Trik

Polský film u nás nemá příliš zástupců, zvláště co se týče komerčnějšího spektra. Jednou z vlaštovek by mohla být detektivka ve stylu Dannyho parťáků s lakonickým názvem Trik. V ní se geniální padělatel bankovek Marek snaží vyklouznout z vězení i osidel polské tajné služby, která si zjevně ponechala mnohé prvky tajné služby z dob komunismu – tedy alespoň v představách režiséra Jana Hryniaka. Napomoct mu má spoluvězeň s přezdívkou Profesor, který skrývá nejen nečekané vědomosti, ale i nějaké tajemství, Markova přítelkyně Alžběta a Profesorova dcera, novinářka Jowita. Proti nim pak stojí agenti, kteří se snaží vytisknout si peníze na vykoupení polského diplomata z afghánského zajetí a zároveň chtějí, aby jim pár milionů dolarů zůstalo za nehty.

Trik rozvíjí oblíbenou myšlenku ušlechtilého zločince, která pracuje s tím, že fandíte těm, kteří vás vlastně mohou okrást, ale z určitých důvodů jsou vlastně na straně dobra, případně jsou prostě až příliš neodolatelní. V tomto případě platí první možnost. Trik dobře ukazuje, že Polsko se potýká s podobnými problémy jako my – chce zúčtovat se svou minulostí a zároveň čelí korupčním tlakům, které souvisejí se změnou režimu. Nic z toho ovšem Trik neřeší, to si přečtěte pod řádky scénáře. Snímek sám je příjemně přímočarý, a i když nenaplňuje avizovaný žánr komedie, párkrát se pousmějete. Problémem je, že občas trochu plavete v ději. Režisér pracuje s prvkem, který naznačil třeba příliš rychle, ale domnívá se, že jej zdůraznil dostatečně. V tomto žánru ovšem potřebujete, aby vše zapadalo do předem určených kolejí a každá akce vyvolávala reakci a ta zase akci. Když z tohoto řetězce vypadnete, nepůsobí to dobře.

Český divák navíc bude ochuzen o efekt hvězd. V Polsku je většina představitelů známa a patří mezi populární herce. U nás bude divák znát maximálně Karolinu Gruszkou v roli Alžběty, která se objevila v 3 sezonách v pekle. Na druhou stranu, jinak než sledováním mainstreamové produkce se s těmito herci neseznámíme, takže můžeme Trik brát i jako malý exkurz. Je to exkurz, který neurazí, ale ani nenadchne. Zápletka je zajímavá, nicméně v reáliích mají tvůrci pořádný guláš a Afghánistán v jejich pojetí působí směšně. Vyrovnává to ovšem industriální prostředí Varšavy, jež je tak blízké našemu, a odlehčený tón, který je přítomný v celém filmu. A nakonec se musíme ptát – proč je pro českou kinematografii tak těžké vůbec zkusit natočit film podobného žánru? V tomto jsme sto let za Poláky.