V tom domě straší!

DJ je úplně normální chytrý a bystrý kluk s velkou fantazií. Buřt je jeho úplně normální legrační nemotorný kamarád, který legračně prdí a zakopává. Jenny je úplně normální upjatá studentka s vyznamenáním, která na oba shlíží svrchu, ale dá se s nimi dohromady, aby společně odhalili tajemství sousedního domu pana Nebbercrackera. Starý pán je totiž podivínský bručoun, který nikoho nepustí na záhon u své staré barabizny. A má k tomu zřejmě dobrý důvod, protože i když je Nebbercracker odvezen do nemocnice, nezvaní návštěvníci, kteří vstoupí na pozemek u jeho domu, nadále záhadně mizí. A jenom naše ústřední trio (které jistě jen náhodou přesně kopíruje ústřední trio z Harryho Pottera) ví, že ten dům je prokletý a žere lidi i zvířata!

Pro technicky založené mezi vámi bude pravděpodobně zajímavé, že film V tom domě straší! vznikl podobnou technikou jako Polární expres – totiž trojrozměrnou digitalizací pohybů skutečných herců, a jeho hrdinové se tudíž pohybují o trochu realističtěji, než je u čistě počítačových filmů zvykem. Běžný divák (natož dětský) ovšem nemá šanci si toho všimnout a maximálně zaznamená, že stylizované postavičky vypadají (pravděpodobně záměrně) jako z umělé hmoty.

Film režíroval debutující Gil Kenan, ale mnohem více jsou z pochopitelných důvodů propagována jména jeho dvou producentů: Stevena Spielberga a Roberta Zemeckise.

Je pravda, že ledacos ve filmu připomíná klasická spielbergovská předměstí z 80. let, skýtající mnoho dobrodružných příležitostí pro každé děcko (viz E.T. – Mimozemšťan, Návrat do budoucnosti, Rošťáci nebo Poltergeist). Je to příjemně nostalgické pro někoho, kdo ty filmy pamatuje, ale jsou to jen náznaky a především se obávám, že současné mládeži (a obzvlášť české mládeži) bude díky tomu film připadat trochu jako něco z jiného časoprostoru. Mládeži se naopak budou líbit standardní nadčasové vtípky se zakopáváním, vyměšováním, hlasitým křičením atd.

Každopádně V tom domě straší! se přibližně hodinu odvíjí slušným, nezávadným, mírně retro a mírně strašidelným způsobem, vhodným (nerovná se „zábavným“) i pro nejmenší dětičky.

Někdy ve dvou třetinách filmu ale dojde k odhalení, dozvíme se, jak to vlastně s domem bylo, a dočkáme se překvapivě intenzivní a strašidelné půlhodiny, připomínající lepší kousky Roalda Dahla nebo Tima Burtona a zvláštně kontrastující se vším, co se dělo předtím. Dozvíme se o událostech jako vystřižených ze Zrůd Todda Browninga, uvidíme skutečnou lidskou kostru zalitou v betonu a finále, které skoro snese srovnání s finálem výše zmíněného Poltergeista nebo s horory Zemeckisovy společnosti Dark Castle! Ovšem při závěrečných titulcích tvůrci všechno opět nestylově shodí do infantilně humorné polohy.

Nevím, co je důvodem této rozpolcenosti, ale lituji, že se celý film nenese ve stylu jeho poslední půlhodiny. Rodiče nejmenších dětí, kteří je na tento film vezmou, protože je dabovaný, animovaný a krátký, budou naopak litovat poslední půlhodiny, díky které se jejich ratolesti budou pár dní v noci počurávat strachy.