A Single Man

Ztratit blízkého člověka, to je jedna z největších osudových ran v životě. Zvlášť, když jste s ním žili 16 bezproblémových let a rozuměli jste si. Ještě horší je to, pokud ten vztah byl tak trochu tajný nebo, jak se ve filmu praví, „neviditelný“… například z důvodu, že dotyčný byl stejného pohlaví a 60. léta coming-outům dosud nepřejí.

V takovéhle situaci se ocitl hrdina filmu A Single Man, profesor George Falconer, původem Brit, nyní žijící a přednášející v Los Angeles. Kdysi, na konci války, potkal muže, se kterým si hned porozuměl. S Jimem pak prožil dlouhé životní období – až do chvíle, kdy jeho přítel zemřel při
autonehodě. S touhle smrtí se George dosud nesmířil, a není tomu tak ani v onen den, kterým ho hned od probuzení budeme v tomto filmu provázet. Během něj poznáme jeho dlouholetou kamarádku (a někdejší milenku) Charley, jeho studenty, z nichž zejména jeden z nich k němu, jak se zdá, cítí víc než jen přirozenou úctu… a také jeho úmysl odejít z tohoto světa. Převáží vnitřní prázdnota, která se profesora zmocnila po Jimově smrti, nebo získá nový impulz k dalšímu životu?

Příběh o vyrovnávání se s odchodem milované bytosti vznikl podle knižní předlohy Christophera Isherwooda, která je do značné míry autobiografická. Nadchla módního návrháře Toma Forda. Ten ji přepsal pro film a režíroval. V jeho původní profesi tkví nejspíš největší problém. Tom Ford pracoval pro módní značky jako Gucci a Yves Saint Laurent. Podle hodnocení v tom byl nepochybně hodně dobrý. Jenže něco jiného je prodávat značkovou módu a něco jiného „prodávat“ emoce. Přistoupí-li se k obojímu totožným způsobem, bývá to znát. V tomto případě bohužel ano. Právě tak, jako má značkový oblek naznačovat, že je v něm stejně značkový lidský obsah, i když pravda bývá většinou opačná, naznačuje Fordův film hloubku a city, nicméně většinou jen formálně. Tklivá hudba, která má dotvářet dění na plátně, je příliš prvoplánově vemlouvavá a časem začne víc vadit než napomáhat prožitkům. Silnější než romantické scény a vzpomínky jsou „obyčejné“ rozhovory, ať už onen vypjatý s Charley nebo dialogy se studentem Kennym. Závěr, ke kterému snímek nakonec dospěje, se řadí spíš k těm hloupým, nehomogenním, násilně vloženým. Celkový dojem z formy, kterou nám Ford příběh předkládá, je asi jako z listování módním katalogem. Pěkně to vypadá, ale nic moc to nepřinese.

Proč má tedy snímek relativně příznivou odezvu mezi diváky náročnějších filmů a proč získal řadu ocenění včetně nominace na Oscara a Zlatý glóbus? Odpověď se skrývá v hercích. Profesora Falconera hraje Colin Firth a činí tak naprosto mistrovským způsobem. Pokud jste sympatického Brita měli dosud zafixovaného hlavně jako představitele romantických komedií, budete jeho výkonem možná i šokováni. Více než režisérův je to jeho film – nebýt Firthova výkonu, nejspíš by A Single Man spadl do kategorie kýčů. Z hereckých výkonů je nutno ocenit i Julianne Moore v roli Charley (také se vám předvede tak, jak ji neznáte) a talentovaného Nicholase Houlta (viz náš miniprofil v této Cinemě) jakožto zvídavého Kennyho.

Příběh sám je banální, načinčaný, vyumělkovaný a stokrát viděný v lepších podobách. Fascinující herecký výkon hlavního hrdiny mu ale dává podstatný rozměr navíc…