Agora

Kdo má v historii lidstva na svědomí nejvíc zničených civilizací, památek, časově nejdelší porušování lidských práv a svobod? Kdo měl nejvíc fanatiků, stál proti vědě, kamenoval, upaloval, násilím obracel na víru? Možná vás napadla i jiná náboženství, správná odpověď je ale jen jedna: křesťanství, ať se vám to líbí nebo ne. To není protináboženská agitace (ostatně víra a duchovno jsou dvě dost rozdílné věci), to je jen konstatování faktu, který je dobré znát, než se vydáte na film, přibližující rané roky křesťanského vzestupu a definitivního ústupu starověkých civilizací.

Agora nás zavádí do Alexandrie na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu a zaměřuje se na osud skutečné historické postavy, filozofky, astronomky a matematičky Hypatie. Na počátku se seznamu-
jeme s ní, jejím otcem Theonem, váženým členem alexandrijské akademie, i jejími žáky, z nichž někteří budou později v jejím životě hrát důležité role. A také s otrokem Davusem, který je stejně jako jeden z žáků, Orestes, do Hypatie zamilovaný. V té době ještě stojí alexandrijská knihovna, s největší sbírkou rukopisů s lidským věděním z mnoha oblastí. Jsme sice v Egyptě, ovšem ten je pouhou provincií v upadající římské říši. Staří bohové odcházejí a přichází „nový sekáč“ – konflikty mezi přívrženci původní víry a agresivně nastupujícího křesťanství jsou stále častější, až vyústí v otevřený násilný střet. V zájmu spravedlnosti nutno dodat, že čisté ruce nemá ani jedna z bojujících stran.

První část dvouhodinového filmu končí vítězstvím křesťanů a totální zkázou věhlasné knihovny. Doba vyžaduje přidat se na něčí stranu, což se týká většiny hlavních aktérů s výjimkou Hypatie, která zůstává vnitřně svobodná, soustředěná na svá studia a poznávání. Ovšem jak dlouho asi může v křesťanském světě vydržet žena, dávající přednost filozofii před náboženstvím (byť by stačilo, aby víru jako mnozí předstírala)? A navíc má nebezpečný vliv na římského prefekta, který je jejím bývalým žákem a stojí v cestě mocichtivé církvi, reprezentované patriarchou Cyrilem, dokazujícím, že za svatého může být po smrti prohlášen každý gauner…

Zdají-li se vám předchozí řádky zaujaté proti křesťanství, je to tím, že zde následovníci Krista opravdu nejsou za ty dobré. Film španělského režiséra Alejandra Amenábara na pozadí konkrétního lidského osudu vystihuje obraz doby a nabízí konfrontaci mezi láskou k vědě a svobodomyslností na straně jedné a náboženskou zaslepeností a fanatismem na straně druhé. Je to snímek filozoficko-
-historický s jemnou dávkou romantiky a opravdu velmi slušnou výpravou. Stál přes 50 milionů eur, což je odvážný rozpočet na to, že se nejedná o mainstreamový film. Pokud si historické filmy –
i vinou některých titulů z posledních let – představujete stylem „jedna bitva, druhá bitva, do toho nějaká jednoduchá love story, popcorn do jedné ruky, colu do druhé“, pak je Agora přesně tím filmem, kterému byste se měli vyhnout.

Kromě věrohodných historických reálií (natáčelo se na Maltě ve stejných místech jako třeba Gladiátor) film staví i na hereckých výkonech. Nevím, v jaké poloze máte zaškatulkovanou Rachel Weisz, nicméně zde je typově obsazena přesně. Dokonale s filmem splývá, neupřednostňuje sebe před postavou. Režisér měl dobrý odhad, když psal roli Hypatie přímo pro ni. Palec nahoru si zaslouží i Oscar Isaac, představitel Oresta (viděli jsme ho v Robinu Hoodovi nebo v Labyrintu lží), který zvládá jak mladého zamilovaného horlivce, tak prefekta, snažícího se o nemožné. Max Minghella, syn oscarového režiséra, projde ve své roli otroka Davuse také proměnou, ale není tak herecky výrazný. A po dlouhé době se opět setkáme s francouzským hercem Michelem Lonsdalem v roli Hypatiina otce.

Občas režisér používá záběry z vesmírné perspektivy – a nejen vzhledem k tomu, jaké filozoficko-vědecké otázky se snaží Hypatie řešit. Je to působivý nadhled, dávající nám možnost uvědomit si „důležitost“ toho našeho mravenčího pinožení po matičce Zemi ve srovnání s vesmírem. Někdy je Amenábar až příliš doslovný a spoustu historických věcí lehce idealizuje tak, aby se mu hodily do celkového vyznění… ale to je tak jediná výtka, kterou lze proti filmu vznést. Nejste-li vztahovačným křesťanským fanatikem a snesete scény, které připomínají Život Briana převedený do hodně vážné roviny, zaujme vás určitě i jako věřícího. A jste-li především milovníky řemeslně zvládnutých, vizuálně bohatých snímků, které současně přinášejí i nějaké ty myšlenky, pak budete spokojeni určitě.