Dopisy pro Julii

Ach ta romantika. Najít nějakou skutečně zábavnou a opravdu romantickou je dnes úkol hodný Indiany Jonese, hledače skrytých pokladů. Dopisy pro Julii se nacházejí v těch svěžích hladinách kvality, nejvíce právě proto, že nijak nepřekvapují a hrají písničku, kterou jste stokrát slyšeli. Americká dívka Sophie trpí dvěma věcmi. Touhou napsat skvělý článek (má vznešené novinářské cíle) a tak trochu svým partnerem, který je nadšený pro veškerou gastronomii a jejich romantický výlet do Verony bere spíše jako tour po místní kuchyni a nadšeně hýká z každého chutného sýra, oleje či bagetky (což někteří z nás mohou pochopit). Pro romantickou duši Sophie je to ale málo, a tak místo ochutnávání všeho možného vandruje městem, až narazí na místo, kde Romeo vyznal lásku Julii a kam milenci píší své dopisy zbožňovaným polovičkám. Sophie zjistí, že se o ně stará skupina „Juliiných sekretářek“ a osud chce tomu, aby náhodou nalezla jeden dopis, padesát let starý, který nikdy nebyl doručen. Jako svůj životní cíl si zvolí najít pisatelku a později adresáta dopisu plného lásky, v čemž jí nezištně pomáhá i jeden mladý, atraktivní Brit...

Ano, pokud jste pár filmů viděli, tušíte kudy se budou cesty Dopisů pro Julii ubírat. Nicméně to filmu nijak neubližuje. On pracuje s tím, že tušíte, jak vše bude, nesnaží se vás šokovat, naopak sází na to, že divák chce být v pohodlném sedadle jistoty. Režisér Gary Winick (Válka nevěst) si vybral velmi solidní herecké obsazení. Jako Sophie je zde sympatická Amanda Seyfried, jejíž hvězda od dob Mamma Mia! prudce stoupá. V roli gurmánského partnera působí milý a do role skvěle položený Gael Garcia Bernal a jako pisatelka dopisu působí zranitelně i majestátně Vanessa Redgrave. Snad jen Christopher Egan jako mladík Charlie do celého konceptu nesedne. Ale ani to moc nevadí. Film se pomalu, příjemně dokolébá do svého finále a vám to ani nepřijde. Pravda, svým obsahem je trochu feministický, muži jsou zde spíše figurky na šachovnici ovládané ženami a odtud pramení i mnohem větší propracovanost ženských postav, ale to přece není na škodu. Snad jen muži se nebudou mít s kým ztotožnit, u žen na tuto notu Dopisy pro Julii hrají dobře. A tak tu máme film, který nijak zvlášť nestrhne, ale ani neurazí. Pohodová letní romantika bez akce, násilí, občas i jiskry ví, že si své diváky najde a zaslouží si je. Zda mezi ně patříte, už si musíte rozsoudit sami.