recenze / Shrek: Zvonec a konec

Shrek: Zvonec a konec

Shrek: Zvonec a konec

Krize středního věku se nevyhýbá ani zlobrům

Před dávnými časy, kdy deset počítačově animovaných filmů ročně nepředstavovalo standard, byl studiem DreamWorks ze svého věčného nicnedělání poprvé vyrušen zelený hromotluk jménem Shrek. V tržbách porazil tehdejšího pixarovského rivala Příšerky s.r.o. a získal miliony příznivců z řad dětí i dospělých. Příběhově chudší, ale zábavností srovnatelné pokračování na sebe nechalo čekat tři roky. Pak však z režisérského postu odstoupil Andrew Adamson (v (ne)prospěch Letopisů Narnie) a nad královstvím Za sedmero horami se stáhla mračna. Unylý, nevkusný a jen málo vtipný třetí díl nebyl dílem posledním zejména z toho důvodu, že celosvětově utržil takřka 800 milionů dolarů. Lze potom tvůrcům věřit, že čtvrté pokračování, jež si zatím také nevede špatně, bude opravdu tím definitivním? Kéž by bylo. Ale pozor – byť píšu „kéž by bylo“, necítím při tom tutéž hořkost jako po zhlédnutí trojky. Ze Shreka je zmoudřelý, usazený otec rodiny. Má shovívavou manželku, tři zdravě zelené děti a řadu přátel, přesto cítí, že mu ke spokojenosti něco chybí. Trocha vzrušení. Jako za starých dobrých časů, kdy pro lidi nebyl turistickou atrakcí, ale krvelačným monstrem. Dny splývají, životní rutina trvá, adrenalin chybí, a tak není divu, že trpělivost jednoho dne dojde a Shrek sáhne po krajním řešení. Ne, nespáchá sebevraždu, to možná v hrané úpravě Larse von Triera, jenom se zrádným Rampelníkem nechá umluvit k podepsání smlouvy, která mu výměnou za jeden den života má přinést jeden den dobrodružství. Jenže ouha! Shrek nevědomky prodal den svého narození, a tak se ocitá v alternativní verzi jemu známého světa, v němž ho ovšem nikdo nezná, neboť se nikdy nenarodil. Zemi vládne tyran, mravy upadají a dříve spořádaní občané se nechávají unášet vírem divoké rave party. Na zachránění svého života i života svých bližních, kteří se k němu dvakrát nemají, nezbývá Shrekovi více než 24 hodin. Jack Bauer nazeleno. Výchozí situace čtvrtého Shreka nepokrytě kopíruje výchozí situaci americké vánoční klasiky Život je krásný (1946), kde si hodnotu vlastního života uvědomoval James Stewart. Bohužel to není jediný film, jehož znalost ubírá Shrekovi na originalitě. Skoro všechny dějotvorné situace jako bych již dříve několikrát viděl, nemluvě o dokonalé předvídatelnosti konce. Už skutečnost, že scenáristé namísto rozvíjení daného stavu sáhli po ztrouchnivělé berličce v podobě alternativní historie svědčí o nedostatku invence. Řešení všech trablů formou polibku i padouch nevysokého vzrůstu se osvědčili v předchozích dílech, tak proč po nich nesáhnout znovu. Nevěřím, že mělo jít, na rozdíl od jistých záběrů, o odkazy „pro zasvěcené“. V rovině vtipů je absence nápadů ještě zjevnější. Vícevýznamové hlášky a odkazy k populární kultuře skoro chybějí (čarodějnice ze země Oz situaci nezachraňují). Přednost dostaly „legrační“ škleby a pády. Hodně je využíváno známých songů (Bob Marley, Stevie Wonder, The Carpenters), což je sice taky laciné, ale sem tam alespoň vtipné. Selhává-li čtvrtý Shrek jako komedie, coby sladkobolnému rodinnému dramatu a akční podívané mu již tolik vytknout nelze. Brnkání na rodinnou notu s celou řadou seriózních momentů docení zejména starší, rodinným životem ošlehaní diváci, kteří se rádi nechávají dojmout. Všechny věkové kategorie si oproti tomu užijí ve vší parádě pojaté akční scény. Je poznat, že právě ony měly být hlavním – ale po pravdě vcelku zbytečným – lákadlem stereoskopického formátu.V současnosti až škodlivě módní přechod do 3D je také důvodem dominance tmavších barev, které nedávají tolik vyniknout prvotřídní animaci. Velmi živě vypadají lidské postavy a smutné oči vypaseného kocoura v botách rozlítostní i zarytého pejskomila s alergií na kočičí chlupy. Méně barevnosti vychází z limitů daných příběhem. Slunce zachází podezřele brzo, pročež se skoro polovina filmu odehrává v noci. Vzhledem k celkově méně veselému naladění tato tmavost na druhou stranu nachází své opodstatnění. Bez novinek nezůstal jenom příběh, chybějí též nové postavičky, které byste si oblíbili nebo které byste mohli nenávidět. Rampelník, hlavní záporák, nezanechá výraznější dojem, v souvislosti s ním nanejvýš pobaví fakt, že mu v originále propůjčil hlas Walt Dohrn, jeden ze strůjců scénáře. Takže vlastně padouch ve filmu i mimo něj. Tvůrci z pochopitelných důvodů neriskovali a prozíravě spoléhají na osvědčené „tváře“. Právě ony pomáhají bez úhony přečkat zdlouhavější pasáže.Shrek, oslík a kocour zůstali víceméně stejní, což je fajn. Fajn je taky dočasná proměna Fiony z milující ženy v ženu trochu bojovnější. Právě u ní mne nejvíc zamrzel návrat ke statutu quo v závěru, jenž je vůbec morálně pochybný, ale berme jej tak, že diváci v době hospodářské recese namísto velkých změn očekávají posílení tradičních hodnot. Nebo snad Rampelník není pohádkovou verzí vypočítavého bankéře, který na nic netušícího otce od rodiny ušil boudu v podobě neprůhledné smlouvy? Logický důsledek představuje vzpoura vykořisťovaných pracujících. Dobrá, tyhle interpretace jsou možná trochu přehnané, ale nepodceňujme implicitní významy. Přetransformovat se Zvonec a konec do člověka, půjde o průměrně inteligentního pána středního věku, s nimž si neužijete moc srandy, ale který vás během devadesátiminutové konverzace neurazí. Škoda, že se bere tak vážně a slovo „nadsázka“ skoro nezná. Nyní mi, prosím, promiňte, že si neodpustím klišé „mohlo být hůř“. Vždyť většina narychlo spíchnutých 3D animáků dneška má blíže k uhrovitým puberťákům bez kousku studu. A co dál? Již nyní je jisté, že svého samostatného dobrodružství se dočká kocour v botách (premiéra naplánována na rok 2011), Shrekovi a Fioně můžeme leda přát, ať žijí šťastně až na věky. Pokud možno mimo filmové plátno.

Martin Šrajer

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 57% (21x)
premiéra: 15.07.2010 originální název: Shrek Forever After distributor: Bontonfilm

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.