Útěk
Nevýrazná dávka přízemního ozonu
Režiséra Françoise Ozona by bylo možné přirovnat k sopce po výbuchu. Ten nejlepší tvůrčí přetlak ze sebe vychrlil před časem (Pod pískem, 8 žen…) a nyní už jen tak lehce dýmí. Loni uvedený Ricky byl sice zajímavý snímek námětem, ale zpracováním ne zcela hodný jména svého tvůrce. Nyní uváděný Útěk boří mýtus režisérské individuality ještě razantněji.Na začátku sledujeme mladou feťáckou a lehce zdecimovanou dvojici, která si právě u svého dealera objednala další dávku heroinu. Žádní velcí sympaťáci to tedy nejsou. Mužská polovina páru si ráno vezme jednu dávku navíc a za to se platí životem – zvlášť když byl heroin „říznutý“ valiem. Louis, jak se narkoman jmenoval, po sobě zanechal nejen partnerku Mousse, ale také pozůstalé z bohaté pařížské rodiny… a jak se ukáže, rovněž potomka v lůně své přítelkyně. Následné těhotenství, vypořádávání se s minulostí a vztah Mousse s Louisovým bratrem Paulem tvoří kostru celého filmu.Podstatným faktem je Paulova sexuální orientace. Na holky není a proto, když za Mousse po čase přijede do domku kousek od moře, nechá ho těhotná mladá žena na nějaký čas u sebe. Během této doby se sbližují, odkrývají si své duše i tajemství z minulosti. Nic dramatického se neděje, nedochází k žádným vážným konfliktům, vše je před námi rozehráváno čistě pocitově. Mousse v sobě objevuje znovu cit a vůli k životní změně a také Paul je jejím chováním ovlivněn. Přesto nás na konci filmu čeká jedno překvapení…Režiséři, kteří už pár dobrých zářezů na své pažbě mají, se většinou posuzují přísněji a ztráta formy se jim odpouští hůře. Útěk je v kontextu Ozonovy tvorby určitě spíše podprůměrem, možná by se dalo říct i zbytečným filmem. Natočit ho nějaký začínající tvůrce, případně kdyby to byl absolventský titul, dala by se oceňovat profesionalita zpracování a finální práce s nijak zvlášť přesvědčivými herci. Představitelka hlavní role Isabelle Carré je – ačkoliv se jedná o zkušenou herečku – nevýrazná a její postava nedává moc šancí k tomu, aby k ní divák pronikl. Odmyslíme-li si fakt, že ztělesňuje polepšenou narkomanku, nemá toho charakter Mousse mnoho co nabídnout. Nejzajímavější na ní nakonec není povrchní a plytké řečnění, mající budit dojem, že sledujeme psychologický film, ale reálné těhotenské bříško. Herečka byla v době natáčení skutečně v jiném stavu a v tomto směru Ozon předvádí „cinema verité“ (jeden by ho skoro podezříval, že i v těch injekčních stříkačkách byl pravý heroin). Největší působivost tak do jednotlivých scén a záběrů přináší sama příroda. Druhou hlavní roli vytvořil debutující Louis-Ronan Choisy, který se dosud prezentoval jako hudebník (skládal i hudbu k tomuto filmu). Nic ve zlém, je sympaťák, ale o nějakém hraní nemůže být moc řeč. Prostě se před kamerou vyskytuje, občas se tklivě zadívá, občas nahodí úsměv číslo sedm… ostatně role od něho ani o mnoho víc nežádá. Další epizodní postavy jsou už opravdu jen do počtu a moc dlouho si je v paměti uchovávat nebudete.V době, kdy světu vládla francouzská nová vlna, se intelektuální „filmy o ničem“ staly mimo jiné i cílem parodie ve skečích Monty Pythonů. Myslím si, že na Útěku by si také docela smlsli. Najdou se patrně i jednotlivci, kteří si budou libovat, jak úžasné sdělení jim film přinesl, ale veškerá témata, která Ozonův snímek neškodně nakousává, tady byla už mockrát, lépe a hlouběji. Sledování polibku dvou mužů jako něco „zvláštního“ v době, kdy se v podobných rolích na plátně předvádějí Sean Penn (Milk) nebo Colin Firth (A Single Man), rozhodně neboří žádná tabu. Na téma drogy byly rovněž natočeny desítky filmů (viz materiál v tomto čísle Cinemy) se silnějším apelem a charismatičtějšími hrdiny. Při prvním zhlédnutí může Útěk nabídnout zvědavost, kudy své protagonisty povede. Druhý pokus není důvod absolvovat. Těch necelých devadesát minut se dá – nejspíš s větším přínosem - strávit tlacháním o životě v nějaké kavárně…
Petr Stránský
hodnocení autora recenze: 40%
hodnocení čtenářů: 30% (4x)
| premiéra: 24.06.2010 |
originální název: LE REFUGE |
distributor: Atlantis |