Tajemství mumie

Francouzský režisér Luc Besson kdysi točil mistrovská díla jako Magická hlubina nebo Leon. Později se věnoval hlavně produkci akčních filmů typu Taxi nebo Wasabi. Spektrum své tvorby rozšířil o dětské snímky typu Arthur a Minimojové. Nyní přichází s comicsovou adaptací, což v leckom může předem budit obavy. Dlužno hned na začátku podotknout, že nejsou oprávněné.

Comicsové příběhy bývají vděčným námětem pro filmová zpracování. Charaktery jsou předem dány a většinou nebývají komplikované, dějová zápletka dodržuje určitá povrchní pravidla a přijme ji za svou i ten poslední Honza ze Lhoty. Někdy se podaří předlohu pozdvihnout do nebeských výšin jako v případě dvou Nolanových filmů o Batmanovi. Jindy stačí držet se toho, co už je dáno, a roztomilým způsobem kreslené postavy oživit.

U nás nemají comicsy v knižní a časopisecké podobě až takovou tradici a jsou spíš doménou fajnšmekrů. Proto asi málokdo z vás zná jméno Jacques Tardi. Ve Francii je ale populárním autorem a právě tak oblíbená je i postava Adély Blanc-Sec, razantní mladé dámy, spisovatelky šestákových dobrodružství, která současně i prožívá. Celkem vyšlo devět dílů jejích příhod (ta první v roce 1974). Nyní máme možnost seznámit se s touto hrdinkou v našich kinech.

Zkuste si namíchat koktejl z Indiany Jonese, Mumie, Jurského parku a okořeňte ho špetkou Amélie z Montmartru a získáte zhruba příchuť tohoto comicsu po francouzsku. Děj nás zavádí na začátek 19. století a nejprve sledujeme dvě linie. V té první se kvůli experimentům jistého starého vědce vyklube z vejce, umístěného v botanické zahradě, 135 milionů let starý pterodaktyl. V té druhé nahlédneme do Egypta, kam se vydala Adéla Blanc-Sec. Touží se dostat do faraonovy hrobky, nikoliv však kvůli pokladu zde ukrytému, ale proto, aby našla mumii starověkého lékaře. Ten by měl pomoct její ochrnuté sestře, která se nachází už pár let v kómatu… a jak se později dozvíme, Adéla na tom není tak úplně bez viny. Zatímco pterodaktyl řádí v Paříži a má na svědomí smrt vážené osoby s příchutí společenského skandálu, Adéla uniká svému věčnému protivníkovi, archeologovi Dieuleveultovi (což je jakási obdoba dr. Belloqa z prvního filmu o Indianu Jonesovi). Vrací se do Paříže s ukořistěnou mumií, ovšem otázka je, zda se ji podaří oživit a co bude potom. Zmíněné dvě linie se pochopitelně záhy protnou a vy si budete užívat Adélina dobrodružství podle míry svého vkusu. Patříte-li ke starosvětsky založeným typům, čeká vás příjemná podívaná, během které se nebudete nudit a nebudete mít pocit, že sledujete něco vysloveně hloupého. Dobová Paříž má své kouzlo, řada scén vás donutí k úsměvu (třeba Adéliny vězeňské převleky) a užijete si i onoho pterodaktyla v celkem slušném trikovém ztvárnění. Nezapomeňte přitom, že rozpočet činil v přepočtu 40 milionů dolarů, což není nijak závratná suma, a triky tomu odpovídají… s výjimkou Adélina letu ale nikde vysloveně nebijí do očí. Mumie v tomto filmu nejsou hrůzu budící tvorové, ale naopak docela sympaťáci a vtipný (s dávkou cynismu) je i závěr. Patříte-li k nedočkavcům, kteří se zvedají ze sedadel hned, jak se objeví závěrečné titulky, přijdete o jednu bonusovou scénu.

Louise Bourgoin má dostatek půvabu i charizmatu na to, abyste ji přijali za svou a fandili jí. Gilles Lellouche v roli lidového inspektora Caponiho je takovou směsicí Depardieua a Satinského. Mathieu Amalric je sice psán jako jeden z protagonistů filmu, má však velmi málo prostoru a navíc je změněn k nepoznání.

Chcete-li strávit pohodových sto minut, vydejte se na Tajemství mumie a klidně vezměte i starší děti, které bude Bessonův snímek bavit také. Nevím, jak to bude s dalšími Adélinými příběhy, ale rozhodně bych se druhému dílu nebránil…