Expendables: Postradatelní

Ačkoliv účast Arnolda Schwarzeneggera a Bruce Willise nebyla ještě dlouho po zahájení produkce filmu potvrzena, od začátku se o Postradatelných mluvilo především jako o historicky prvním setkání akčních ikon před kamerou. Rozhodně to ale není hlavní důvod, proč na ně jít do kina. Nejen proto, že oba Stalloneho kolegové se na plátně objeví sotva na tři minuty, ale především proto, že Expendables jsou prostě výborný film.

 Toto tvrzení se nevylučuje s doslova super banálním dějem: Barney Ross (Stallone) a jeho pět kolegů přijímají úkol odstranit diktátora jihoamerického ostrovního státu. Průzkum terénu skončí téměř fiaskem a navíc – byť na vlastní žádost – ponechají na místě spojku z odboje. Představa, že je v nebezpečí dopadení, mučení a popravy, nedá Rossovi spát, až se nakonec rozhodne na ostrov vrátit a kromě peněz udělat něco i pro své svědomí.

 Stallone se vyhnul přílišnému tlaku na pilu při zobrazování zákulisních machinací či komentování politické reality diktátorského režimu a soustředil se čistě na pracovní náplň žoldáků včetně několika nenásilných pohledů do jejich soukromí či duševního života. Hlavní devízou filmu je fakt, že v prvním případě tak učinil s řemeslným mistrovstvím a v druhém s obrovským nadhledem. Při akčních scénách, jež tvoří většinu stominutové metráže, aniž by unavovaly, bude každý pravověrný fanda žánru blahem nadskakovat. Stallone jako odpůrce digitálních triků vytížil kaskadéry i pyrotechniky na maximum a sám šel příkladem. Scéna nouzového nástupu do letadla, která připomene podobnou z Ramba II, je toho důkazem stejně jako těžkotonážní souboj se Stevem Austinem, při němž si režisér téměř zlomil vaz. Choreografii úchvatných bitek měl na starosti starý známý všech příznivců filmových řežeb Corey Yuen, který svůj potenciál kromě spolupráce s Jackiem Chanem předvedl i ve filmech jako X-Men, Kurýr nebo DOA: Na život a na smrt. Veškeré souboje i explozivní finále místo počítačových berliček jistilo snímání až pěti kamerami najednou a jistě i díky střihu Kena Blackwella (Transformers) a Paula Harba si je divák může skutečně vychutnat. Expendables se se svými protivníky opravdu nemazlí, ale po zjištění, že posledního Ramba nejspíš o vyšší návštěvnost připravily extrémně drsné momenty, vznikla i měkčí verze filmu (např. pro Velkou Británii). Pro české příznivce naturalismu bude dobrou zprávou, že v našich kinech běží původní „hard“ verze.

 Čtyřiadvacátého října 2009 se na place odehrálo historické setkání. Trojice bývalých majitelů restaurací Planet Hollywood Schwarzenegger, Willis a Stallone šest hodin natáčela svou první společnou scénu. O generaci mladší Jason Statham, jenž na jejich filmech vyrůstal, popsal své dojmy očitého svědka stručně: „Skoro jsem brečel smíchy.“ A humor je vedle parádní akce druhou nejsilnější zbraní Postradatelných. Stallone ho použil v překvapivě vysokých dávkách a neméně překvapivé je, že funguje stejně dobře jako dramatické pasáže. A to i když se obojí prolíná, třeba při souboji Jeta Li s Dolphem Lundgrenem. Chvílemi člověka napadá, jestli vlastně nesleduje akční komedii, ale vzápětí ho pár detonací a krků, probodnutých vrhacími noži rychle vyvede z omylu. Ale hlavně, co záleží na žánrových škatulkách, když se divák výborně baví? Každý ze svalnatého ansámblu dostal možnost se předvést fyzicky a měl nárok i na svou porci hlášek. Kromě výše zmíněné „svaté trojice“ asi nejvíc perlí Mickey Rourke, když coby majitel tetovacího salonu přemýšlí, čím by ozdobil Stathamovu lebku – „Máš takovou symetrickou, svalnatou hlavu...“. Humor Postradatelných je stejně neurážlivě jednoduchý jako jejich příběh. Je v tom nesmírně osvěžující přirozenost. I když bonmotů je zde na tři filmy a explozí aspoň na čtyři, výsledek působí nečekaně uměřeně.

 Ani obsazení není co vytknout. Randy Couture a Terry Crewes do zkušené party hladce zapadli a některé ze „známých firem“ příjemně překvapí. Nejvíc Dolph Lundgren, jehož sympaticky polidšťují vrásky a především kvalitně napsaná role. Jet Li je odzbrojující svými fabulacemi o rodině, která potřebuje víc peněz, i argumenty, že jako nejmenší by měl dostávat větší podíl. Eric Roberts coby zběh ze CIA, ovládající diktátorského generála, předvádí zcela realistického padoucha a role Jasona Stathama jako by byla poskládaná z jeho nejlepších momentů v Čisté práci nebo prvním Kurýrovi. A jako téměř samozřejmou třešničku na dortu lze vnímat šlapající rockový soundtrack. Jeden ze zahraničních recenzentů použil obrat, že Expendables jsou nejmužnějším filmem roku a každá žena, která ho zhlédne, odejde z kina těhotná. Co dodat? Pořiďte své partnerce pro jistotu pilulku na ráno a vyrazte s ní na tenhle „old-school kick-ass“ film, jak ho charakterizoval Dolph Lundgren. Nic víc než dokonalý žánrový zážitek vám doopravdy nehrozí.