí do USA (poté, co nám krátce představí svou vesnici) a začne reportovat. Záhy ovšem zasáhne osud. Borat v televizi náhodou uvidí díl Pobřežní hlídky, osudově se zamiluje do Pamely Andersonové a vydává se z New Yorku do Kalifornie, aby jí předvedl tradiční kazašskou svatbu a učinil z ní svou novou ženu (místo té staré, nudné). Před producentem ovšem svou lásku tají a tvrdí mu, že cestou natočí věci, o jakých se jim v New Yorku ani nesnilo. Což se opravdu stane, ale poněkud jinak, než kdokoliv očekával...

Byl jsem původně v pokušení vám to zatajit, ale pak bych neměl o čem psát recenzi: Poněkud zaostalý a amerických reálií neznalý Borat ve skutečnosti není kazašský reportér, ale britský komik Sacha Baron Cohen. Takže teď to víte. Ale nikdo ve filmu to neví a téměř všichni zúčastnění se domnívají, že účinkují ve skutečném dokumentu skutečné kazašské televize.

Cohen je výborný imitátor a improvizátor, který je schopen bleskově reagovat tak, aby z dané situace vyždímal maximální komediální potenciál. Díky němu (a díky výbornému střihu, který téměř nepostřehnutelně vybírá z každé scény jen to nejlepší) vidíme zápletky a hlášky, které by byly vrcholně vtipné v jakékoliv komedii, ale jsou o řád vtipnější, pokud si uvědomíme, že nikdo kromě Borata (a jeho producenta a jedné prostitutky) netuší, že účinkuje v hraném filmu!

Boratův humor není pro každého a budiž vám varováním, že v závěrečných titulcích figuruje i „konzultant přes únosy“ a „dodavatel výkalů“. Borat je drsný, absurdní, dadaistický a občas tak extrémně satirický, že vám zamrzá úsměv na rtech. Co si pomyslet o Američanech, když Borat stadionu plnému fanoušků rodea popřeje „kéž George Bush vypije krev všech mužů, žen a dětí v Iráku“ a celý stadion souhlasně jásá? Nebo když se v prodejně aut ptá „Jak rychle musím najet do cikána, abych ho zaručeně zabil?“ a v prodejně střelných zbraní shání „pistoli, která se hodí na ochranu před židem“. A prodavači (skuteční prodavači, nikoliv herci!) v obou případech bez mrknutí oka odpovědí.

Všechny „oběti“ se nechají nachytat, protože Cohen ani na sekundu nevypadne z role a podává velmi slušný herecký výkon: Kdybych byl Američan, neznalý bývalých sovětských republik, bez větších problémů bych uvěřil, že tenhle páchnoucí neotesanec, rasista a xenofob je opravdu zaměstnancem nějaké kazašské televizní stanice (a spíš by mě překvapilo, že v zemi s takovými obyvateli vědí, co je to televize).

Všechno výše uvedené by už tak stačilo na výjimečnou filmovou událost, ale tento film navíc funguje i jako příběh, který má děj a jehož hrdina se vyvíjí! Když se Borat v závěru ocitne bez producenta a bez pasu (jen se slepicí), dočkáme se scén, které jsou citlivé a dojemné, což vzhledem k charakteru hlavního hrdiny a žánru filmu nelze označit za nic menšího než za zázrak.

Je pro mě těžko pochopitelné, jak může nadnárodní megastudio Fox distribuovat film, který vypadá jako po všech stránkách superundergroundová partyzánská záležitost,  totálně pohrdající jakýmikoliv normami vkusu, politické korektnosti a „tradiční filmové zábavy“. Možná se tvůrcům podařilo až do samého konce tajit, co vlastně natáčejí, protože Foxové až těsně před premiérou přikázali odstranit z filmových kopií své logo a zakázali otitulkovat závěrečnou anglicky zpívanou „kazašskou hymnu“ („Kazašské prostitutky jsou nejčistší v okolí, samozřejmě s výjimkou Turkmenistánu“). Proti filmu se také už mnoho týdnů čile protestuje na všech frontách. Je bez debaty, že se jím někteří Kazachové budou cítit uražení. Ovšem nedělal bych z toho zbytečné drama, protože neméně uražení budou židé, romové,  černoši, homosexuálové, politici, feministky, křesťané, studenti, Texasané a lidé. Mimochodem, Cohen je ortodoxní žid...

Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (abych aspoň jednou uvedl kompletní název) je v mnoha ohledech podobný závan čerstvého vzduchu v kinematografii, jako byl před sedmi lety celovečerní South Park: Peklo na Zemi. Oba filmy jsou velmi sprosté a přitom velmi inteligentní, nestydím se říct až sofistikované. Oba šokují věcmi, které jste na plátně dosud neviděli a neslyšeli, ale přitom jejich tvůrci výborně zvládají i klasické filmo-vé postupy. Oba vznikly podle televizních předloh, ale v obou případech je celovečerní verze vyzrálejší a lepší než originál.

Borat není jen výborná komedie a satira, ale revoluční počin a jeden z nejlepších letošních filmů bez ohledu na žánr. A po hodně dlouhé době mi zase jednou vadilo, že je nějaký film příliš krátký.